Kaplice

První písemná zmínka o Kaplici je z roku 1257. Město se rozkládá v malebné krajině při říčce Malši na úpatí Novohradských hor. Vzniklo v raném středověku jako trhová ves na důležité obchodní stezce, která spojovala Horní Rakousko s jižními Čechami. Stezka, po níž se hlavně dopravovala sůl, měla pro kupce důležitá zastávková místa v rakouském Cáhlově (Freistadtu) a Kaplici, a proto byla nazývána cáhlovskou nebo též kaplickou. Z výhodné polohy na stezce Kaplice těžila a záhy se z malé osady začala měnit v cílevědomě budované městečko.

Český název města je obvykle spojován s mariánskou kaplí, která stávala v místech dnešního kostela sv. Floriána. První písemná zpráva o Kaplici pochází z roku 1257 a z ní se dozvídáme o existenci farního kostela pod patronátním právem milevského kláštera. Půdorys vznikajícího městečka na vyvýšenině nad levým břehem Malše ukazuje na promyšlený kolonizační projekt. Od obdélníkového náměstí v blízkosti kostela se odvíjí pravoúhlá obvodová uliční síť, jejíž pravidelnost je omezena pouze na severní straně tokem řeky.

Prvotní kolonizační proud z vnitrozemí byl později překryt vnější kolonizací, a tím se vysvětluje i prolnutí českého a německého živlu ve městě. V písemných pramenech z 1. poloviny 14. století se Kaplice několikrát uvádí jako městečko, avšak městské právo jí bylo propůjčeno až v roce 1382.

V pozdějších dobách bylo několikrát obnovováno novými vrchnostmi. Kaplice jako poddanské město byla součástí panství pořešínského, později přešla pod panství novohradské, roku 1434 si přivlastnil Pořešín i Kaplici Oldřich II. z Rožmberka.

Po vymření Rožmberků zdědili statky Švamberkové, po nich přešel majetek do rukou vítěze bělohorského, císařského vojevůdce Karla Bonaventury Buquoye. Město získlalo řadu výsad, které příznivě ovlivňovaly jeho hospodářský rozvoj. Ten však byl v minulosti mnohokrát vážně narušen.

Kaplice se nevyhnula takovým katastrofám, jako byly časté požáry a plenění v neklidných válečných dobách, zejména za husitských nepokojů a během třicetileté války. O životaschopnosti města svědčí to, že jeho obyvatelé dovedli vždy následky katastrof překonat.

V letech 1771 až 1775 působil v Kaplici farář Ferdinand Kindermann, osvícenecky orientovaný pedagog a později litoměřický biskup, který zde vybudoval vzornou školu, jejíž pověst záhy přesáhla hranice Čech. Po zrušení poddanství a odstranění vrchnostenského systému v polovině 19. stol. se město stalo podle nového administrativního členění sídlem politického i soudního okresu.

Přes mnohé následující reorganizace a politické zvraty zůstalo okresním městem až do roku 1960. Ačkoliv byla Kaplice správním střediskem rozsáhlého územního celku na jihu Čech, k němuž patřilo Vyšebrodsko a Novohradsko, zůstávala nadále městem venkovského charakteru bez většího ekonomického zázemí.

V roce 1869 měla 2 252 obyvatel a do roku 1921 se tento stav takřka nezměnil. Tehdy jich bylo ve městě napočítáno jen o osm více. V témže roce měla Kaplice 361 domů. Vzhledem k delší stagnaci a malému počtu obyvatel byla vedena po určitou dobu jako městys. Statut města jí byl udělen teprve 9. července 1936. Soužití německé většiny s českou menšinou ve městě bylo po dlouhou dobu poklidné a téměř bezproblémové. Kaplice byla oběma národnostem společným domovem. Teprve vzrůst nacionalistických nálad na konci 19. století a zejména v první polovině 20. století vyvolal první vážnější konflikty. Hájit svoji národní existenci v převážně německém městě bylo pro Čechy stále obtížnější. Poprvé se kapličtí Němci pokusili odtrhnout město od Čech po zhroucení habsburské monarchie na konci 1. světové války a vyhlášení československého státu, avšak bez úspěchu.

Během první republiky zůstávala Kaplice nadále městem s převahou německého obyvatelstva, Češi však již mohli svobodně rozvíjet svůj národní život. Bohužel tato situace netrvala příliš dlouho. V druhé polovině září 1938 vyvolávali příslušníci fašistické Henleinovy Sudetoněmecké strany na Kaplicku nepokoje, ozbrojené incidenty, výpady proti československým úřadům a otevřeně žádali připojení k hitlerovskému Německu. Mnichovskou dohodou se jejich přání vyplnilo a menšinové české obyvatelstvo města i okolních vesnic se muselo vystěhovat. Jen několik Čechů zůstalo a ti se náhle stali cizinci ve vlastní zemi. Jakmile skončila 2. světová válka, bylo Československo obnoveno a Kaplice se stala opět českým městem. Po šesti letech se sem začali vracet vyhnaní čeští obyvatelé a spolu s nimi přicházeli i další čeští a slovenští dosídlenci, aby nahradili odsunuté německé obyvatelstvo. Ve městě zůstalo pouze 109 Němců (antifašisté a ve smíšených manželstvích).

Město i celou okolní oblast však čekal v následujících letech složitý vývoj. Mnoho nových dosídlenců v souboji s tvrdými podmínkami podlehlo a Kaplicko se jim tak nestalo novým domovem. Nemalou měrou k tomu přispěl i komunistický režim, který krátce po osídlení násilným zakládáním družstev a státních statků bral lidem půdu, sotva ji dostali a začali na ní hospodařit. Město si však uchovalo svoji tvář a od šedesátých let se začalo utěšeně rozrůstat. Byly postaveny nové školy, nové průmyslové podniky, nová sídliště, přicházeli noví lidé. I když v té době přestala být Kaplice okresním městem, zůstala přirozeným centrem širokého okolí. V roce 1953 byla ve městě zřízena jedenáctiletá střední škola (dnešní gymnázium) a o tři roky později z ní odcházeli první maturanti. Tak byl položen základ střednímu školství v Kaplici. Po přechodné existenci střední zemědělské technické školy přibyla koncem šedesátých let střední ekonomická škola, nynější obchodní akademie. Zároveň ve městě zakotvilo učňovské školství.

Poválečným odsunem Němců počet obyvatelstva ve městě poklesl. V roce 1947, tedy dva roky po válce, zde žilo pouze 1 588 lidí. V dalších letech však počet obyvatel neustále stoupal. Výraznější vzestup byl zaznamenán v sedmdesátých a osmdesátých letech, v současné době se počet obyvatel ustálil.

Na konci roku 1997 žilo ve městě 6 466 obyvatel a v přičleněných osadách Blansko, Dobechov, Hradiště, Hubenov, Květoňov, Mostky, Pořešín, Pořešínec, Rozpoutí, Rožnov, Žďár dalších 638 lidí. Do roku 1989 byla poloha města blízko uzavřené hranice zřetelnou nevýhodou. Po pádu totalitního režimu a odstranění železné opony město ožilo čilým podnikatelským a turistickým ruchem. Opravené a rekonstruované domy září čerstvými omítkami, nové obchody upoutávají pestrostí nabídky. Současná Kaplice se chce stát příjemným domovem pro své obyvatele i přitažlivým místem pro české a zahraniční návštěvníky.

• kostel svatého Petra a svatého Pavla
• kostel svatého Floriána
• kaple svatého Josefa a svaté Barbory
• radnice
• kašna