Samotná zástavba obce, jakož i téměř celý její katastr leží na Moravě, ale nepatrná okrajová část katastru (parcela č. 1001/6) náležela původně ke katastru sousední slezské obce Mankovice. (Zdroj: Wikipedia)
Území obce bylo osídleno již v dobách předhistorických. Koncem 13. století lze předpokládat slovanskou osadu, která byla v období velké kolonizace na přelomu 13.-14. století zvětšena a vysazena na právu zákupním v lánovém systému vsi řadového půdorysu a záhumenicové plužiny. Sehnat osadníky, kteří by byli ochotni obdělávat půdu v dědičném nájmu, byl pověřen zřejmě služebník pána starojického hradu Bernard, podle jehož jména dostala obec název.
První písemná zmínka pochází z roku 1374, kdy je při prodeji fojtství v Zašové mezi jinými svědky uveden man Voka II. z Kravař Pohořálka z Bernartic. Obec patřila k starojickému, od roku 1533 novojickému panství.
V rejstříku zemské berně z roku 1516 nacházíme jméno zřejmě prvního známého bernartického fojta Mikuláše. Bernartice byly přifařeny na Starý Jičín, teprve roku 1797 byla v obci zřízena kuracie s prvním kurátem P. Františkem Lacinou a ta byla povýšena roku 1896 na faru.
Dominanta obce, pozdně empírový chrám Navštívení Panny Marie, současnou podobu získal v roce 1837 a nejspíše téhož roku v prosinci byl posvěcen. Původní kostel byl postaven již v roce 1795 a vysvěcen 8. října 1797.
Škola se připomíná k roku 1784, vyučovalo se po domech sedláků. Vlastní budova triviální školy byla postavena v roce 1796. Školní knihovna v Bernarticích existuje od roku 1880, obecní od roku 1885.
Poštovní a telegrafní úřad byl v Bernarticích dán do provozu v roce 1886. Obyvatelé se živili polním hospodářstvím a chovem hovězího dobytka, včelařstvím a sadařstvím. V 17. a 18. století se zde pěstoval len a konopí.
Svůj český charakter si Bernartice zachovaly i za německé okupace, kdy byly včleněny do Německa. Skupina zdejších železničářů byla zapojena do odboje v Suchdole nad Odrou, řada občanů za okupace položila život.
Ilegální národní výbor se v Bernarticích ustavil již v listopadu 1944 a po osvobození 7. 5. 1945 se ujal řízení. Prvním předsedou byl Alois Bayer.
V roce 1953 byla v Bernarticích "odhalena tzv. protistátní skupina" a odsouzena v politickém procesu k vysokým trestům odnětí svobody a ztrátě veškerého majetku. Jednalo se o Aloise Bayera, Antonína Bayera, Františka Glogara, Karla Zelenku a Františka Hanzelku, hodslavského rodáka. I když uvedeným v tehdejších politických podmínkách hrozil trest smrti, vrátili se po přestálých útrapách věznic díky celostátní amnestii v roce 1956 domů. Plně rehabilitováni byli až po roce 1989.
- Bayer Vítězslav
- Geryk Josef
- Hájek František
- Kittrich Josef
- Kittrich Oldřich
- Kloss Josef Ferdinand
- Papák František
- Turek Adolf, Dr.
- Šimíček Eduard
- Šimíček František
- Kostel Navštívení Panny Marie z roku 1837
- Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty u kostela z roku 1840
- Kamenný kříž P.Nosska z roku 1839
- Fara čp. 76 z roku 1799. Tato původní fara měla až do roku 1804 čp. 82
- Svobodný dvůr čp. 57
- Lesní mlýn čp. 25 (vodní mlýn)
- Fojtův mlýnec čp. 28 (bývalý vodní mlýn)
- Přírodní rezervace Bařiny
