Purismus byl umělecký směr v meziválečném období, konkrétně zhruba mezi lety 1918 až 1927. I přes svou krátkou existenci byl směrem prosazujícím novou, odvážnou, do té doby nevídanou filozofii. Už samotný název, který má svůj původ v latinském slově „purus“ (tj. „čistý“), naznačuje, že hlavní myšlenkou purismu je čistota.
Základem purismu je ve všech směrech snaha o oproštění se od elementů přebývajících nad podstatou díla samotného. To má být dost silné samo o sobě, aby nebylo nikterak potřeba ho přizdobovat. Díla tak byla ceněna pro svou jednoduchost.
Purismus se projevil hlavně v architektuře. Tento směr dal základy později velmi rozšířenému konstruktivismu a funkcionalismu. Příznačným a pravděpodobně nejopakovanějším a nejsymboličtějším výrokem této doby se stala věta: „Ornament je zločin.“ Tu pronesl Adolf Loos, architekt aktivně bojující za oproštění staveb od zbytečností a zároveň hlavní propagátor puristické filosofie.
Architektura byla odvětvím, kde se purismus prosadil nejvýrazněji. Dle svých projevů se dělí na historický purismus a moderní purismus, a to konkrétně podle toho, jak bylo se stavbou nakládáno.
Účelem historického purismu bylo očistit památky od projevů dalších historických směrů, které postupně s dobou přicházely. Z gotických památek tak byly odstraňovány jakékoliv projevy renesance, baroka apod. Mohl tak být zachován původní, ničím nezkalený ráz stavby. Nesporným plusem historického purismu byl jeho přínos při rekonstrukcích historických staveb. Záporným aspektem ovšem byla často poměrně velká neznalost architektonické historie památky, a tak byly zásahy někdy velmi necitelné.
K českým zástupcům historického purismu patřil například Josef Mocker, který rekonstruoval a upravoval například pražskou Prašnou bránu nebo hrad Karlštejn.
Moderní purismus propagoval jako hlavní aspekty harmonii tvarů, barev, světel a stínů. Z venku byly stavby jakoby holé a působily plochým dojmem. Vevnitř byly však často zařízeny tradičně. Novým prvkem těchto staveb byla rozdílná výška stropů v jednotlivých podlažích, a dokonce i místnostech, prioritou se stalo také prosvětlení prostoru.
Hlavním představitelem těchto myšlenek byl již zmiňovaný Adolf Loos a také svými ranými díly architekti Le Corbusier a malíř Amédée Ozenfant, kteří dokonce sepsali manifest s názvem Po kubismu (Apré le cubisme). Oba umělci se později stali předními představiteli konstruktivismu a funkcionalismu.
Nejznámější puristické stavby:
- Café Museum ve Vídni
- obchodní dům Goldmann a Salatsch ve Vídni (v současnosti sídlo banky)
- Müllerova vila v pražských Střešovicích
Purismus se v literatuře projevil snahou o očišťování slov a celého národního jazyka od vlivů cizích řečí, tedy převážně od cizích slov, syntaktických vazeb i jiných jazykových útvarů.
V českém pojetí šlo hlavně o odstranění germanismů. Takovéto snahy však byly v českém prostředí už od 15. století, kdy na „špinavost“ jazyka odkázal Jan Hus ve svém Výkladu desatera (1412).
