Realismus se začal objevovat ve druhé polovině 19. století ve Francii a nahradil tak romantismus. Postupně se rozšířil do Anglie, Německa, Ruska a také do českých zemí.
Na realismus měl vliv vznik přírodních věd, prosazovalo se exaktní myšlení a vědecké postupy se užívaly i v jednotlivých uměleckých odvětvích. Realistické dílo se vyznačovalo reálným a detailním popisem prostředí, důraz se kladl na rozum a odhalování nejširších souvislostí.
K významným zástupcům realismu v hudbě patří například Richard Wagner, Giuseppe Verdi, Giacomo Puccini, Petr Iljič Čajkovskij, Johann Strauss či George Bizet.
Architektura v období realismu vycházela z tzv. historizujících slohů – novorománského, novogotického a novorenesančního. Jako materiál se používalo často sklo a železo. Budovy byly stavěny pomocí železných konstrukcí, vznikaly především budovy nádražní, výstavní paláce, tržnice, budovy parlamentů, divadel, muzeí a také mosty.
Sochařství se v období realismu nejvíce rozvíjelo v období druhého francouzského císařství, v jehož čele stál Napoleon Bonaparte. Významnými představiteli realismu v sochařství byli Jean-Baptiste Carpeaux, Aimé-Jules Dalou nebo August Rodin. Díla Carpeauxe jsou dodnes ozdobou Louvru, pařížské opery a fontány Čtyř světových stran v Paříži, Dalou vytvořil alegorické sousoší Triumf Republiky na Place de la Nation v Paříži. Významná byla i díla Augusta Rodina, která byla tak dokonalá, že byla kritiky považována za odlitky skutečných lidí.
Dílem, které předznamenalo příchod realismu, je Vor Medúzy francouzského malíře a grafika Théodora Géricaulta, na němž byla znázorněna skutečná událost ztroskotání lodi.
Důležitou částí realistického malířství je krajinářství, které vzniklo ve 30. letech 19. století. Jeho hlavními představiteli byli Théodore Rousseau, Jean-Francois Millet a Jules Dupré. Významným realistickým autorem byl i francouzský malíř Gustave Courbet, který v roce 1855 uspořádal výstavu pod názvem Le Realisme.
Vedle Francie se realismus začal rozvíjet i v Německu (malíř Adolf von Menzel) nebo třeba v Rusku (Ilja Jeefimovič Repin, Isaak Iljič Levitan).
Realistická literatura se snaží o komplexní, a hlavně pravdivé zachycení reality každodenního života. Tématem je život průměrného člověka, který se postupně vyvíjí. Typickými hrdiny jsou lhář, vrah, zloděj, lakomec nebo nevěrník. Autor nesplývá s hrdinou, drží si od něj odstup a pouze komentuje události. Díla jsou psaná tzv. er-formou.
Hrdina je nezidealizovaný a spisovatel hledá jeho typické rysy. Úkolem umělce už tedy není zachytit krásu, nýbrž poskytnout jakousi studii společnosti. Snaží se při tom o objektivní pohled shora. V období realismu nejvíce vznikaly romány, povídky a dramata, ale i poezie.
Představitelé realismu v českých zemích:
- Karel Havlíček Borovský
- Božena Němcová
- Jan Neruda
- Vítězslav Hálek
- Jakub Arbes
- Karolína Světlá
- Eliška Krásnohorská
- Svatopluk Čech
- Josef Václav Sládek
- Jaroslav Vrchlický
- Julius Zeyer
- Bratři Mrštíkové
- Ladislav Stroupežnický
Představitelé realismu ve světě:
- Nikolaj Vasiljevič Gogol
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij
- Lev Nikolajevič Tolstoj
- Anton Pavlovič Čechov
- Janko Jesenský
- Henryk Sinkiewicz
- Gottfried Keller
- Theodor Fontane
- Stendhal
- Honoré de Balzac
- Gustave Flaubert
- Guy de Maupasant
- Émile Zola
- Charles Dickens
- William Makepeace Thackaray
- Thomas Hardy
- Henrik Ibsen
- August Strindberg
- Hans Christian Andersen
- Mark Twain
- Jack London
V letech 1850–1880, kdy mezi uměleckými směry vládl realismus, přišla změna ve stylu odívání. Koncem 60. let 19. století si ženy z vyšších vrstev oblíbily oděv, který zvýrazňoval poprsí a zadní partie. Zvýraznění se docílilo pomocí těsně staženého korzetu a vycpávky z koňských žíní, která se přivazovala vzadu v pase. Vzhled dotvářely dlouhé vlečky a do výšky vyčesané vlasy. V 70. letech pak přišla móda kostýmků ze sukní a kabátků.
Muži nosili jednoduché tmavé oděvy složené ze saka a pruhovaných kalhot. V tomto období se také poprvé začal nosit smoking.
