Větší obec dříve s německým obyvatelstvem, po vzniku Československa v roce 1918 se silnou českou menšinou. Po osvobození v roce 1945 a odsunu sudetských Němců zde žije české obyvatelstvo. Sídlem obce je vesnice Český Rudolec, k obci patří dalších 9 vesnic a osad. Ke dni 31. 12. 2007 žilo v obci, včetně místních částí, 967 obyvatel. Leží 8,5 km severozápadně od Slavonic v nadmořské výšce 511 m v Rudoleckém průlomu Javořické vrchoviny. Obec vznikla na soutoku Bolíkovského potoka, který je pravým přítokem Moravské Dyje, s potokem Radíkovským. U zámku a na Radíkovském potoce byly založeny rybníky. Ve vesnici Český Rudolec je v současné době 175 domů obydlených z větší části trvale bydlícími obyvateli. (Zdroj: Wikipedia)
Český Rudolec leží na jihovýchodě Českomoravské vysočiny v malebné krajině plné zeleně, z níž pojednou probleskuje mezi stromy věž - vypadá jako věž na Hluboké.
Je to věž rudoleckého zámku, o jehož historii víme toto:
Okolí bylo pravděpodobně osídleno již v polovině 13. století (podle archeologických nálezů). V polovině 14. století zde již stála tvrz, založená v podmáčeném okolí na dubových pilotech, která byla dominantou vsi. Kolonizace této tehdy nepřístupné oblasti je vysvětlována hledáním některých drahých kovů - např. stříbra. O jeho dolování svědčí i názvy některých částí v okolí - např. Silberberg. V té době patřil Rudolec do panství vladyků z Rudolce, kteří byli jeho majiteli až do roku 1406.
Na počátku 15. století se Rudolec stává majetkem Krajířů, a poté spadá pod panství vladyky Václava z Maříže. Ten dal zhotovit v rudoleckém kostele náhrobek a sám zde byl po své smrti v roce 1499 pohřben. Dědičkou Rudolce se stala dcera Barbora z Maříže. Později v 16. století je v majetku rodu Hodických. Jan Hodický z Hodic v kostele vybudoval náhrobek a je zde také pohřben s celou svojí rodinou.
Koncem 17. století byla majitelkou panství hraběnka Tokelliová, která přestavěla tvrz na renesanční zámek a začala i se zvelebováním okolí zámku zakládáním okrasných zahrad a skleníku s tuzemskými i cizokrajními dřevinami. Tehdy také vznikl v Rudolci pivovar a lihovar.
V roce 1712 byla v Rudolci zřízena poštovní mezistanice (poštovní linka mezi Prahou a Vídní).
V roce 1810 koupil rudolecké panství bývalý ruský plukovník hrabě Řehoř Razumovský, později se stal dědicem jeho syn Lev Razumovský. V té době se o Rudolci píše jako o „panském zámku s věží a hodinami, k němuž přiléhá zahrada (park) anglického stylu se skleníkem. Zahradou protéká potok
a průchozí cesta ji rozděluje na dvě části. Uprostřed přilehlého rybníka je ostrov, na němž stojí altán, obklopený záhony květin. U vchodu do zahrady jsou prostorná obydlí úřednictva a dům panského zahradníka.“
Historické prameny uvádějí, že v 60. letech 19. století měl zámecký park rozlohu přes 5 hektarů.
Kolem roku 1825 přešel Rudolec do panství rytíře Ludvíka von Picchioni. Po požáru byl zámek vystavěn roku 1835 podle vlastního návrhu zámeckého pána ve stylu tudorovské gotiky. Rytíř Ludvík byl po své smrti pohřben v rodinné hrobce na rudoleckém hřbitově. Jeho synovec Arnošt byl posledním pánem na Rudolci.
Koncem 2. světové války byl zámek několikrát vykraden.
V roce 1948 byl znárodněn, a později zde státní statek zřídil byty pro své zaměstnance. A jako v jiných objektech podobného osudu, i zde se nedostávalo pravidelné péče, a tak zámek začal chátrat. Během té doby statek postavil nové byty, do kterých zaměstnance přestěhoval, a zámek zůstal od
70. let zcela opuštěný.
Od té doby je jeho osud víc než smutný. Stávalo se, že i za minulého režimu o něj projevil někdo zájem, ale žádný záměr nebyl dotažen do takového konce, aby se zámku dostalo nějaké opravy. Až v roce 1989 byl Okresním národním výborem v Jindřichově Hradci zámek převeden bezúplatně JZD Chýně, které zde začalo s opravami. Bohužel finance brzy došly, a tak zámek zůstal zase opuštěný. Následoval dlouholetý soudní spor státu s JZD Chýně
o vlastnictví objektu, který skončil až v roce 1998 s tím, že rudolecký zámek je majetkem státu. V průběhu těchto let se o osud zámku zajímal i bývalý poslanec Parlamentu ČR pan Michal Prokop.
Obec Český Rudolec projevovala velký zájem o získání objektu zámku do svého vlastnictví. Po dlouhé době se „dobrá věc“ podařila, a tak v roce 2004 mohl být zámek i s přilehlými pozemky prodán firmě Pragoprojekt a.s. Praha.
V roce 2009 Pragoprojekt a.s. Praha nabídl zámek k prodeji. O zámek projevila zájem společnost PENA Plus, a.s. z Brna, která po vzájemné dohodě zámek koupila.
Dnešní majitel zámku je - PENA Plus, akciová společnost, Bašty 416/8, 602 00 BRNO.
V současné době probíhá příprava na opravu zámku do původní novogotické podoby.
- Tvrz a zámek
Jistým symbolem obce je zdejší zámek, dnes již polorozpadlý. První přímá zpráva o tvrzi v Rudolci, vzpomínaném roku 1343 v souvislosti s místním farním kostelem, je z roku 1353; tehdy náležela vladykům z Rudolce. V roce 1406 ji předal markrabě Jošt Vilémovi z Miličína a přitom zbavil zboží lenního závazku. V roce 1446 přepustil Beneš z Miličína Rudolec spolu s Lidéřovicemi, Markvarcem, Radíkovem, Klenovou (zaniklá), Kadolcem, Leštnicí (zaniklá), Lipnicí a Němčicemi Janu Crhovi z Dolan. Jako další majitelé Rudolce se uvádějí Václav z Maříže (1464) a Jan z Osečan, který ji vyženil roku 1499.
Po jeho smrti přešla tvrz v rámci příbuzenských svazků v polovině 16. století na Hodické z Hodic, kteří ji přestavěli renesančně. V roce 1630 prodala Kateřina z Hodic Rudolec s tvrzí a některými dalšími statky moravskému císařskému hejtmanu Ferrantu Coquiovi. Majitelé se pak střídali v rychlém sledu.
Ještě na konci 17. století – za Trautsonů – byla rudolecká tvrz přestavěna barokně.
V roce 1860 ji zničil velký požár a to se stalo impulsem pro přestavbu objektu ve stylu tudorovské novogotiky. Majitelem velkostatku byl tehdy Angelo Picchioni, který sám vypracoval plán přestavby. Od druhé světové války zámek chátrá, i když ještě v 70. letech byla opravena střecha.
- Škola
První zmínka o škole je z roku 1670, ale ta uvádí, že "je zpustlá a bez učitele, stojí u hřbitova a je bez střechy". V roce 1749 tato škola i s farou vyhořela. Nová budova byla vystavěna v roce 1756. Teprve v roce 1788 však byla jednotřídní škola ve vesnici opět zřízena. V roce 1878 byla postavena nová školní budova a škola rozšířena na dvoutřídní. Do Českého Rudolce byly původně přiškoleny obce Markvarec, Lipnice a Horní Radíkov, od roku 1804 i osada Nová Ves. Po vzniku Československa byla pro žáky české menšiny zřízena v roce 1920 česká jednotřídní obecná menšinová škola. V polovině 20. let 20. století byla postavena nová čtyřtřídní česká měšťanská škola, která zde působila do roku 1938, kdy po okupaci pohraničí nacistickým Německem bylo české školství zrušeno. Česká měšťanka byla přeložena do Heřmanče a budova byla zabrána pro německou měšťanku a další německé instituce. Budova byla v květnu 1945 poškozena, když zde byl umístěn lazaret německého zajateckého tábora. České školství v obecné a měšťanské škole bylo obnoveno po osvobození v roce 1945. Základní škola s ročníky 1. až 9. je zde dodnes.
- Kostel Narození svatého Jana Křtitele
- Kaple svatého Kříže na hřbitově
- Náhrobní litinové desky a kříže z bolíkovských železáren
- Boží muka u cesty do Slavonic
- Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1736 na návsi
- Jednopatrová budova bývalého renesančního pivovaru čp. 77
- Obec je uvedena na Komenského mapě Moravy z roku 1627
- U kostela čtyři lípy srdčité ve stáří přes 350 let
