Volary

Jméno Volary se poprvé objevuje v roce 1359, kdy mezi prachatickými měšťany je uváděn Ondřej z Volar. Založení  města souviselo s celkovou kolonizací Šumavy ve XIII. a XIV. století.   Obyvatelé vzniklých sídel byli převážně Němci z Bavorska.  Do husitských válek patřily Volary vyšehradské kapitule, od roku 1503 se majiteli města stali Rožmberkové, od roku 1600 císař Rudolf II a po roce 1719 Schwarzenberkové. Hlavním zdrojem příjmů, až do začátku 18. století, byl obchodní ruch na Zlaté stezce. Volary byly největší soumarské sídliště na české části  prachatické větve Zlaté stezky a prožívaly velký rozmach. Sloužily jako místo odpočinku a přenocování soumarů, kteří na "nákladních" koních dováželi po významné středověké dopravní cestě  z  Pasova do Prachatic sůl a jiné zboží. Trase stezky se přizpůsobil i ulicovitý tvar náměstí. Ve vrcholné době, v 16. století, tu bylo 13 hostinských, 4 kováři a sídlila tu řada soumarských rodin. Na přelomu 16. a 17. století využívali Volarští listiny Petra Voka, podle níž směli odebrat vozy s nákladem i koně kupcům, kteří se odchýlili z předepsaného směru stezky a vyhnuli se Volarům.
     V době po husitských válkách  se ve Volarech usadilo i několik českých rodin. V okolí Volar se hlavně v letech 1618 - 1620 několikráte bojovalo.  Město bylo  cílem útoků  stavovských i císařských vojsk.  Tvrdý byl boj  u Soumarského mostu  o opevnění  (šance),  které chránilo  důležité spojení  Čech s německým Pasovem.   Válečné útrapy  skončily teprve  vestfálským  mírem. Nezávislost  na šlechtických pánech  přinesl i Volarům  revoluční rok 1848.
     Dobytkáři ze Štýrska a Tyrol, kteří se zde usadili v 16. století, zde zavedli intenzivní metody chovu po alpském vzoru. Dlouho se udrželi jako rázovitý živel, který se od ostatních obyvatel Šumavy výrazně lišil. Především zvyky, odíváním a typem domů. Tito hospodáři si ve Volarech a blízkém okolí stavěli roubené usedlosti, pro něž bylo charakteristické soustředění celého hospodářství - obytných místností, chlévů, stodoly i dvorku - do jediného celku pod společnou střechu. Volary byly po staletí   typické  svými roubenými nebo poloroubenými  domy. Představme si je  jako  širokou  rozsáhlou stavbu  poschoďového rázu , s celokamenným či částečně kamenným přízemím, mající  podkrovní světnici,  v průčelí  nejméně  tři okenní  osy,  pavlač, často s vyřezávaným zábradlím, sloužící ke skládání sena, a roubené patro v předsazeném vyřezávaném štítě, kryté nízkou a velmi širokou sedlovou střechou. S tím  však souvisela  i četnost  požárů,  při kterých  např. v roce 1863  shořelo 59 domů, škola i kostel. Do současnosti se těchto unikátních staveb  dochovalo jen několik a Volary  jsou jedinou lokalitou, kde můžeme podobné stavební klenoty vidět.  V jednom  z těchto  historických domů můžeme  navštívit Volarské muzeum,  které je otevřeno od května do září.
     Dominantou náměstí  je  raně barokní kostel sv. Kateřiny, o němž  jsou první zmínky  z konce 15. století, vybudovaný na místě původního pozdně gotického v letech 1669 - 1690 podle projektu J. Canevalla. V 18. století stavbu několikrát těžce poškodily požáry, způsobené zásahem blesku. Dnešní vzhled je výsledkem přestaveb v letech 1757 a 1863. Původní gotickou stavbu připomíná portálek v podvěží a část dodatečně zazděného pozdně gotického sanktuáře v průčelí.
     Volarům, povýšeným  na město rozhodnutím císaře Františka Josefa  30. dubna  1871,    byl   ponechán  jeho starý znak,   který  má  na stříbrném štítě  čtyři  vzrostlé jedle,  střední vyšší, krajní nižší, v přirozených barvách na zelené kamenité  půdě na důkaz  svého starého  práva  volně  v lesích pásti dobytek a kácet stromy.
     S historií  Volar jsou zcela neodmyslitelně spjaty  také poslední dny  2. světové války. Na zvláštním hřbitově je Památník obětí pochodu smrti z roku 1945. Při nekonečně dlouhé cestě z koncentračního tábora v Ravensbrücku a Helmbrechtsu zde 4. května zahynulo celkem 95 židovských žen z Polska, Maďarska, Ruska, Německa a Čech.      
Volary rozprostírající se v rozsáhlé kotlině 760 m n.m. uprostřed luk, plání a lesů mezi tisícimetrovými šumavskými vrcholy, ležící na Volarském potoku, se po otevření hranic  staly významným centrem turistického ruchu. Patří k důležitým komunikačním uzlům, neboť jsou křižovatkou silnic Prachatice - Strážný - SRN a silnice Lipno - Volary. Do volarského nádraží přijíždějí vlaky od Českých Budějovic, Strakonic, Čičenic a z Nového Údolí.    
Mezi zajímavosti bezesporu patří do současnosti zachované unikátní stavby, staré dřevěné domy alpského stylu. Jsou to roubené nebo poloroubené domy s podkrovní světnicí, vyřezávanou pavlačí v předsazeném štítě a sedlovou střechou. V jednom tomto roubeném domě je také Volarské muzeum. Nejvíce jich najdete při potoce v severní části města. K nejlépe zachovaným ukázkám původního volarského domu patří čp. 41, 42, 67, 70, 71, 81, 99, 102, 159, 160, 162 - 164, 171 aj. Mezi další zajímavosti patří na náměstí stojící kostel sv. Kateřiny  a více jak 30 dřevěných skulptur, rozmístěných ve všech částech města, které ve Volarech  zanechali účastníci mezinárodního sochařského sympozia z 15 zemí světa.
     Při návštěvě Volar se rázem ocitnete v největším městě od soutoku Vltavy až po renesanční klenot Evropy Český Krumlov. Část města je chráněnou památkovou zónou, Staré město s roubenou architekturou je dokonce městskou památkovou rezervací.
     Od  roku 1995 má město Volary také městskou vlajku, kde je na zeleném poli bílá heroldská krokev ve tvaru zalomeného břevna. Tvar zalomeného břevna odpovídá segmentu stylizovaných jedlových větví z městského znaku. Zalomené břevno rovněž zvláště při svislém vlání evokuje iniciálu "V" - Volary. Barva pole i figury je odvozena z městského znaku, kde jsou rostoucí jedle v přirozené barvě. Už z toho lze vyčíst provázanost města s okolními lesy.

• Engelberg Ritter (1838–1920), řezbář
• Franz Haselsteiner (1851−1937), sochař
• Leopold Hafner (1859−1925), sochař a řezbář
• Hans Schreiber (1859–1936), přírodovědec zkoumající rašeliniště
• Gustav Herglotz (1881–1953), německý matematik
• Jeanette Baroness Lips von Lipstrill (Jeanette Schmid) (1924–2005), rakouská umělkyně
• Ilse Viehbeck−Veith (1926−2003), německá básnířka
• Věra Kistlerová (1929–2006), česká spisovatelka žijící v USA
• Alfred Walter (1929–2004), dirigent
• Franz Bernhard (* 1934), německý sochař

• kostel svaté Kateřiny
• válečný hřbitov
• Kaple sv. Floriána
• Kostel svaté Maří Magdalény