Romantismus vznikl jako reakce na společenské události v Evropě mezi dvěma revolučními obdobími, tedy mezi lety 1789 až 1848. Feudální mocnosti byly svrhávány, vžitá schémata vládnoucích panovnických rodů ztrácela na vážnosti. V mnohých zemích se tak uskutečňovaly protivládní revoluce, probíhala první průmyslová revoluce a nový ideál začínajícího kapitalismu byl pro mnohé těžkou životní změnou.
Hlavním pocitem se stala nejistota, a tak se lidé začali myšlenkami ubírat do minulosti, ke snům a dalším ideálům, které jim pomáhali uniknout před těžkou realitou. Tento celospolečenský pocit nakonec nabyl takové síly, že se stal absolutním protikladem tehdejšího kultu rozumu a společnosti jako jednoty. Romantismus vyzdvihoval člověka jako individuální bytost.
Umělci ve všech zemích začali reflektovat tyto soudobé myšlenky ve svých dílech, a oproti racionalismu, který se striktně držel rozumem vysvětlitelných a jasných témat, se romantismus uchýlil k mystickému světu představ, fantazií a temných příběhů. V literatuře tak například začaly vznikat první moderní horory.
Dosud vládnoucí klasicismus a kult rozumu byl charakteristický oblíbenými společenskými tématy, například světem techniky a vynálezů. Romantismus se obrací opačným směrem a navrací se k přírodě a exotice.
Dalším znakem byl návrat k minulosti. Docházelo k idealizování minulých časů a k častému dosazování příběhů například do středověku. Romantická díla měla příběh s hlubší podstatou, fantaskní děj a hlavního hrdinu, který jde na prvním místě za svým srdcem, a ne rozumem. Člověka, který je kvůli svému smýšlení, ideálům a postojům často společností nepochopen.
V každé evropské zemi měl romantismus jiný průběh, a to podle toho, jaké historické a společenské události mu předcházely. Kolébkou romantismu se stala revolucemi zmítaná Francie a také Anglie. Odtud se rozšířil dále do Evropy, kde se často prolínal s jinými směry nebo jen nesl jeho prvky.
Dle slov německého filozofa Arthura Schopenhauera dokázala hudba nejlépe ze všech druhů umění navodit lidské city, vášně a nálady, a tak právě hudba zaujímala v období romantismu jedno z prvních míst společenských zájmů.
Hudebníci už nebyli závislí na svých zaměstnavatelích - šlechtě, ale byli svobodnými umělci, kteří byli najímání. Koncerty pořádal tzv. impresário, koncertní či divadelní manažer. Tato nová forma pojetí samostatného umělce a místa pro jeho vystoupení umožnila pořádání hudebních akcí v mnohem větších prostorách, a tím pádem i s větším orchestrem. Za vystoupení bylo vybíráno vstupné.
Jako jeden z hlavních uměleckých nástrojů se prosadil klavír, který byl součástí běžného vybavení měšťanských domácností, populární byla i smyčcová kvarteta. Vznikaly i nové tance, například valčík nebo polka.
Hudba začíná být odvážnější, vyznačuje se asymetrií tónů, které však vytvářejí dohromady dokonalou harmonii. Otevírány jsou nové národní školy, časté jsou prvky lidového umění.
Hudebníci se inspirují literárními díly a příběhy. Vznikají tak první symfonické básně a dokonce i písně. Opera se se svým dramatickým nádechem a silným příběhem, často tematizujícím nešťastnou lásku, stává hudebně dramatickým ideálem.
V českých zemích byl romantismus silně podmíněn vlasteneckým cítěním, a tak vznikají slavné sbory, mezi nimi například Hlahol. V tomto období také došlo k položení základního kamene Národního divadla.
Významnými romantickými skladateli byli:
- Franz Schubert
- Fryderyk Chopin
- Richard Wagner
- Johannes Brahms
- Guiseppe Verdi
- Petr Iljič Čajkovskij
- Sergej Vasiljevič Rachmaninov
- František Škroup
- Bedřich Smetana
- Antonín Dvořák
Významnými českými pěvci byli:
- Emma Destinová - první světová sopranistka
- Karel a Emil Burianovi
- Otakar Mařák
Architekti se v období romantismu inspirovali středověkem a exotikou dálných krajů. Vzniká tak mnoho staveb, které vypadají, jako by byly postaveny před stovkami let. Často jsou dokonce budovány tak, aby působily dojmem, že na ně už zapůsobil zub času – to vše pro získání toho pravého historického nádechu. Jsou však pro ně použity jiné materiály, než s jakými se před dávnými časy pracovalo.
Exotika se zase projevuje v budování staveb, jež připomínají paláce a chrámy sultánů, minarety či čínské salónky. Mnoho starších zámků dostává novou, romantičtější podobu.
Samotný romantismus však nepřináší žádné nové architektonické prvky, a i přes množství stavebních památek, které v tomto období vznikly, je romantismus, co se týče nových myšlenek, obdobím stagnace. Stavby byly klasifikované podle toho, na jaké období odkazovaly - novogotika, novorenesance apod.
Klasickou ukázkou romantické architektury jsou mnohé stavby na jižní Moravě, například:
- pseudogotický Janův hrad
- minaret s rozhlednou
- novogotická přestavba zámku Hluboká nad Vltavou a Lednice v anglickém stylu
- přestavba Žlebů a Sychrova ve francouzském stylu
Romantická sochařská díla vznikají především v okrasných parcích s romantickými zákoutími a jako doplňky interiérů. Inspirovaná jsou hlavně exotikou, minulostí a tématem lásky. V parku jste tak mohli narazit například na egyptský obelisk, v interiérech na různé alegorie. Stěžejní se stává práce s novými materiály – vznikají bronzové a kovové sochy.
Za nejznámější sochu z období českého romantismus je považována socha sv. Václava na koni na Václavském náměstí od Josefa Václava Myslbeka. Další ukázkou je třeba Trojspřeží od Bohuslava Schnircha.
Pro romantické malíře bylo charakteristické používání barev tmavších odstínů pro navození tajemnějšího, temnějšího pocitu a atmosféry, tím pádem i zdůraznění dramatičnosti celého výjevu. Barvy se staly prvkem důležitějším než samotná kresba a scény byly hnány až do extrémů.
Inspirací byla nejčastěji příroda či historické události, popřípadě výjevy z literárních děl. Obrazy mají často až snový charakter, jsou odvážné, mnohdy provokativní a mívají také vlastenecký podtext. Malíři citlivě reagovali na dění okolo sebe a tyto pocity potom přenášeli do svých obrazů.
Nejslavnější malíři a díla romantismu:
- Eugéne Delacroix - Svoboda vedoucí lid na barikády
- Caspar David Friedrich - Poutník nad mořem mlhy
- Francisco Goya - Nahá a Oblečená Maja
- Mikolaš Aleš - lunety Krkonoše, Žalov atd.
- Josef Mánes - kalendářní deska pražského orloje
- František Ženíšek - Oldřich a Božena
- Vojtěch Hynais - malovaná opona Národního divadla
Klasický hrdina romantického příběhu neoplývá jen kladnými vlastnostmi, zato je silným jedincem, pro něhož je vždy přednější láska nebo vysoké ideály, které člověka osvobozují od všech pozemských strachů. Hrdina splývá s autorem, nechce se přizpůsobovat společnosti, odcizuje se a stahuje se do sebe. Je to vyhraněný individualista, který si klade vysoké cíle – nedosáhne-li ideálu, volí smrt. Typickými hlavními hrdiny v období romantismu jsou loupežníci, vyvrženci, mrzáci apod.
Děj příběhu se často odehrává v přírodě, která podporuje jeho dramatičnost. Literatura je vášnivá, úzkostná, bolestná, obvykle také melancholická. Často se stávala inspirací pro tehdejší malíře.
Romantismus, inklinující k tajuplným místům a příběhům, logicky vedl mnohé spisovatele k vytvoření děl, jež byly mnohem temnější, než bylo zvykem. Romantici byly téměř posedlí myšlenkou na smrt a temnota jen tuto myšlenku zvýrazňovala, proto se často také objevuje v popisech. Mimo román vznikaly v tomto období také básně, sonety, a hlavně horor jako samostatný literární žánr.
V českých zemích se romantismus, stejně jako v malířství, opíral o silné vlastenectví, a tak lze v literárních dílech pozorovat projevy lidové tvorby a pověstí. Časté byly také nadpřirozené jevy.
Významní spisovatelé období romantismu a jejich díla:
- Karel Hynek Mácha - Máj
- bratři Grimmové - sbírky pohádek (Sněhurka, Popelka atd.)
- George Gordon Byron - Childe Haroldova pouť
- Charlotte Brontëová - Jana Eyrová
- Alexandr Sergejevič Puškin - Evžen Oněgin
- Victor Hugo - Bídníci
- Adam Mickiewicz - Pan Tadeáš
Pro pánskou módu konce 18. a první poloviny 19. století byly charakteristické tzv. carriky, tedy dlouhé pláště s několika límci. Nezbytným doplňkem k fraku, kostkované vestě a kalhotám jiné barvy, než jakou měla vrchní část oděvu, byla hůlka a cylindr. Moderní muži tehdy nosili také lícní kotlety a kníry.
U dam se co nejvíce zdůrazňoval pas a vlasy. Šaty s mnoha spodničkami byly tehdy v pase opatřeny korzetem a na ramenou a bocích byly rozšířené tak, aby korzetová část působila ještě štíhleji. Vlasy byly upravovány do složitých pletenců a nutností byl též klobouk, často ozdobený květinami nebo umělým ovocem, někdy obojím naráz.
