Poprvé se termín surrealismus objevil v díle Guillaume Apollinaira Prsy Tiréziovy z roku 1918, které mělo podtitul surrealistické drama. Předpona „sur“, která ve francouzštině znamená „nad“, je více než symbolickým jménem pro tento poslední velký „ismus“.
Hnutí si za cíl klade nadrealitu, vlastní snový svět, který jako jediný dává člověku v soudobém světě svobodu. Umělci se ponořovali kompletně do svého nitra za pomoci různých psychologických metod, vyvoláváním absolutně vypjatých stavů, a dokonce drog. Základy pro takové hledání poskytl surrealistům významný psycholog Sigmund Freud. V neprobádaných částech duše nechávali umělci plout svou osobnost a dílo tak bylo výsledkem volného proudu asociací bez jakéhokoliv ovlivňování rozumem.
Roku 1924 začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste. Ve stejném roce sepsal André Breton Surrealistický manifest, ve kterém popisuje surrealismus jako psychický automatismus. Nekontrolovatelný proud niterních myšlenek a jejich asociací měl být uměním podpořen a vyjádřen, a to ať už slovem, obrazem, nebo jakýmkoliv jiným způsobem. Breton věřil, že v takovém stavu se člověk dotýká skutečného tajemství bytí, které je nezávislé na vnější realitě. Surrealismus se tak stal životním stylem. Silné zastoupení měl ve Francii, velmi brzo však také v dalších zemích, například v Čechách.
Myšlenka surrealistického hnutí byla vyvolána celospolečenskou náladou po první světové válce, kdy Evropu opanovala lhostejnost, pramenící z pocitu vyčerpání, touhy po citech a novém začátku. V meziválečném období měl surrealismus silné zastoupení v celé Evropě. S nástupem druhé světové války bylo však hnutí silně oslabeno a odešlo z něj mnoho umělců, ať už z důvodu rozdílných politických či uměleckých názorů. V Čechách nebo například v USA však po konci druhé světové války nastoupila druhá éra surrealismu a jeho prvky přežívají v avantgardním umění dodnes.
Surrealismus projevil své ambice také ve filmovém průmyslu. Díla jakoby neměla žádný děj, divák má spíš pocit, že nahlíží do cizího snu. Nejznámějším filmem se bezesporu stal Andaluský pes režiséra Luise Bunuela, který film natočil ve spolupráci a za podpory Salvadora Dalího.
I čeští autoři nezůstali se surrealistickou filmovou tvorbou pozadu, a tak vznikly filmy Josefa Švankmajera Šílení, Otesánek nebo třeba Přežít svůj život.
Ač byla hudba nejdříve brána jako rušivý element technik, které byly praktikovány pro dosažení transu, přece si i k ní surrealisté později našli cestu. Oblíbeným se pro ně stal jazz a blues. Avantgardní umění přijalo za své mnohé z názorů surrealismu, jeho prvky jsou znatelné například v rockové či rapové hudbě dodnes.
Surrealistické sochařství bylo charakteristické technikou asambláže, kdy se různorodé předměty, často nalezené, sestavují do objektů – soch. Sochy byly také tvořeny z již stvořených obrazů jako jejich přesná plastická 3D kopie. Materiálem byl u těchto děl často bronz nebo jiné druhy kovu.
Významná surrealistická sochařská díla:
- Žena a pták - J. Miró
- sochy před galerií Dali Universe v Londýně
Malíři těžili z výsledku střetu reálného, hmatatelného světa a nereálného, imaginativního světa snění. Tohoto výsledku bylo docíleno tím, že buď umělec zaznamenával své sny, volně plynoucí, ničím nekontrolované myšlenky, nebo dosadil reálný předmět či situaci do pro něj nepřirozeného, atypického, nereálného prostředí. Tímto střetem se pak otevíral prostor pro fantazii, vycházející z hloubi umělcova nitra. Výjevy na obrazech působí náhodně, avšak ve zvláštním slova smyslu absolutně kompaktně a harmonicky.
Surrealistické malířství by se dalo obecně rozlišit na dva druhy. Při magickém realismu malíř vytváří iluzi své vnitřní vize. Díla, ve kterých autorovi šlo o záznam psychiky, přičemž linie a barevné polohy symbolizovaly vnitřní svět, byla produktem psychického surrealismu.
Jedním z významných avantgardních umělců, který se od kubismu a dadaismu obrátil k surrealistickému objevování nadreality, byl Man Ray, malíř, filmař, ale především fotograf, experimentující s různými technikami. Jako jeden z prvních začal vytvářet koláže z fotografií a různých předmětů a proslavil se též svými fotogramy.
Významní světový surrealističtí malíři a jejich díla:
- Salvador Dalí - Stálost paměti
- Joan Miró - Animal Composition
- Max Ernst - L'Ange du Foyer
- Yves Tanguy - Poslední dny
- Paul Klee - S orlem
Významní čeští surrealističtí malíři a jejich díla:
- Toyen - Spící, Smutný den
- Jindřich Štýrský - Emílie přichází ke mě ve snu, Člověk nesený větrem
Surrealismus zbořil v literární tvorbě veškerá dogmata. Nedodržoval základní pravidla poezie, jakými byly rytmus či rým. Naopak stvořil tzv. obrazové básně – věty byly skládány takovým způsobem, že nakonec vytvořily obraz (např. Guillaume Apollinaire – Kaligramy).
Surrealistická literatura dala základy pro vznik absurdního dramatu. Za surrealistickou tvorbu byla surrealisty považována pouze ta díla, která zavrhovala logiku a byla tvořena z čistého citu a bezprostředního dojmu. Čtenář se musí vcítit do stavu autora, který dílo tvořil, jinak je pro něj nepochopitelné.
Česká surrealistická skupina vznikla v roce 1934, kdy ji založil Vítězslav Nezval společně s Karlem Teigem. Do skupiny patřilo několik dalších spisovatelů a také dva přední surrealističtí malíři Štýrský a Toyen. Skupina byla roku 1938 Nezvalem rozpuštěna. Během svého fungování se řadila mezi nejuznávanější surrealistické skupiny Evropy, a dokonce sám Breton přijal pozvání a přijel do Československa přednášet.
Ve 30. letech 20. století vznikla u nás umělecko-literární skupina Ra. Během druhé světové války, kdy se surrealistické hnutí opět zaktivizovalo, byla však její činnost ilegální, stejně jako za komunismu. K členům skupiny se řadí například Ludvík Kundera, Václav Zykmund, Jan Zuska, Bohdan Lacina nebo Zdeněk Lorenc.
Nejvýznamnější surrealističtí autoři:
- André Breton
- Louis Aragon
- Vítězslav Nezval
- Jindřich Štýrský
- Ludvík Kundera
