Městské divadlo v Prostějově

Na počátku roku 1905 navštívil Prostějov tehdy třiatřicetiletý architekt Jan Kotěra a spolu s významnými představiteli města vybral nejvhodnější stavební parcelu. V prosinci téhož roku Družstvo definitivně objednalo u Jana Kotěry zpracování dokumentace pro Národní dům. Slavnostní položení základního kamene ke stavbě se uskutečnilo 24. května 1906 a na podzim 1906 se podařilo Národní dům zastřešit. Práce na interiérech začaly na jaře 1907, aby obecní výbor mohl během listopadu převzít Národní dům do majetku města. Slavnostní otevření se konalo 30.listopadu a 1.prosince 1907. Již první reakce návštěvníků svědčily o tom, že se vyplatily všechny složité peripetie příprav včetně odvážného zadání stavby mladému architektovi. Secese, moderní umělecký směr doby, se v českém kontextu teprve prosazoval, stejně jako mladý architekt z pražské UMPRUM. Riziko mohla představovat i jeho spolupráce s kolegy, které si sám zvolil. František Kysela provedl malířskou výzdobu salonků a barevná sgrafita na fasádě, Jan Preisler namaloval pro vestibul dvě rozměrná plátna Sen dívky a Sen jinocha, na sochařské výzdobě se podíleli bratři Stanislav a Vojtěch Suchardovi,Karel Petr vytvořil pro restauraci působivý reliéf Tři Grácie. Všechny prostory domu zdobila secesní svítidla, jež podle Kotěrových návrhů vyrobil Franta Anýž. Nic nebránilo tomu, aby se monumentální stavba stala přesně tím, čím ji chtěli její duchovní tvůrci i její realizátoři mít: společenským a kulturním srdcem města.

Již celé století plní Národní dům sen generací českých vlastenců a spoluvytváří společenské i kulturní dějiny města. Národní dům má však také své vlastní stavební dějiny. Výrazný zásah do jeho podoby podle návrhů profesora brněnské německé techniky Emila Traquilliniho za 2. světové války znehodnotil geniální architektonické dílo a ubral mnoho z jeho secesní působivosti. Necitlivá přestavba poznamenala především divadelní trakt, z něhož byly odstraněny prakticky všechny zdobné prvky – štuková výzdoba, monumentální osvětlovací kandelábry, mosazná svítidla a vitráže. Osobité rysy Kotěrova jedinečného díla vzaly za své. Poválečné chátrání trvalo až do roku 1956. Opravy naplánované na období čtyř let se protáhly až do roku 1969. Další období renovačních prací začalo v roce 1985. Nutná údržba a nejrůznější technické modernizace spotřebovaly finance, ale i energii realizátorů. Návrat k secesní kráse budovy byl v nedohlednu. V roce 1995 vznikl Program záchrany kulturní památky Národního domu v Prostějově inovovaný koncem 90. let. Byly opraveny střechy a fasády, došlo k zásadním změnám v technickém zařízení objektu včetně složité rekonstrukce vytápění divadelní části a k mnoha dalším úpravám.

Významným impulsem k mimořádným renovačním zásahům se stalo stoleté výročí otevření Národního domu v Prostějově. Jakýmsi předznamenáním těchto příznivých proměn se v roce 2002 bylo navrácení monumentálních osvětlovacích kandelábrů na balkon divadla. V listopadu 2005 byla otevřena zrekonstruovaná secesní kavárna,která se zaskvěla především návratem původních lustrů a jejich replik. V květnu 2006, symbolicky přesně sto let po slavnostním zapuštění rýče ke stavbě Národního domu, se na půl roku uzavřela jeho divadelní část, aby mohly proběhnout rozsáhlé renovační práce, na které v létě 2007 navázala oprava restaurace. Nároní dům je však trvalou výzvou řemeslníkům a stavebníkům k odhalení jeho celé původní secesní krásy. Ojedinělé architektonické dílo, které patří k nejvýznamnějším památkám České republiky, se díky stálé péči města Prostějova stává moderním multifunkčním prostorem.