Převažující umělecký směr v literatuře a výtvarném umění byl v té době romantismus. Ale ačkoliv se jednalo o rozvětvené hnutí, jednotný styl tvorby neprosadil. Asi nejsnáze identifikovatelný je na dobových šlechtických sídlech a štukových fasádách činžovních domů, kde se objevoval až do konce 19. století a byl současníkem vznikající secese.
Časem se pro budovy podle účelu ustálilo používání konkrétního neoslohu. Pravidla používání a syntézy slohů byla postupně určena rokováním na sjezdech architektů – neogotika pro chrámy, radnice, nemocnice a starobince; neorenesanční znaky dostávaly obytné domy, školy, muzea a banky; pro soudní budovy býval typický neorománský styl; neoklasicismus a neobaroko (po roce 1880) se uplatňovalo na správních a vládních budovách.
Romantickou architekturu lze v časové ose rozdělit na několik fází.
Romantický historismus používal velmi uvolněnou formu a čerpal kromě středověkých vzorů i z raně křesťanských, byzantských a orientálních architektur. Pod jeho vlivem se stavěly budovy neoklasicistní nebo romanticky malebné až pitoreskní.
Přísný historismus vyšel z norem historické architektury a funkčně definoval ideje základních neoslohů. Bylo to období vzniku neogotiky, neorenesance a neobaroka.
Pozdní historismus uvolnil slohové normy a umožnil v jedné budově volné spojování stavebních prvků několika historických období. Jméno tohoto období – eklekticismus, pochází z řeckého slova pro volbu nebo výběr, znamená tedy volné spojování, v tomto případě stavebních prvků.
Historismem převzaté konstrukční prvky ovlivnily pozdější moderní architekturu. Historismus vedl také k hlubšímu poznání historie a k péči o památky. Ve 20. století na něj navázal architektonický tradicionalismus jako protipól technicistního funkcionalismu.
Mimo jiné také vzniklo mnoho nevkusných staveb bez jakýchkoliv pravidel a tvůrčí invence.
Příklady historismu v českých zemích:
- Památník Karla Schwarzenberga, zámecký park v Krásném Dvoře vzniklý před rokem1797, romantická neogotika.
- Minaret v zámeckém parku v Lednici z let 1797 až 1802 architekta Josef Hardtmutha, orientální vzory.
- Královský letohrádek v Praze-Bubenči postavený v letech 1804 až1820 Jiřím Fischerem a Janem Filipem Jöndlem, neogotika.
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mariánských Lázních z let 1844 až1848 Johanna Gott-frieda Guttensohna, neobyzantský sloh.
- Památník císaře Františka I. na Smetanově nábřeží v Praze postavený roku 1846. Autory novogotického pomníku zvaného též Krannerova kašna jsou Josef Kranner, Josef Max a Josef Kamil Böhm.
- Národní muzeum v Praze podle projektu Josefa Schulze v letech 1885 až 1890, neoklasicismus.
- Strakova akademie na Malé Straně v Praze. Postavena v letech 1891–1896 podle návrhů architekta Václava Roštlapila, eklektické novobaroko.
- Divadlo Antonína Dvořáka v Ostravě. Budovu navrhl architekt Alexander Graf, provozu zahájen 28. září 1907.
- Kostel Panny Marie Královny, postavený dle projektu Otakara Béma v letech 1905–1908, novobarokní stavba, secesní interiéry.
