V současné době žije v Bobrové asi 960 obyvatel. Pracovních příležitostí obec nenabízí mnoho, a tak velká část obyvatel za prací dojíždí na Dolní Rožínku, do Žďáru nad Sázavou či do Nového Města na Moravě. Tírna lnu, která byla postavena roku 1885, je již několik let mimo provoz a rozsáhlé prostory tak zůstávají nevyužity. Zemědělské družstvo se proměnilo v 1. bobrovskou a.s. V Bobrové se daří zejména menším firmám - např. čalounictví Jaroslava Prokopa a bobrovské truhlárně.
Bobrová je jedním z nejstarších sídel na Novoměstsku a založil ji pravděpodobně jeden z prvních kolonizátorů zdejší oblasti Přibyslav z Křižanova. Jeho zeť Boček z Obřan založil roku 1252 žďárský klášter cisterciáků a tomuto klášteru věnoval i desátky z Bobrové. Bobrová byla zřejmě již tehdy osadou roztroušenou po obou stranách říčky Bobrůvky. Část Bobrové zdědila sestra Bočkovy manželky Eliška. Její druhý manžel Hrabiš ze Švábenic se psal později „z Bobrové“ a v Bobrové sídlil. Její první manžel Smil z Lichtenburka daroval roku 1262 tuto část osady (Dolní Bobrovou) žďárskému klášteru, zbývající část (Horní Bobrová) zůstala v majetku dědiců Přibyslava z Křižanova.
Poprvé je rozlišení na Horní a Dolní Bobrovou zaznamenáno v roce 1338. V roce 1462 je Dolní Bobrová uvedena jako městečko. Horní Bobrová byla povýšena na městečko již před rokem 1368. V roce 1464 získal část křižanovského panství a mezi tím i Horní Bobrovou Jan z Pernštejna. Vilém a Vratislav z Pernštejna postoupili smluvně v roce 1486 žďárskému klášteru Horní Bobrovou výměnou za část Křižanova. Roku 1757 se poddaní v Dolní Bobrové vzbouřili kvůli sporu o užívání pozemků a 15 z nich bylo roku 1759 uvězněno ve žďárském klášteře, v roce 1760 byl rychtář a devět poddaných vsazeno do žaláře na Špilberku. Po zrušení žďárského kláštera za vlády císaře Josefa II. v roce 1784 převzal majetek kláštera náboženský fond. Ten rozdělil klášterní majetek na pět částí, které postupně rozprodával. Tak se Horní i Dolní Bobrová staly součástí radešínského zboží, které v roce 1826 koupil F. Schneider.
V roce 1850 bylo v Novém Městě vytvořeno okresní hejtmanství a sídlil zde jeden ze tří soudních okresů, do kterého byly začleněny i Dolní a Horní Bobrová. Sloučením Dolní a Horní Bobrové v roce 1950 vzniklo městečko Bobrová.
Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.
V letech 2006-2010 působila jako starostka Jaroslava Straková, od roku 2010 tuto funkci vykonává Zdeňka Smažilová.
(Zdroj: Wikipedie)
- Div. gen. Alois Kubita, CBE, * 25.1.1892 v Horní Bobrové - † 19.7.1954, v současnosti málo známá, přesto významná osobnost 2 válečného ČS zahraničního odboje mající významný podíl při jednáních vedoucích ke vzniku ČS exilového letectva v rámci RAF ve Velké Británii
- Antonín Smažil, ak. malíř, narodil se 22.11.1923 v Bobrové, - † 5.10.2011 Bratislava, mezi lety 1944-1949 studoval na Vysoké škole UMPRUM v Praze u Karla Svolinského a dále u profesorů Cyrila Boudy a Martina Salcmana na Karlově univerzitě a u profesora Karla Lidického. Od roku 1970 působil na VPA KG v Bratislavě jako docent na Katedře kultury a umění. Žil v Bratislavě.
- Oldřich Pokorný, * 6.3.1909 Horní Bobrová, - † 31.3.1942 Osvětim, profesor reálného gymnázia v Třebíči, byl členem odbojové organizace České obce sokolské v Třebíči po jejímž odhalení byl nacisty umučen v koncentračním táboře Osvětim, jeho oběť je vzpomenuta na pamětní desce umístěné na jeho rodném domě v Bobrové a na pamětní desce památníku obětem nacistické zvůle na Moravském náměstí v Třebíči
- Kostel sv. Petra a Pavla - se nachází v části obce Horní Bobrová. Přestavbu středověkého farního kostela projektoval v roce 1714 architekt Jan Blažej Santini - Aichel. Po třech etapách přestavby byl vysvěcen až v roce 1722. Z původního pozdněrománského kostela zachoval Santini loď a osovou západní věž. Při obrácení orientace chrámu loď proměnil v kněžiště a připojil na východní straně nový prostor rozsáhlejší lodi. Východní působivé hlavní průčelí je pětiosé. Stavbu prostupují pro Santiniho charakteristické dovnitř zajímavě zakřivené, vyduté a vypouklé plochy. Pozornost si zaslouží motiv vsazené sféry s mečem a klíči na vykrojený vrchol štítu průčelí. Starší i novější části stavby sjednotil a její východní působivě komponované průčelí vévodí mírně svažitému náměstí městečka. Při až stroze působící jednoduchosti je dosaženo poutavého efektu a dokládá Santiniho mimořádnou představivost. Hlavní oltář zdobí čtyřlistý obraz Loučení sv. Petra a Pavla od Josefa Winterhaldera ml. z roku 1788.
- kostel sv. Markéty v Dolní Bobrové se zachovaným gotickým ostěním jižního vchodu a hodnotným zvonem pražského mistra Ondřeje s reliéfem sv. Pavla z roku 1506
- socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1768
- křížová cesta, vybudovaná po roce 1830 na Kalvárii (dříve Strážný kopec, kóta 594 m)
- zbytky hrádku asi 1 km sv. od obce
- Stará škola
- Bílkova lípa
- Borovice u Bílkova Mlýna
- Bílkův mlýn
