Baroko

Velký význam pro barokní hudbu u nás měla korunovace Karla VI. českým králem, během této události se totiž Praha naplnila spoustou hudebních událostí, vrcholem bylo uvedení korunovační opery Constenza e Fortezza rakouského barokního skladatele Johanna Josepha Fuxe.

V oblasti hudebních nástrojů se baroko inspirovalo renesancí, stávající nástroje ale byly upravovány podle nových představ. V hudbě se objevovaly housle, viola, violoncello, kontrabas, viola da gamba, loutna, kytara, theorba, harfa, cembalo, varhany, flétny, hoboj, fagot, pozoun, lesní roh a další. Lidová hudba se hrála pomocí houslí, kytar, příčných píšťal, bubnů, xylofonu a spousty dalších nástrojů.

Významní světoví barokní skladatelé:

• Johann Sebsatian Bach
• Jean-Baptiste Lully
• Georg Friedrich Händel
• Antonio Vivaldi

Čeští barokní skladatelé:

• Adam Michna z Otradovic
• Pavel Josef Vejvanovský
• Jan Dismas Zelenka
• Bohuslav Matěj Černohorský
• Šimon Brixi

Barokní architektura se soustředila na církevní stavby a panská sídla, ale vznikaly i školy a radnice. Monumentální stavby měly působit na city člověka a vzbuzovat v něm pocity tajemna. Oproti předchozím uměleckým stylům se v baroku stavělo na nepravidelných půdorysech se spoustou oblouků, ale důraz se kladl i na symetričnost. Vzhled budovy byl pro architekty důležitější než její funkčnost, často tedy vznikaly falešné brány, dveře a okna jen proto, aby stavba vypadala hezky. Stejně jako u soch a maleb byl i u architektury důležitým faktorem pohyb, stavba musela z každého úhlu vypadat jinak.

Úkol okouzlovat na první pohled měly i interiéry, často se využívalo světla a prostoru k vytvoření dramatického dojmu. Stěny a stropy bývaly pokryty malbami znázorňujícími nebe a mytologické výjevy. Pro zdobení se používalo zlato, štuk a barevný umělý mramor. Na stavbu se používaly cihly, kámen a silná vrstva malty.

V českých zemích byla barokní architektura jednou z nejdůležitějších, do současnosti se dochovalo obrovské množství památek. Za první stavbu barokního stylu v Praze se považuje Matyášova brána Pražského hradu, která byla postavena před rokem 1614. Dalšími významnými stavbami jsou Valdštejnský palác, palác Michny z Vacínova nebo chrám Panny Marie Vítězné na Malé Straně. Vedle Prahy se barokní budovy velmi rychle objevovaly i na Moravě, a to díky její blízkosti k císařskému rezidenčnímu městu Vídni.

Významné barokní stavby v českých zemích:

• průčelí kostela nejsvětějšího Salvátora
• fasáda západního křídla Klementina
• zámek Humprecht
• arcibiskupský palác v Kroměříži
• Trojský zámek
• kostel sv. Františka z Assisi
• kostel sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou

Významní architekti v období baroka:

• Giovanni Pieroni
• Francesco Caratti
• Carlo Lurago
• Giovanni Giacomo Tencalla
• Filiberto Lucchese
• Giovanni Pietro
• Jean Baptiste Mathey

Poznávacím znamením barokního sochařství jsou postavy s rozevlátým oděvem. Celkově se barokní sochařství odpoutalo od renesančního tvarově střízlivého ideálu.

Vývoj barokního sochařství byl výrazně ovlivněn tvorbou sochaře Giana Lorenza Berniniho, na kterého svým způsobem navazovali všichni další barokní sochaři včetně Matyáše Bernarda Brauna.

Sochařství v baroku je úzce propojeno s architekturou, sochy totiž většinou sloužily jako dekorace mostů, nádvoří, zahrad nebo kostelů. Jako námět byly často používány postavy světců a náboženské scény a alegorie.

V českých zemích byl v raném baroku významným sochařem Jan Jiří Bendl, který vyzdobil kostel sv. Salvátora a Mariánský sloup, který stával na Staroměstském náměstí. Důležitými představiteli vrcholného baroka u nás byli Ferdinand Maxmilián Brokoff, Matyáš Bernard Braun, Jiří František Pacák, Řehoř Theny, Josef Jiří Jelínek nebo Lazar Widermann.

K významným barokním dílům se řadí sochy Matyáše Bernarda Brauna ve vesnici Kuks, unikátní sochařsko-krajinářská realizace Betlém u Kuksu či sochy na Karlově mostě v Praze.

Snaha barokního umění vyznačit pohyby a pocity se projevila i u barokních malířů. V českých zemích patřil k nejvýraznějším postavám barokního malířství Karel Škréta, který se zabýval náboženskými tématy a portréty. Na Škrétu navazovali Antonín Stevens a Jan Jiří Heinsch.

Z malířů vrcholného baroka vynikají Petr Brandl a Václav Vavřinec Reiner, kteří vytvářeli především oltářní obrazy, či autor řady portrétů Jan Kupecký.

Světoví barokní malíři:

• Carvaggio
• Diego Velázquez
• Peter Paul Rubens
• Rembrandt van Rijn
• Giovanni Battista Tiepolo

Čeští barokní malíři:

• Karel Škréta
• Petr Brandl
• Václav Vavřinec Reiner

Období baroka bylo dlouho spojováno s úpadkem českého jazyka. Kultura v českých zemích byla ovlivněna dobou po bitvě na Bílé hoře, tedy s násilnou rekatolizací a germanizací. Domácí literatura se soustředila především na poezii, představiteli byli Bedřich Bridel, Bohuslav Balbín, Adam Michna z Otradovic či Antonín Koniáš. Vedle domácí literatury vznikala i literatura exilová, kterou zastupovali Jan Amos Komenský a Pavel Skála ze Záhoře.

Rozšířena byla tzv. lidová tvorba, která se ale nikam nezapisovala, byla ústně předávána z generace na generaci a její autor byl většinou neznámý. Do této kategorie se řadí legendární pověsti, balady, náboženské hry, loutková divadla a kramářské písně.

Stejně jako umělecká díla i móda měla v období baroka působit především na city a na první pohled zaujmout a oslnit. Oblíbené byly u žen oválné výstřihy, které odhalovaly část hrudi, ramena a šíji a také korzety s velrybími kosticemi. Někdy byly i kovové a stahovaly pas tak, aby ještě víc vyniklo poprsí. S úzkým pasem pak kontrastovala široká sukně.

Součástí šatů byly bohaté rukávy, které se postupně zkracovaly až k lokti, někdy je zdobilo i několik řad krajek. Vlasy si ženy začaly upravovat do vysokých natupírovaných účesů. Důležitým doplňkem byly výrazné perlové náhrdelníky a náušnice.

Muži nosili košile s ležatými límci a manžetami a vestu sahající po kolena. Přes to se ještě oblékal kabát, který byl stejně dlouhý jako vesta. Kalhoty sahaly pouze po kolena a nosily se k nim punčochy. Součástí mužského vzhledu byla i paruka s dlouhými loknami, která byla často vyrobená z pravých vlasů.