Bařice-Velké Těšany

Obec Bařice

Název obce vznikl pravděpodobně podle okolní bažinaté krajiny. První zmínka o Bařicích jako o obci příslušející ke klášteru velehradskému se datuje rokem 1228. Avšak nález střepů z pohanského pohřebiště při stavbě kapličky svědčí už o velmi dávném osídlení obce.
Nechvalně proslulou postavou bařických dějin byl panoš Otánek (v některých pramenech uváděn jako Otanko), okolo roku 1340 majitel Bařic, poloviny Kotojed a Těšnovic. Kromě škod, které napáchal na biskupském majetku – dva biskupské many zabil, šest poranil a osm koní jim ukradl - měl na svědomí vyloupení kostela sv. Mořice v Kroměříži, oloupení kroměřížských židů, požáry a loupeže. Kroměřížský biskup ho předvolal třikrát před soud, k němuž se nedostavil, tak propadl životem i svými statky. O veškerá práva a majetek přišla jeho žena Kateřina a tři synové Petr, Soběn a Jaroslav. Ves připadla Ješkovi z Rymic. Otánkovi synové žalovali jak Ješka z Rymic, tak samotného biskupa. Paní Kateřina žádala náhradu za věno, které na bařické manství vnesla. Pouze z milosti poskytl biskup vdově i jejím synům určité finanční vyrovnání.
Obec bývala zpravidla sídlem panských rodů, ať už to byla r. 1465 paní Hedvika Morkovská z Bařic nebo r. 1525 Petr Bařický z Bařic.
V roce 1592 byly Bařice spolu s Těšnovicemi prodány městu Kroměříž.
Ke vsi patřila už ve 13. století nevelká tvrz, nacházející se v nynější lokalitě Rybníček. R. 1590 už byla zcela pustá. Poslední zbytky tvrze byly rozvezeny r. 1872 a použity při stavbě silnice, ale základy zdiva jsou dosud v zemi.
K obci patřila od r. 1778 neodmyslitelně kovárna. V roce 1828 ji zakoupil Jan Dobroslávek , který se do obce přistěhoval z Bochoře. Jejich jméno bylo spjato s kovárnou po celou dobu její existence.
Farou obec příslušela do Těšnovic, rovněž tak školou. Vlastní školu si bařičtí vybudovali r. 1898, první dva roky fungovala jako expozitura školy těšnovické. Prvním vyučujícím učitelem byl bařický rodák Augustin Kropáček, na škole působil až do roku 1927.
Z jeho iniciativy byl založen čtenářský spolek Občanská beseda. Svého času to byl spolek významný jak počtem členů tak rozsahem činnosti.Dvakrát ročně pořádal taneční zábavu, masopustní a dožínkovou, což byla starost zábavního odboru. Odbor přednáškový měl náplň vzdělávací, ale pro nezájem byl brzy zrušen. Kromě zřízení první veřejné knihovny v obci vynikli členové besedy jako ochotničtí herci, hlavně ve 30. letech. Zřejmě nejslavnějším divadelním představením v éře Občanské besedy byl Strakonický dudák. Premiéra se odehrála 13.4.1930 za velké účasti místních i přespolních diváků. Pro zájem se hra ještě dvakrát opakovala.
V letech 1906-1907 byly postaveny silnice směrem na Střížovice a Velké Těšany.
V průběhu první poloviny 20. století postupně dochází k určité modernizaci vesnice. Po dvou epidemiích břišního tyfu byla nanejvýš žádoucí výstavby kanalizace a vodovodu, což bylo realizováno počátkem 30. let. (l934 –počátek užívání vodovodu, 1936- vybudována kanalizace) R. 1932 proběhlo scelování pozemků, o rok dříve byla obec elektrifikována.
První telefon se v Bařicích objevil r. 1941 a to na obecním úřadě a ve škole.
Občanská beseda byla v roce 1951 zrušena. Na jejím místě vznikají spolky nové. Kromě tehdy již existujících hasičů a sportovního spolku Bivoj byla v Bařicích založena organizace Červeného kříže, Svaz žen, později Osvětová beseda a svaz mládeže. Širokou členskou základnu měl v 60. letech Svaz chovatelů drobného zvířectva . Členů postupně ubývalo,v 80. letech byli zbývající členové registrováni v těšanské organizaci. Na přelomu 60. a 70. let krátce působil spolek pěstitelů, který dokonce v místním pohostinství uspořádal výstavu vlastních výpěstků. Úspěch sklidilo vystavované jablko Josefa Janošíka, které nemělo žádnou odrůdovou příbuznost a bylo nazváno Bařické.
Od roku 1977 se v obci promítalo letní kino, přes zimu se promítalo v sále pohostinství.
Na počátku 90. let se s promítáním z technických důvodů přestalo. Jeden po druhém ukončily svou činnost i spolky. V obci dnes působí pouze hasiči a fotbalisté.
Roku 1990 byly Bařice napojeny na nový přivaděč vody o d Těšnovic. V letech 1997-1998 realizovala obec plynofikaci obou místních částí.
V roce 1996, 9. května, postihla obec povodeň. Okolo 16. hodiny se strhla prudká bouře s krupobitím, voda zaplavila celou spodní část obce. Nejvíce postižena byla popisná čísla 40, 43,44,45 a 57. Zcela pod vodou bylo hřiště.
Událostí roku 1999 bylo vysvěcení kamenného kříže z roku 1904, který na své znovuobnovení čekal víc jak 30 let.

Obec Velké Těšany

O pozdním založení obce svědčí nepřítomnost střepů, které by poukazovaly na dávné sídliště či prehistorické pohřebiště.
Jméno Těšany je odvozeno od osobního jména Těch, Těšan bylo označení pro příslušníka rodu Těchova. Jméno Těšan se objevuje v záznamech poprvé roku 1375. Toho roku uvádí se v kronikách Jan z Těšan, hejtman na Hukvaldech. Nelze ovšem doložit, zda se jedná o tyto zmiňované Těšany. Úřední název Hrubotěšany je německá zkomolenina, vzniklá v 17. století z německého Gross Těšany. Teprve roku 1921 byl název úředně změněn na Velké Těšany. Dlouhou řadu let byla obec církevním majetkem, příslušela převážně ke kroměřížskému biskupství.
Osada byla přifařena do Těšnovic, stejně tak příslušela i školou, než si roku 1865 postavila školu vlastní, ve které se vyučovaly i děti z Vrbky.
Roku 1851 se obec vykoupila z roboty. V obci býval svobodný dvůr, jež byl od roboty osvobozen. Dvůr vlastnil okolo roku 1490 Jakub Červ, později jej odprodal Martinu Dvořákovi. Vystřídala se zde celá řada majitelů, než byl roku 1872 rozprodán místním sedlákům a tím pádem rozdělen. Sedm nových majitelů si rozdělilo dvůr na sedm dílů, každý obdržel 36 měřic.
Do vlastnictví obce patřil větrný mlýn, postavený roku 1827. Majetkem obce byl pouhé tři roky, než byl odprodán soukromému majiteli. Od roku 1889 vlastnil mlýn rod Páterů, který tam žije doposud. Mlýn je v současné době majetkem Muzea Kroměřížska.
Roku 1870 založil tehdejší vyučující učitel Jan Hůlka čtenářský spolek Metoděj. Po patnácti letech si spolek dokonce pořídil svůj vlastní prapor. Prapor byl dlouho používán při spolkových akcích , za 2. světové války byl částečně poškozen a po válce odevzdán do kroměřížského muzea.
O kulturní a společenský život se počátkem 20. století staral především Sokol. V jeho náplni byly přednášky, divadla, zábavy a koncerty.Obdobnou náplň činnosti mělo i Sdružení omladiny.
Nelze se nezmínit o místní hudební tradici. V roce 1901 přišel do obce učitel Josef Kupka, nadšený hudebník. Vyučoval starší chlapce hře na nejrůznější hudební nástroje a sestavil tak celou kapelu, s níž hrával na oslavách v Těšanech i v okolí. Kapela účinkovala i při hrách se zpěvy, které hrával Sokol. Roku 1925 byla v obci postavena sokolovna naproti nové školní budovy.
Následujícího roku došlo ke stavbě nové silnice od přípojky na Bařice až ke Kotojedům.
K obci odnepaměti patřila obecní cihelna. Roku 1928 si František Stančík z č. 13 na své zahradě zřídil strojní výrobu cihel při pohonu benzínovým motorem. Za finanční pomoci obce si zřídil pec na výrobu pálených cihel , takže vyráběl cihly obojího druhu a dobré jakosti.
Telefon měla obec zaveden poměrně brzy. Už v lednu 1928 se vedení obce dohodlo na zavedení telefonní přípojky, která má být napojena na ústřednu v Jarohněvicích. K vlastní realizaci došlo r. 1931, 1.4. byla linka uvedena do provozu. Zřízení telefonu přišlo obec poměrně levně, neboť měla štědrého mecenáše. Zlínský podnikatel Tomáš Baťa přispěl částkou 4.250,- Kč z fondu na podporu těchto technických vymožeností.
Roku 1931 byla v obci zakoupena první benzinová mláticí garnitura u firmy Umrath a spol. Majitelem byl František Dvořák č. 20. Celkově bylo ve Velkých Těšanech pět majitelů mláticích garnitur, dvě parní a tři benzinové. Tyto spolky parních mlátiček existovaly ještě po druhé světové válce.
Roku 1933 byla nastolena otázka elektrifikace obce, ale k uskutečnění záměru došlo až 20.7.1936, kdy byla poprvé rozsvícena elektrická světla v 33 domácnostech.
Roku 1938 dochází k dalšímu pokroku. Je realizováno scelování pozemků a vyspravena silnice v celé obci, a to zásluhou tehdejšího starosty Hynka Jelšíka.
Válečným obětem Velkých Těšan je věnován památník , odhalený 9.6.1946. Krátké životopisy sedmi padlých a umučených v koncentračním táboře jsou sepsány na pergamenovém papíře a uloženy v kovové skříňce uvnitř pomníku.
V roce 1947 si obec pořídila veřejný rozhlas, o osm let později se občané dočkali koupaliště. Roku 1978 prošla sokolovna rozsáhlou rekonstrukcí. Byla vybourána celá čelní stěna a při té příležitosti byl vyzvednut základní kámen. Současně s ním i kovová skříňka obsahující zakládající listinu a podpisy všech tehdejších členů Sokola. Přiloženy byly dobové mince. Opravená sokolovna sloužila základní škole jako tělocvična.
Roku 1989 byl v rámci akce Z postaven a slavnostně otevřen kulturní dům. Práce proběhly brigádně, výstavba trvala tři roky. Areál byl slavnostně otevřen 5.12.1989 za účasti představitelů obce i SD Jednota.
Roku 1996 byl proveden rozvod telefonní sítě v obci.
Roku 1994 byl do Velkých Těšan přiveden vodovod z Vrbky ačkoliv se o stavbě vodovodu jednalo už v roce 1925. Ale obec nebyla jednotná, ti, co studnu měli, se nechtěli finančně na záležitosti podílet, ti, co neměli, nebyli schopni stavbu sami finančně utáhnout. V letech 1997-1998 byla obec plynofikována. Demolicí sedmi popisných čísel vznikla prostorná náves, která je osázena zelení, stejně jako autobusová točna.
17.11.2000 byla na návsi zasázena Lípa Milénia.

Společná historie obcí Bařice a Velké Těšany

Obec Bařice - Velké Těšany jako jeden administrativní celek byla vytvořena v roce 1960 zákonem č. 36 z roku 1960 Sb. o územním členění státu. Přesné důvody které vedly k tomuto opatření, dnes už těžko zjistíme. Pravděpodobně to byla snaha o vytvoření větších územně - správních celků, resp. snížení počtu malých obcí a návazně i sloučení malých zemědělských družstev. Dalším důvodem byla nutnost přizpůsobit počet obcí nízkému počtu krajů a okresů.
Je možné, že toto administrativní opatření bylo v některých obcích ku prospěchu věci, ale v případě obce Bařice - Velké Těšany nebylo nejšťastnější. Splnilo sice svůj původně vytyčený cíl, ale protože bylo provedeno pouze administrativně, způsobilo mnoho dalších problémů. Sloučilo totiž dvě nesourodé obce, a to jak z pozice geografické či správní, tak i z hlediska povahy jejich obyvatel.
Po roce 1989 se mnoho takto "uměle" spojených obcí začalo znovu rozdělovat. Umožňoval to zákon č. 367 z roku 1990 Sb. o obcích. Tento první zákon o rozdělování obcí nebyl ničím omezen co do počtu obyvatel a katastrální výměry.
I v naší obci se počátkem 90. let objevovaly četné snahy o rozdělení obce. V roce 1993 byl sestaven návrh na konání referenda o rozdělení obce a začaly se sbírat podpisy. V Bařicích se však tehdy nepodařilo sesbírat potřebný počet podpisů a návrh byl zamítnut.
Hlasy po odtržení, zejména v místní části Velké Těšany se objevovaly i v následujícím období. Tyto snahy však utlumila především novela zákona o obcích z roku 1994, jež povoluje osamostatnění za předpokladu, že nevznikne celek s méně než 300 obyvateli. Dnešní § 21 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích tuto hranici posouvá na 1000 obyvatel.

• památná lípa
• dvě kaple se zvonicí (v Bařicích, ve Velkých Těšanech)
• větrný mlýn ve Velkých Těšanech