Újezd u Brna

Městečko Újezd u Brna patří mezi nejstarší obce ve zdejším kraji. Již za doby Přemyslovců lákala úrodná půda Cézavské doliny podnikavé hospodáře k zakládání velkých dvorů s polním hospodářstvím. Také se zde rozvíjelo rybníkářství. Velmi úrodná půda při toku Cézavy jsou vlastně bývalá dna velikých rybníků, po jejichž zbytcích bychom ale dnes marně pátrali. Nejstarší záznamy mluví o pěti velkých rybnících v oblasti újezdských dvorů.  Začanský rybník byl z nich největší a vytrval nejdéle – až do roku 1834, kdy byl proměněn v úrodná pole. Újezdský rybník zpustl již během husitských válek, ale z rozkazu císaře byl opět založen v roce 1552 nad Újezdem, a svým rozsahem tehdy zatopil i částečně pole šaratických poddaných. Dnes již není ale po těchto dvou rybnících - stejně jako po rybnících Jezírko, Hranečník a Nadýmač ani památky. Pouze se tu a tam zachovaly hráze.

Druhou předností našeho města za starých časů bylo dobře prospívající vinařství. Poslední výběžek Drahanské vysočiny – Stará hora (306 m), byla na svých jižních stráních poseta samými vinohrady, které dnes doplňují ovocné sady. Vinné sklepy se však zachovaly dodnes. Újezdské vinice se datují již do roku 1391 a újezdské víno bývalo výborným a vyhledávaným nápojem. Svědčí o tom také zápis z roku 1465, kdy biskup Tas Černohorský pronajal užitky z chrlického panství jednomu modřickému úředníkovi, vymínil si však, "aby všechna vína, která v Modřicích a v Újezdě od našich desátkův přijdou, ty nám dovésti má lidem kázati."

Jako všechny ostatní vesnice byl i Újezd tzv. poddanou vrchnostenskou obcí  a odedávna náležel olomouckému biskupovi. Během husitských válek Újezd značně zpustl. Vinohrady byly zanedbány a rybníky zrušeny. V roce 1465 bylo v Újezdě i s mlýnem – který byl považován také za lán, celkem 33 lánů, 8 obydlených chalup a 3 pusté. Z nich se vrchnosti platily předepsané dávky. Z vinic se pak dávalo viničné a desátky.

Újezd patří k nejstarším osadám, jejichž existence je doložena písemně. V listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdika, v níž se popisuje církevní majetek na Moravě, se už v roce 1131 uvádí celá ves Újezdec jako příslušenství kostela. Olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu organizoval biskupské zboží do lén, kterými jednotlivé vsi uděloval šlechticům i prostým lidem, ta po jejich smrti byla vrácena církvi a opět přidělena, zpravidla potomkům zemřelého. Nejstarší dochovaná jména manů (nájemci léna) Újezda jsou Ratmír z Újezda z roku 1295 a Jakub z Újezda z roku 1318.

Teprve kolem roku 1320 byl vyhotovený kompletní seznam manů olomouckého biskupství. V Újezdě byli tehdy zaznamenáni jako manové: Svíček (Czwiczko) 2 lány, Svatomír 0,5 lánu, porybný Oldřich 1,5 lánu, Volfart 3 lány, kuchař Klement 1,5 lánu, Hartleb 1 lán ( lán – asi 73 metrů čtverečních), lékař Konrád 2 lány, rybář 1,5 lánu, farář 1 lán a rychtář 1 lán. Z tohoto seznamu je patrné, že u Újezdu byl už tehdy rybník a že usedlíci mohli své usedlosti od vrchnosti zakoupit. Pozemky byly rozděleny podle lánové soustavy, existovala samospráva a v nižším soudnictví podléhali újezdskému rychtáři. To, že se v seznamu vyskytují jména česká i německá, ještě neznamená národností směs přímo v Újezdě, protože někteří nájemci bydleli v Brně.

Z této doby také víme, že Újezd už měl farní kostel, a to znamená, že byl větší osadou.

Zbytek pozemků, který nebyl v držení manů, patřil přímo biskupovi. Tak se stalo, že roku 1388 zastavil biskup Mikuláš tvrz a městečko Modřice s příslušenstvím, k němuž patřil také Újezd, markrabímu Joštovi. V roce 1465 biskup Tas pronajal zboží chrlické, ke kterému patřil i Újezd, Matěji Rajsnarovi za 400 hřiven (hřivna – 0,25 kg) grošů ročně.

Doba předhusitská zanechala více informací o újezdských manech. V roce 1389 byli mezi nájemci biskupských statků Markvart, Heršík a Petr. O rok později Heršík pradal dvo dvory 1,5 lánu půdy a dva úroční podsedky za 100 hřiven grošů Martinu Brablecovi. To jen na ukázku tehdejšího hodnocení jmění. Za husitských válek ves zcela zpustla, byla však velmi brzy znova osazena.

Urbář biskupských panství z roku 1465 obsahuje popis Újezdu té doby: v Újezdu bylo 32 lánů a mlýn,  z nichž se úročilo o sv. Jiří a o sv. Václavu z každého 48 grošů, z osmi chalup pak po 3 groších a z ostatních šesti po 1,5 groši. Tři chalupy byly opuštěné. Biskupství tedy dostávalo z Újezdu  na sv. Václava a na sv. Jiří 26 hřiven a 8 grošů. Rybník už nemohl být obnoven a na jeho místě byla louka, ze které se sváželo 70 vozů sena. Další biskupovy příjmy plynuly z vinohradů, o nichž se hovoří už v roce 1391. Kromě desátků také všechny ryby z rybníků a povinnost obyvatel Újezdu přivážet ke stavění do Brna nebo do Vyškova 40 vozů kamení nebo dříví.

V roce 1461 osvobodil olomoucký biskup Tas Újezd od práva odúmrtního. Do té doby totiž připadal majetech těch, kdo zemřeli bez přímých dědiců, biskupu olomouckému. Teprve od té doby mohl každý svůj majetek odkázat komukoli za života, nebo  na smrtelné posteli.

Újezdský rybník byl za husitských válek pustý a biskupství jej v roce 1478 pronajalo.

Další důležitou svobodu poskytl Újezdu v roce 1543 biskup Jan. Do té doby museli Újezdští posílat žence na vyškovské panství, takže nestíhali vlastní úrodu. Podle nového řádu platil Újezd za  každého žence pět grošů úředníkovi ve Vyškově, který za tento obnos najímal žence jinde.

Tentýž biskup Jan v roce 1550 prodal Újezd králi Ferdinandovi I. k hradu Špilberku, takže Újezd byl nakrátko zbožím zeměpanským. Už o deset let později koupili od krále hrad Špilberk, a sním i Újezd a Hostěrádky, stavové moravští za 35 000 kop grošů. Ti však obě obce prodali ještě téhož roku olomouckému biskupu.

V roce 1552 nechal král Ferdinand I. vybudovat velký rybník nad Újezdem.

Před třicetiletou válkou měl Újezd 48 usedlostí a přibližně 360 obyvatel. Po válce zbyla osídlených usedlostí jen polovina, ostatek zpustl. Újezd, který se rychle vzpamatoval po husitských válkách, tentokrát stagnoval. Po třicetiloté válce do roku 1674 se poměry naopak zhoršily, protože v posledních dvaceti letech byly osazeny jen tři usedlosti, obdělával se jen zlomek půdy a zpustly také vinohrady.

Marie Terezie se snažila zdanit i panské pozemky, a tak v roce 1750 musela přiznat svůj majetek i vrchnost. Ta měla tehdy v držení přes šest měřic vinohradu a rybník s 500 kopami kaprů.  

Újezdští byli povinni vyšenkovat 46 mázů panského vína, platit úrok z gruntů, z vinohradů, ze zahrad, za neodebrané panské víno, z pastoušky, za nepředení panské příze, ze sklepů, řezníci 20 liber loje, mlynář nájem z mlýna. Robotovalo 18 sedláků po celý rok šest dní v týdnu se dvěma koňmi, 23 pololáníků od sv. Václava do sv. Jana dva dny týdně se dvěma koňmi a jeden den pěšky, 10 čtvrtláníků pracovalo od sv. Václava do sv. Jana tři dny v týdnu pěšky, zbytek roku šest dní pěšky a 13 čtvrtláníků za  roboty platilo.

Speciální míra byla pětčtvrtiláník, který platil daně za roboty, za nepředení panské příze, na biskupské vojáky a ještě robotoval jako půldruhláník.

Při žních a senoseči dostával každý robotník bochník chleba o dvou librách ( 1 libra – 0,5 kg) a o žních pivo (celkem čtyři bečky). Při rybolovu dostával rychtář a konšelé po dvou bochnících chleba a dvou mázech (máz – 1,4 l) piva, robotníci jen bochník chleba.

Protože byla v Újezdu nouze o palivové dříví, přenechávala vrchnost poddaným rákosí z rybníků. Při požáru, neúrodě nebo úhynu dobytka vrchnost poddaným vypomáhala penězi, obilím nebo úlevou od roboty. Újezdský farář dostával od poddaných desátku – část snopu žita a stejně ovsa, 6 zlatých a 39 krejcarů.

V Újezdu bývaly dva svobodné dvory: Pruskauerův a Flammenův. Pruskauerův statek  měl v držení na počátku 17. století důchodní písař Jan Hanák a po jeh smrti poúmrtím právem připadl biskupství. Tento dvůr byl kardinálem Dietrichštejnem osvobozen v roce 1610 od robot, platů a dávek a byl prodán Alžběte Pergarové z Pergu.

Té bylo dovoleno držet 24 dojnic, 20 jalovic, 300 ovcí a 60 vepřů, které směla pásti na újezdských pozemcích. Předkupní právo však měli biskupové. Tento dvůr za třicetileté války držel Schulz, který ho nechal zpustnout. Později koupil dvůr Martin Bedřich Pruskauer a nově jej vystavěl. V květnu 1659 získal potvrzení všech nadání svobodného dvora a později se mu říkalo dvůr Moravcův a právě parcelací tohoto dvora v roce 1786 vznikla osada Šternov.

Svobodný dvůr Proboštský se na počátku 17. století jmenoval Humprovský. V roce 1674 jej držel Schonwitz a později Babka. Roku 1750 byl majitelem dvora Maxmilian von Flammen, brzy potom ho koupila vrchnost, která jej rozparcelovala a založila na jeho pozemcích ves Rychmanov.

V roce 1834 měl Újezd 50 domů a 272 obyvatel. V roce 1845 byl vystavěn farní kostel sv. Petra a Pavla.

Od roku 1909 je Újezd městysem, nyní Újezd u Brna.

Řeka Litava – Cezava

Název téže řeky je v horním toku Litava, v dolním toku Cezava.

Často se vedou spory o tom, kde je vlastně rozhraní tohoto pojmenování. Podle Dějin Blučiny má Litava název Cezava pod  soutokem s Dunávkou. A 1200 m jižně od hranice blučinského okresu je soutok Svratky a Cezavy, odkud odtékají do Černého moře.

Jméno Cezava má také pravěké sídliště na kopci vlevo před Blučinou. Toto sídliště mělo v pravěkých dějinách jižní Moravy velký význam. Vedla tudy cesta z Podunají Dyjsko-svrateckým úvalem podél Litavy směrem na Vyškov, dále Moravskou branou na Ostravu do Polska a potom až k Baltu pro jantar. Jantarovou cestu dosvědčují i jantarové nálezy na sídlišti Cezavy u Blučiny. I do Ruska se cestovalo tudy, nikdo nešel přes Karpaty.

Z rybníkářského lexikonu: Cézava: Přítok Svratky od ústí do Svratky v Židlochovicích až k jezu mlýna v Rychmanově se všemi přítoky mimo líšeňskou říčku. Míra kapra 40 cm.

Kámen z lomu na Staré hoře

Kámen z lomu na Staré hoře je litothaminový výpenec (označován jako litavský). Litothaminové vápence vznikaly v třetihorním moři – ve vyšších částech spodního tortonu – asi 15 milionů let – a vznikaly usazováním  při ústupu spodnotortonského moře.

Hmotu vápenců vytvořila mořská redochovitá řasa Litothamnion, která vylučuje vápenec ve svých buněčných blanách. Tím vznikaly mocné útesy a jedním z nich je Stará hora, ale i Blučiňák.

V lomu na Staré hoře je vidět souvrství organogenních vápenců s polohami silně vápenatých hrubozrnných písků s vrstvami slínitých jílů.

Ve vápenci je hodně zkamenělin dírkovců, měkkýšů, ulit břichonožců, schránky kelnatek, foraminifery a jiné.

Kámen z lomu se dobýval na stavbu obytných domů, mostů při budování trati a na stavbu Mohyly míru.
Vinařství

Kromě rybníkářství prosperovalo v Újezdě i vinařství.

Poslední výběžek Drahanské vrchoviny – 306 m vysoká Stará Hora, byla na jižních stráních poseta vinohrady a ovocnými sady. Postupem času vinice mizely, ale teď jsou znova zakládány. Vinné sklepy se zachovaly až do dnešní doby ( v Sádkách je jich sedm) a slouží k hospodářské činnosti.

O tom, že újezdské víno mělo výbornou kvalitu svědčí zápis z roku 1465, kdy biskup Tas Černohorský, jako dočasný držitel Újezda, pronajal užitky z panství svému úředníku, vymínil si však,  aby: " Všechny vína, která v Modřicích a v Újezdě do našich desátků přijdou – ty nám dovézti – má lidem kázati".

Toto víno ochutnával také císař František I., když s císařovnou přihlížel manévrům u Tuřan od hřbitova újezdského a pochvaloval si ho.

V prosinci 1805 kolovala zpráva, že když se 1. prosince utábořila na Staré hoře pomocná vojska ruská, jejich generál se tak nadchl místním vínem, že potom při dobývání Telnice obsazené Francouzi, neuspěl, jak byl opilý.
Kroj

Strarý újezdský kroj nevynikal zvláštním střihem, ani hýřivými barvami.

Starší ženy nosívaly soukenné kabátky zvané "duše" nahoře s vykasanými, dole úzkými rukávy. Do velkého výstřihu se vkládal hedvábný květovaný šátek.

Muži mívali soukenné vesty, v zimě nosili žluté kožichy, na hlavě vysoké beranice.

Stárky nosily černé botky, široké, naškrobené bílé sukně, které šustěly, pestrou kordulku, hedvábný barevný fěrtoch, vyšívanou "půlku" na krku. Široké barevné pentle splývaly vzadu zároveň se sukní.
Nosily bílé vyšívané rukávce, na hlavě červený vídeňský šátek, z jehož cípu si dělaly na hlavě rožky.

Stárci nosili vysoké boty, žluté kožanky, červenou korduli s lesklými knoflíky, bílou košili a bílý plátěný klobouk s kytkou.
Rybníkářství

Úrodná půda doliny  litavské (cezavské) lákala hospodáře už za dob Přemyslovců, kde byly zakládány velké dvory, ale i rybníky.

Dnešní úrodná půda při toku Litavy (Cezavy)  jsou vlastně dna bývalých rybníků.

Nejstarší záznamy mluví o 5 velkých rybnících v oblasti újezdských dvorů:
 Začanský (Žatčanský) rybník byl největší z nich a vytrval nejdéle. Bývalo v něm 1000 kop (kopa – 60 kusů) kaprů a byl vypuštěn roku 1834 a na jeho dně vzniklo pole dnes zvané "Rybník" nebo "Ostrovy"
 druhý největší rybník byl Újezdský, který byl vypuštěn za husitských válek (1421) a v roce 1552 na rozkaz Ferdinanda I. znova napuštěn tak, že zaplavil i část polí, jež císař koupil. Bývalo v něm 600 kop kaprů
 třetí rybník se jmenoval Nesvačil a bývalo v něm 500 kop kaprů
 čtvrtý, Hraničník, míval 300 kop kaprů
 pátý, Jezírko, se rozléval v místě dnešní obce Nesvačilky, která vznikla roku 1715, ten míval 110 kop kaprů

Pro všechny tyto rybníky se choval potěr v Nadýmači, kam se dovážel z Třebíče.

Po roce 1989 proběhly v obci nové volby, které zásadně změnily složení obecního zastupitelstva a také místního národního výboru. Noví představitelé obce se rozhodli i nadále pokračovat v již započaté výstavbě z minulých let. V následujících letech se tak rozběhla v obci čilá stavební činnost, a to jak ze strany obce, tak i ze strany obyvatel Újezdu. Udělala se například přístavba základní školy, vybudovala kanalizace, vodovod a čistírna odpadních vod a také se přistoupilo k plynofikaci města. Začalo se také s výstavbou nových bytů. Jen od roku 1990 jich bylo v Újezdě postaveno kolem osmdesáti. Zrekonstroval se i obecní úřad, a radnice tak získala dnešní podobu.


Radnice po rekonstrukci.

Opravil se také dělnický dům a přilehlé pohostinství a vytvořil se prostor pro vinárnu a venkovní posezení. Celý objekt dostal název Újezdská Rychta. Dokončilo se nové nákupní středisko, dnes areál firmy Thermotechnika Bohemia. Město opravilo a také nově vystavělo újezdské silnice a chodníky a hlavně nechalo vybudovat nový průtah městem. S pomocí státní dotace začala výstavba penzionu pro důchodce a také výstavba Domu s pečovatelskou službou.


Domov s pečovatelskou službou.

V roce 1991 se změnilo vedení základní a mateřské školy v obci. Ředitelem základní školy byl zvolen Mgr. Ivan Churavý a ředitelkou mateřské školy se stala Eliška Černá. Změnu zaznamenaly i podnikatelské subjekty v obci. Státní podniky se staly akciovými společnostmi a některé společnosti a služby zanikly ve víru převratných událostí po roce 1989. Problémům se nevyhlo ani sloučené JZD v Sokolnicích.

Od roku 1991 město zaznamenalo prudký rozvoj živnostenského podnikání. Soukromníci otevřeli něklik nových obchodů, servisů a mnoho různých dílen a ve městě začaly podnikat firmy, jejichž služby ve městě scházely. Mnohým z nich se daří dodnes.

V devadesátých letech došlo k prudkému vývoji města zvláště v oblasti výstavby a rekonstrukcí. Zvláště koncem devadesátých let a na počátku nového tisíciletí je možno zaznamenat nárůst staveb jak rodinných domů, tak obecních bytů, stavby sportovních areálů, opravy a rekonstrukce stávajících obecních objektů a památek. Těsně před rokem 2000 došlo kupř. k výstavbě nových 20 bytových jednotek na Rozprýmově ulici, dnes blok „D“, byly dokončeny tenisové kury a běžecké dráhy, obec byla připojena na vodovodní řad z Vyškovska a bylo generálně opraveno sociální zařízení v základní škole. Po roce 2000 pokračuje modernizace zařízení základní školy, na Rozprýmově ulici je započata výstavba dalších 20 bytů. Dochází k rekonstrukcím stávajících komunikací v celé obci, jelikož ty staré už byly v povážlivém stavu. Postupně jsou tak během následujících 6 let obnovovány komunikace a chodníky na ulici Lidické a Revoluční, V Sádku, na ulici Hybešově, ulici Palackého a Rozprýmově, ulici Wolkerově , Sušilově a Legionářské. Částečné opravy proběhly na všech ostatních ulicích. V roce 2006 prakticky zbývají jen dvě ulice, na kterých prozatím rekonstrukce silnic a chodníků provedeny nebyly, ale s jejich opravou se počítá ve výhledu na nejbližší jarní období.

     V roce 2001 je započato s výstavbami autobusových zastávek. První je hlavní zastávka před radnicí ve směru do Brna, ostatní zastávky v celé obci následují. Je uvažováno o výstavbách veřejně prospěšných staveb. Je zadán projekt pro výstavbu nové obřadní smuteční síně a rozšíření hřbitova, projekt pro výstavbu Domu s pečovatelskou službou, je vytvořena studie zcela nové zástavby na Rychmanově. Dům s pečovatelskou službou se stává skutečností v roce 2004, kdy je v květnu slavnostně otevřen. Pokračuje rozšiřování infrastruktury. V ulicích Nádražní, Vinohrádky a Nad Sklepy je rozšířena kanalizace, totéž v ulici Rybářská, kde je postaven nový dům s pečovatelskou službou. Dochází je rozšiřování veřejného osvětlení do částí obce, kde zatím nebylo. Nezapomíná se ani na ekologii. Čistírna odpadních vod je již roky v nevyhovujícím stavu a vedení obce se snaží získat od ministerstva životního prostředí dotaci na revitalizaci ČOV. V roce 2004 je započata výstavba dalších bytových jednotek, tentokrát v ulici Na zahrádkách. V roce 2005 se již do nových bytů stěhovali první nájemníci. Na Staré Hoře byly postupně ve dvou letech zbudovány zábrany proti přívalovým vodám.

     Je nutné také zmínit stavby pro děti a mládež a pro jejich sportovní a kulturní vyžití. V několika etapách je modernizován a rozšiřován sportovní areál fotbalistů, v základní škole je vybudována tenisová stěna, v parku je postaven dům pro mládež a skateboardový areál. Na několika místech v obci jsou vystavěna dětská hřiště s prolézačkami, klouzačkami a houpačkami. Po roce 2005, kdy se z obce stalo město, bylo investováno do úprav rychmanovského rybníčku tak, aby zde vzniklo odpočinkové místo nejen pro dospělé či seniory s blízkého domu s pečovatelskou službou, ale i pro děti – mladé rybářské nadšence.

• Ludvík Kolek (* 1933) – český architekt, sochař a malíř
• Jan Haluza (1914 - 2011) – český atlet a trenér

• kostel sv. Petra a Pavla
• evangelický kostel
• zvonice sv. Cyrila a Metoděje
• kaple sv. Antonína
• Mohyla míru u Prace (severně od města, připomínka bitvy u Slavkova)