Touha zachytit každý pohyb listu ve větru, změnu tvaru mraků a vlnu na hladině vody stvořila jeden z nejzajímavějších uměleckých směrů 19. století, který rozšířil svůj vliv na celý svět. Každá země přidala k základům své charakteristické rysy, a tak vznikala působivá díla napříč kontinenty.
Impresionisté byli umělci oslněni sílou okamžiku, jak jej dokázal zachytit jen nově vynalezený fotoaparát. Přítomný okamžik, to jak vypadá okolí právě teď, jeho prchlivost a uvědomění si, že přesně stejný moment už se nikdy nevrátí, vyvedlo umělce z ateliéru ven do plenéru (přírody). Vytratila se tak pečlivost ateliérové malby a důraz na preciznost, neboť tak by umělci onen jedinečný okamžik unikl. Mnoho malířů platilo za takový umělecký prožitek svým zdravím, do přírody vyráželi i za velice nepříznivého počasí.
Zajímavým námětem bylo pro impresionisty vše, v čem tepal život. Vznikaly tak obrazy zpodobňující krajiny v každém ročním období, ale také zahrady, města, venkov, taneční sály nebo dostihové závody. Průmyslová revoluce malíře nejen inspirovala, ale díky řadě vynálezů vůbec umožnila, aby mohli malovat tak, jak chtěli. Například právě z této doby pochází vynález barev v tubách, což usnadnilo jejich přenositelnost, vznikaly i publikace výzkumu prolínání barev a jejich působení, nacházejí-li se těsně u sebe.
V roce 1874 tak mohla proběhnout první výstava obrazů mladých umělců zabývajících se touto pro tehdejší společnost nevídanou a pobuřující technikou. Nutno podotknout, že ač vznikla v období impresionismu věhlasná a skvostná díla, samotní impresionisté byli většinou doceněni až dlouho po své smrti.
Hudba byla díky vlivu impresionismu uvolněnější, používala nezvyklých spojení akordů a často připomínala zvuk přírody, kterou byla inspirována. Jedním z předních hudebních skladatelů tohoto období byl například Claude Debussy.
Sochařství se snažilo o vyjádření vnitřního stavu lidské duše s jeho světlými stránkami i s utrpením, které člověk prožívá. Tak začaly vznikat sochy s velmi emotivním rázem. Takto tvořil například Auguste Rodin, jehož charakteristickou sochou v tomto stylu je Balzac.
Impresionistické prvky se v malířství objevují poprvé ve Francii, kde mladí umělci, uchvácení výjevy, jež může zachytit nový vynález fotoaparát, začínají toužit po něčem jiném, než jsou přísně dané postupy akademického malířství francouzských ateliérů. Odcházejí tedy ze slavného Salonu, každoroční výstavy umění v Paříži, která byla organizována konzervativní akademií.
Inspirací je impresionistům vše, kde jde vidět pohyb a život. Ten se snaží co nejreálněji přenést na svá plátna. Používají rychlé tahy, aby zachytili každou změnu, jež se před nimi odehrává. Malby tak ztrácí kompletně ostré linie a přesnost ateliérové malby, obrazy však působí neskutečně živě a z dálky připomínají okno, jímž se pozorovatel dívá ven.
Pro tehdejší společnost však zůstávají nepochopeni, impresionismus je pro ni pobuřující. I tak se impresionismus rozšiřuje po celém světě a pod vlivem co nejreálnějšího zobrazování přítomného okamžiku vznikají díla, která nově nezobrazují jen pozitivní věci a situace, ale také těžký život pracujících lidí na venkově, lidské strasti a těžké životní okamžiky. Většina umělců je většinou doceněna až po své smrti, neboť zkrátka nebyla dobou pochopena.
Významní impresionističtí malíři:
- Paul Cézanne
- Camille Pissarro
- Claude Monet
- Pierre-Auguste Renoir
- Edgar Degas
- Henri de Toulouse-Lautrec
- Paul Gauguin
- Václav Radimský
- Julius Mařák
- Antonín Slavíček
- Jakub Schikaneder
Impresionistické nálady se v literatuře promítly především v poezii, kde docházelo k větší popisnosti krajiny, citů a nálad. Verše byly také hudebnější. Vliv impresionismu byl znatelný například v dílech Marcela Prousta, Paula Verlaina nebo Franze Kafky.
