Holasovice

Holasovští to mají ve společné obci nejblíže do Loděnice. A tyto vesnice mají i podobný osud národnostní. Na rozdíl od Kamence a Štemplovce byly vystaveny velkému germanizačnímu tlaku. Loděnici už mnozí dokonce řadili k obcím jako Úblo, Brumovice nebo Skrochovice, tedy k obcím poněmčeným. Obě spojuje i potůček Lipina. Ale historicky se liší tím, že Holasovice měly od Bílé hory jednoho feudálního pána, zatímco v Loděnici se jich vystřídala celá řada.
       Holasovice jsou nepochybně starší než Opava. Pro datování Holasovic se vychází z Buly papeže Hadriána IV. z 23. dubna 1155. Tato listina uvádí v popisu obvodu vratislavského biskupství „Gradice golensicezke“ a historikové se shodují, že tím jsou označeny dnešní Holasovice. Dříve se soudilo, že Holasovice se svým hradiskem byly centrem kmene Holasiců. To dosavadní archeologické nálezy nepotvrzují, ale historikové připouštějí, že zde Holasici byli a Holasovice pokládají za významnou osadu holasické provincie. Svědčí o tom i odkryté základy zděného kostela z poloviny 12. století v zahradě u Javorníků, pod nimiž se nacházejí starší základy dřevěné. V té době se mluvilo o kraji holasovském. Svůj centrální význam Holasovice ztrácejí poté, když Opava získala v r. 1224 městská práva. Od té doby se kraj označuje jako Opavský. Až do Bílé hory patřily Holasovice různým šlechtickým majitelům, v r. 1622 je získali Lichtenštejnové a ti je drželi až do pozemkové reformy ( 1923 – 1926 ). Po válce třicetileté byly Holasovice zcela pusté ( 1648 ). V první pruské válce prohrála Marie Terezie Horní Slezsko. Mírem vratislavským ( 1742 ) byla vytyčena hranice kolem Holasovic na řece Opavě, takže více než polovina holasovského katastru zůstala na německé straně. Teprve v r. 1959 byla hranice po dohodě s Polskem vyrovnána s hranicí katastru. Díky pozemkové reformě si zemědělci mohli přikoupit kousek pole a jiní stavební místa, takže se Holasovice za první republiky rozrostly. Zbytkový velkostatek odkoupil Ludvík Havlíček. Poprvé mu jej zabavili němečtí okupanti, podruhé komunistický režim. Historik Faustin Ens uvádí ve své knize Das Oppaland, že kolem roku 1830 měly Holasovice 585 obyvatel. O sto let později to bylo 886 obyvatel, v r. 1991 – 605 , v r. 2001 – 649 a v říjnu 2009  691 obyvatel. Podle Ense se na počátku 19. století v Holasovicích  chovalo 74 koní, 280 krav a 894 ovcí. O sto let později to bylo 82 koní, 449 kusů skotu. Ovce žádné. Po ovcích zůstaly jen staré názvy : Ovčirský mostek. Za ovčarňum, ovčiř Karnovsky, ranhojič. V Holasovicích byly dva mlýny. Zadní mlýn přestal mlít v r. 1939, když povodeň strhla splav. Mlýn ve vesnici na „Závodí“ mele dodnes (na proud ze sítě).

Počátky obce Kamenec se datují do roku 1282 – tehdy ještě obec náležela ke klášteru hradišťskému. Vincent Prasek v Historické topografii země Opavské píše: Po smrti krále Přemysla Otakara II. mnozí zemané činili nájezdy do statků duchovních. Mezi těmi byli také páni z Kravař, zejména pan Beneš z Branice. Opat Hradišťský Budiš domohl se toho u kněze biskupa Dětřicha Olomouckého, aby mezi ním a pány z Kravař prostředkoval. Což se stalo v klášteře minoritském v Opavě v měsíci srpnu 1282 smlouvou učiněnou,  aby pan Beneš z Branice všech nárokův domnělých na Hraniczi a Kamenec se vzdal a tyto osady knězi opatovi postoupil.
Ve druhé  polovině 15. století bylo v Kamenci fojtství. Od 16. století patřil Kamenec ke Štemplovci a od té doby jsou jeho osudy spojeny s touto obcí. Roku 1815 byl Kamenec i se Štemplovcem připojen k Loděnici, v roce 1905 vytvořil se Štemplovcem opět společnou obec a v letech 1920 - 1938 byl samostatný. Stejně tak i po druhé světové válce až do roku 1960. Tehdy se znovu spojil se Štemplovcem a od roku 1964 je Kamenec součástí integrované obce Holasovice.
Kamenci vévodí Hůrka - kopec sopečného původu je nejvyšším místem střediskové obce Holasovice (355m.n.m.). Hůrka je součástí Štemplovce, ale její západní část patří ke katastru kamenskému. Tam byly dva největší lomy, v nichž se těžil čedič na výstavbu cest. Jedním z nich byla Malá Hůrka (Grygarova Hůrka), druhý pak na svém poli pod Malou Hůrkou otevřel Rudolf Uvíra. Na Malé Hůrce se těžil kámen už od roku 1867. Na konci dvacátých let minulého století však lom zatopila voda a později zde byl zaveden chov ryb, hlavně kaprů. V letech okupace se stala Malá Hůrka výletním místem s koupáním pro celé okolí. Nyní je zalesněna. Uvírův lom měl na tu dobu moderní zařízení. Naviják tažený dieselovým motorem táhl vozíky po kolejích na rozdíl od Grygarova lomu, kde byly vozíky taženy koňmi. V roce 1939 jej však potkalo totéž, co lom Grygarův, byl zatopen, později zavezen a v polovině sedmdesátých let upraven na pole.
Kromě těchto lomů byl v Kamenci také lom, ve kterém se těžila břidlice. Lomu se říkalo „Kavanova skala“ a břidlice se používala na opravu panských polních cest. Také obec Kamenec měla svůj lom. Byl na kopcích u potoka Herličky. Kámen se používal na opravy obecních cest a těžil se zejména v zimě. Těžba byla ukončena na začátku první republiky.
V Kamenci stojí kaple se zvoničkou, která je zasvěcena svatému Janovi a Pavlovi. Pochází z poloviny devatenáctého století. Zvon byl za první i za druhé světové války roztaven. Nynější zvon byl pořízen z dobrovolných sbírek. U kaple je umístěn pomník s Masarykovým reliéfem na památku padlým z první světové války.
Kamenec měl jako první ze všech vesnic integrované obce Holasovice svou školu. Začalo se v ní učit již před rokem 1790. Byla to vždy škola česká. Zprvu se učilo v obecním domku čp.19  („pastyrni“) a při větším počtu žáků pak střídavě  po selských statcích. Stará škola byla postavena v místě nynějšího obchodu v roce 1827, nová jednotřídní škola byla otevřena     v r. 1890 na východním okraji Kamence. I za okupace se zde učilo českým jazykem, což byla v našem kraji výjimka. V roce 1974 byla kamenská jednotřídka zrušena a děti od té doby chodily do školy ve Velkých Heralticích. Po úpravě autobusových spojů navštěvují nyní všechny kamenské dětí  základní školu v Neplachovicích.
V roce 1930 byl Kamenec elektrifikován  a byly zde postaveny pevné cesty a po celé vesnici zřízena kanalizace, vyústěná do Rybníčků.  Významně se o to zasloužil dlouholetý starosta Emanuel Grygar.
V roce 1834 měl Kamenec 223 obyvatel a 29 domů. V roce 1890 zde bylo 276 obyvatel,     v r. 1910  257 obyvatel a v r. 1930  212 obyvatel. Do skončení okupace (1945) bylo v Kamenci 196 obyvatel a 37 domů. V roce 1951 139 obyvatel a nyní (2011) žije v Kamenci  143 obyvatel v 50 domech.

Podle Josefa Zukala náleží Loděnice k nejstarším osadám kraje Opavského. V pramenech je doložena k roku 1280. Majitele Loděnice a jejího panství se střídali poměrně často. V roce 1377 patřila Loděnice pánům z Holštejna, v roce 1500 už byla v Loděnici tvrz. Tehdy Loděnici vlastnil Martin Šíp z Branice, od r. 1532 Jindřich z Fulštějna a po něm Jindřich Moravický z Roudnice. Od r. 1584 patřila Loděnice Kynarům z Šarfenštejna, kteří původní fojtství přestavěli na zemanskou tvrz, změněnou později na zámeček. V roce 1704 vlastnili Loděnici rytíři z Franzen. Za třicetileté války bylo panství zpustlé. Tehdy už existoval dvůr Tábor. V roce 1738 měla Loděnice 8 sedláků, 23 zahradníků, 7 chalupníků, krčmu a řezníka. Posledními šlechtici byli od r. 1812 Sedlničtí z Choltic. K Loděnici byl tehdy připojen Štemplovec s Kamencem a poté Škrochovice. K Loděnici patřil i mlýn ve Škrochovicích (Pustý). Sedličtí prodali panství v r. 1911 akciové společnosti opavského cukrovaru. V r. 1787 měla Loděnice 53 domovních čísel. Pozemky panské tehdy činily 398 jiter (228 ha) a poddanské 351 jiter. V roce 1834 už měla 66 domů a 550 obyvatel, v r. 1900   71 domovních čísel a z 543 obyvatel bylo 257 Čechů (47 %) , v r. 1930  532 a  v říjnu 2009 458 obyvatel. Loděnický zámeček prošel rukama mnoha majitelů, ale stále chátral. Fakticky ho zachránil Václav Kramný, který ho po r. 1993 přestavěl na hotel s restaurací. Až do roku 1920 patřila k Loděnici vesnice Tábor. Horní rybník byl zmenšen při výstavbě cesty na Štemplovec (1905). Lipina byla od svého pramene zregulována, změnilo se také její koryto.
       Život u nás změnil Únor 1948, k lepšímu to ale nebylo. V r. 1950 bylo založeno JZD a v roce 1964 sloučeny Holasovice s Neplachovicemi, Loděnicí, Kamencem, Štemplovcem a Zadky a v r. 1973 i s Táboram. V r. 1990 se Neplachovice, Zadky a Tábor osamostatnily. V Loděnici i v Holasovicích je dosud živé nářečí nebo patrný jeho vliv. Jedná se západoopavský typ lašských nářečí.
       
       
První zmínka o Štemplovci  je z roku 1377. Roku 1429 se píše o Šteflíkovi ze Štemplovce. V roce 1477 byla obec pustá, poté Štemplovec drželi Lichnovští z Voštic. Ti prodali pustý štemplovský dvůr Kobylkům z Kobylího, kteří prodali statek roku 1564 pánům z Vrbna. Vlastníci se dále střídali až v roce 1815 získala Štemplovec Marie Anna, baronka Sedlnická. Posledním šlechtickým majitelem byl hrabě Widmann Sedlnitzky. V roce 1911 koupila Štemplovec akciová společnost opavského cukrovaru. Na Štemplovci byla od nejstarších dob tvrz, která  se pravděpodobně postupně měnila v neopevněné panské sídlo. Na začátku 19. stol. tu vznikl empírový zámek.  Zámecký park byl zřízen kolem r. 1820 za Marie Anny Sedlnické jako „divoký anglický park“. Jeho hodnota je dosud velmi vysoká, má bohatou dřevní skladbu a je esteticky velmi dobře uspořádán. V roce 1930 koupil zámek s parkem od Rafinerie cukru Dr. Arnošt Janotta (generální ředitel cukrovarů a rafinerií) a velkým nákladem jej přestavěl. Za druhé světové války sloužil zámek vojenským účelům. Na podzim 1945 se stal majetkem dobročinného ústavu Ludmila z Ostravy a sloužil jako sirotčinec, starobinec, šicí škola a dívčí letní zotavovna. Vedly je školské sestry de Notre Dame. V roce 1950 v něm byl umístěn Charitní domov sester, které byly násilně vyvezeny ze svých domovů v Horaždovicích v Čechách. Školské setry jsou v zámku i dosud. V červnu 2006 mají být přestěhovány do Prahy a Kardašovy Řečice. Důvodem odchodu je nedostatek finančních prostředků na zajištění chodu zámku. Co bude se zámkem dále je nejasné.
Kromě zámku Štemplovci vévodí Hůrka. Ta je kopcem sopečného původu. Je to nejvyšší místo střediskové obce Holasovice - 355m. V pohanských dobách tam prý bývalo obětiště pohanským bohům. Hůrka je výjimečná tím, že je to poutní místo zasvěcené sv. Janu Nepomuckému. Na vrcholu Hůrky byla kolem roku 1800 postavena dřevěná kaplička.  K příčinám vzniku kapličky se dochovalo v lidové tradici několik pověstí. Podle jedné prý kůň šlechtice vykopl  na Hůrce ze země mešní kalich, který tam zakopal nějaký lupič, a to považoval za znamení, aby postavil kapli. Podle jiné slíbil postavit kapli šlechtic, kterého vlekl za třmen splašený kůň a podle další šlechtická dáma, která byla při procházce na Hůrce přepadena. Dřevěná kaplička vadila těžbě kamení, proto byla v roce 1898 zbořena a postavena nová, zděná, na místě, kde je dodnes. K Hůrce vede alej. Ta je starší než kaple. Historik Ens píše o staré důstojné lipové aleji, která vedla ze zámku. Průvod na Hůrku se začal konat už velmi dávno, pravděpodobně hned po vystavění kapličky. Procesí vycházelo od kostela v Neplachovicích, na Hůrce se sloužila mše. Kamenec a Štemplovec měl v ten den (16. května) „karmaš“. V dávnějších dobách se v ten den odpoledne zase normálně pracovalo. V roce 2004 byla pouť na Hůrku obnovena /za socialismu se nekonala/. Procesí vychází od kaple ve Štemplovci. Asi uprostřed Štemplovce stojí kaple. Při opravě její střechy v roce 1994 byla otevřena koule na její věži a na listině v ní uložené, datované 22. března 1926, je vysvětlení, že 8. června 1925 byla provedena změna názvu Štremplovec na Štemplovec. Pod kaplí byl dosti velký, udržovaný rybník. Sloužil jako nádrž vody pro pohon mlýna, který byl pod ním. Říkalo se mu mlýnek. Rybník napájela mlýnská strouha vodou z Herličky až odněkud  od Jamnického lesa. Nyní patří rybník obci. Je  asi z poloviny  zasypán. Nedávno jej nechal opravit nynější nájemce František Horák, který bydlí v nemovitosti nad rybníkem. Chová v něm kapry. V kopci nad kaplí je pomník sv. Floriánka a sv. Jana Nepomuckého.
V roce 1834 měl Štemplovec 214 obyvatel a 28 domů, v r. 1890 186 obyvatel, v r. 1900 178, v r. 1910 177 a v r. 1930 163. Nyní žije ve Štemplovci 94 občanů. Do roku 1920 měl Štemplovec společný obecní úřad a starostu  s Kamencem.Od roku 1920 do 1938 byl samostatnou obcí. Po osvobození byl samostatný do r. 1960. Poté se spojil s Kamencem. V roce 1964 se Štemplovec stal součástí integrované obce Holasovice, jejíž součástí je dodnes (v roce 1990 z ní vystoupily Neplachovice, Neplachovice – Zadky  a Tábor).

• Pavel Křížkovský (1820-1885) - český hudební skladatel, sbormistr a katolický kněz
• Alwin Nachtweh (1868-1939) - německý inženýr, konstruktér a vysokoškolský profesor, narozen v Loděnici

• Zámek Loděnice
• Eneolitické sídliště a slovanské hradiště, archeologické naleziště na návrší
• Rodný dům P. Křížkovského
• Sýpka