Název uměleckého směru byl odvozen z latinského výrazu „natura“, který v překladu znamená „příroda“.
Naturalismus se zaměřoval na zkoumání společnosti a zobrazování člověka v podmínkách, ve kterých žije. Člověk je podle něj ke svému osudu determinovaný, a to působením dědičnosti, rasy i sociální vrstvy, ke které patří. Tím je redukována jeho vůle, protože jeho osud je předurčen a nemá šanci ho nijak změnit.
Naturalismus je i filosofický směr, který staví přírodu do popředí a vysvětluje jejím prostřednictvím všechny skutečnosti. Odmítá existenci nadpřirozena.
Malíři v období naturalismu kladli důraz spíše na zobrazování světla, barvu a atmosféru díla než na formu a linie. Velkou roli sehráli tzv. benátští koloristé, což byli umělci působící v Benátkách, pro které byla na celém díle nejdůležitější barva.
Představitelé naturalistického malířství:
- Gustave Courbet
- Constantin Meunier
- Carl Oesterley junior
- Jean-Charles Cazin
- Lon Lhermite
- Alfred Roll
- Jules Bastien-Lepage
- Jean-Francois Raffaelli
- Marie Bashkirtseff
Spisovatele v období naturalismu lákaly nějakým způsobem zvláštní postavy, jejichž bída, stáří a nešťastné životy se stávaly nejoblíbenějším tématem. Fyzické utrpení, prostituce, zločin a smrt patřily k častým námětům naturalistických knih.
Naturalismus v české literatuře nebyl příliš výrazný. Jeho prvky se objevovaly v románu Viléma Mrštíka Santa Maria nebo v Maryše, kterou napsal se svým bratrem Aloisem. Nejvýraznějším autorem českého naturalismu byl Karel Matěj Čapek-Chod, pro něhož byla příznačná znalost široké škály sociálních vrstev a prostředí.
Představitelé naturalistické literatury:
- Émile Zola
- Guy de Maupassant
- Gustave Flaubert
- Alphonse Daudet
- Edmond a Jules Goncourtové
- Gerhard Hauptmann
- Karel Matěj Čapek-Chod
- Josef Karel Šlejhar