Hostivice

Území Hostivice bylo osídleno již od pravěku. Z mladší doby kamenné (neolitu) pocházejí obytné domy kultur s lineární keramikou a s vypíchanou keramikou. Významným nálezem je sídliště kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné v lokalitě pod STS. Z doby bronzové bylo objeveno v Paloukách pohřebiště únětické kultury a rozsáhlé sídliště knovízské kultury. Halštatská kultura ze starší doby železné bylo prozkoumáno například v lokalitě pod STS a významná vesnice kultury laténské a římské s železářskými pecemi se nacházela u Palouk. Zaznamenány jsou i objekty používané lidmi v době stěhování národů i nejstarších SLovanů.

Současná podoba města Hostivice vznikla sloučením a růstem čtyř původně samostatných vsí. Každá z těchto vsí měla zpočátku úplně jiný vývoj. O vlastní Hostivici pochází první doklad z roku 1277. Obec vznikla zřejmě přesídlením obyvatel z podhradí Pražského hradu, které Přemysl Otakar II. vystěhoval při budování pražské Malé strany. V době kolonizace porůstal území Hostivice les zvaný Hostivec, který vystěhovaní měšťané přeměňovali na pole. Ves tvořilo několik dvorců pražských měšťanů a kamenný kostel sv. Jakuba. V 16. století se postupně jednotlivá hospodářství spojovala do větších celků a v roce 1601 získal Hostivici krajský hejtman Florián Gothard Žďárský ze Žďáru.

První zmínka o Litovicích se objevuje na listině z roku 1266, kde je jmenován Řehník z Litovic. Litovice se od počátku vyvíjely jako poddanská ves závislá na majitelích tvrze. Z významnějších rodů můžeme jmenovat pány z Dražic, ke kterým patřil Řehník, pány z Jenštejna, pány ze Svinař, Chrty ze Rtína a měšťanský rod Prunarů. Po bitvě na Bílé hoře byly Litovice zabaveny a po několika prodejích se staly kolem roku 1640 majetkem Žďárských ze Žďáru.

První zpráva o Břvech se tradičně udává k roku 1184, podařilo se však nově nalézt písemnou zprávu z roku 1158, podle které Břve daroval král Vladislav I. (ještě jako kníže Vladislav II.) valdsaskému klášteru. Později Břve vlastnil plaský klášter, který je počátkem 14. století prodal pražskému měšťanovi Fridrichu Bavorovi. Od konce 14. století patřily Břve měšťanskému rodu Rokycanerů, stavitelům hradu Okoře. V polovině 15. století získal ves sňatkem Oldřich Medek z Valdeka, komorník královny a purkrabí Pražského hradu. Počátkem 16. století se Břve dostaly do majetku Chrtů ze Rtína a v roce 1585 je koupil Florián Gothard Žďárský ze Žďáru.

Jeneček se ještě na přelomu 19. a 20. století nazýval Malý Jenč. Z roku 1363 pochází zpráva, podle které chrám a špitál sv. Lazara mezi Prahou a Vyšehradem vyměnil pozemky v Jenečku za jiné zboží. Na počátku 17. století patřil Jeneček rodu Žďárských ze Žďáru.

Ve středověku se nacházely v okolí Hostivice ještě další vsi, které postupně do třicetileté války zanikly. Peterkův mlýn je vlastně poslední stavbou z původní vsi Hradištko (nebo též Hradiště). První zpráva o vsi pochází z roku 1318, kdy ji vlastnil král Jan Lucemburský. Za vlády Karla IV. získal Hradištko královský dvořan Fricek, který zřejmě postavil při dvorci tvrz. První písemná zmínka o tvrzi se objevuje až roku 1404, kdy držel ves Hradištko staroměstský měšťan Jan Plaier. I další majitelé patřili mezi bohaté pražské měšťany. Na konci 15. století ji získal Jindřich z Hostivice a v roce 1548 Ludvík Bezdružický z Kolovrat. Ves už byla skoro opuštěná, zanikla i krčma. V 17. století Hradištko zaniklo, zbyl z něj jen mlýn, který své jméno získal po mlynáři Václavu Peterkovi. Ten zde hospodařil od roku 1705.

Ves Valov, o které pochází první zpráva z roku 1252, zanikla pravděpodobně za husitských válek. Stávala zřejmě na poli severozápadně od Hostivice nad Jenečkem směrem k Dobrovízi, kde se říkalo „na Válovském“. Podle jiných autorů ležel Valov blízko Jenče.

Snad jižně od Hostivice stával dvůr Nejdek. V roce 1325 k němu patřily tři lány orných polí, rybník, kus lesa řečeného „stáj“ a jiné příslušenství. Vlastnil ho pražský měšťan Mikuláš Bavorův. Roku 1563 byl dvůr pustý a od té doby o něm nemáme zpráv.

Když kolem roku 1640 koupil Florián Gothard Žďárský ze Žďáru Litovice, staly se všechny naše obce součástí velkého panství. Poslední příslušník rodu Žďárských František Adam Eusebius byl bezdětný a po jeho smrti se Hostivice a Jenečka ujala hraběnka Johana Eusebia Barbora Caretto-Millesimová. Litovice a Břve připadly Anně Kateřině, hraběnce z Magni. Do roku 1702 získal naše obce hrabě Karel Jáchym Breda, který vytvořil rozsáhlé tachlovické panství.

Od Bredy koupila naše obce Anna Marie Františka Terezie velkovévodkyně Toskánská, které vděčí Hostivice za svůj barokní vzhled. Nechala přestavět kostel, do dnešní podoby upravila zámek, vystavěla faru a mariánský sloup a postavila špýchar a školu, dnešní dům čp. 7. Na začátku 19. století se Hostivice stala díky příbuzenským vztahům soukromým majetkem císařské rodiny.

Kolem poloviny 18. století začal pomalý stavební rozvoj všech vsí. Dosavadní bezzemci si stavěli své domky na obecní i selské půdě v blízkosti statků, na kterých pracovali, ale i na dosud nezastavěných místech. Hostivice se rozrůstala na sever k pozdějšímu nádraží, Litovice do ulic U Rybníku a U Sádek, Jeneček do ulice Novotného a Břve do ulic Pod rybníkem a do ulice U Obory.

Devatenácté století bylo dobou velkého rozvoje dopravy. V roce 1830 zahájila provoz koněspřežní dráha z Brusky (Dejvice) do Vejhybky (Kladno) a později do Lán. V roce 1863 byla tato trať přestavěna na parní provoz a od roku 1870 je provozována trať z Hostivice do Prahy-Smíchova. Současná nádražní budova pochází snad z roku 1871. V letech 1872-1877 byla vybudována dráha Pražsko-Duchcovská (z Rudné do Slaného) se zastávkou v Litovicích. V druhé polovině 19. století se rozvíjela i síť silnic. Byly vybudovány silnice ze Sobína přes Břve na Hájek s odbočkou do Litovic, z Hostivice do Litovic, z Jenečka ke karlovarské silnici a od litovického nádraží k dnešnímu hřbitovu.

Na přelomu 19. a 20. století přichází do dosud zemědělského kraje průmysl. V roce 1899 vybudoval Antonín Staněk továrnu na výrobu šroubů a nýtů. Od roku 1930 vyráběl v této továrně František Zicha parní a vodovodní armatury. Od roku 1954 zde automobilová továrna Praga vyráběla převodovky a nyní objekt vlastní společnost Jaga, která vyrábí radiátory. Ve dvacátých letech vznikla mezi nádražím a současným hostivickým hřbitovem Kropáčkova hřebíkárna, ve které koncem 30. let začal Jan Zadák vyrábět podlahové krytiny. Dnes se v tomto areálu prodává stavební materiál. Od října 1935 do května 1997 pracovala mlékárna v části bývalé zámecké zahrady. V Litovicích postavil ing. Havel továrnu na výrobu stavebního materiálu „lindbetonu“. Objekt dnes slouží Strojní a traktorové stanici.

V prvních letech 20. století se hostivická zástavba rozšířila až k nádraží. Před rokem 1914 vystavěla armáda kasárna v dnešní Jiráskově ulici. U cesty mezi Hostivicí a Kněževsí stály již dříve vojenské prachárny, nyní zbořené. Velký stavební rozvoj našich obcí nastal po první světové válce. Mezi Litovicemi a Hostivicí vyrostla nová čtvrť, která propojila obě obce. Na východě Hostivice vznikla čtvrť zvaná Nouzov a v dnešní Jiráskově ulici vybudovali Sokolové v roce 1922 sokolovnu. Stavělo se i za školou a mezi Jenečkem a karlovarskou silnicí. Ve 20. letech byl postaven Dělnický dům. Vedle sokolovny to byl jediný velký sál v celé Hostivici, ale v červnu 1994 vyhořel. V roce 1932 přibyla na mapě Hostivice nová čtvrť – Palouky. Vznikla při spekulacích s pozemky v blízkosti letiště a předpokládaného velkého rybníka na Litovickém potoce. Ve 40. a 50. letech 20. století se rozvoj výstavby zpomalil. Později vzniklo družstevní sídliště Na Pískách a rodinné domy vyrostly mezi ulicemi Ke Stromečkům a Břevská, na poli V Čekale i jinde. Vedle bývalého hostivického hřbitova vznikl areál mateřské školy a fotbalový stadion. Na místě bývalého hostince U Českého lva na Husově náměstí bylo postaveno nové nákupní středisko. Nová velká vlna výstavby přišla po roce 1989 a trvá dosud.

Během 19. a 20. století se měnilo i správní uspořádání našich obcí. V roce 1849 se spojily samostatné obce Litovice, Břve a Jeneček do společné obce s jediným vedením a 1. ledna 1950 vznikla z Hostivice a Litovic jediná obec. K 700. výročí byla Hostivice s platností od 1. ledna 1978 povýšena na město.

V 19. století patřily Hostivice i Litovice do soudního okresu Unhošť a politického okresu Smíchov, od roku 1893 pak do nově utvořeného politického okresu Kladno. V roce 1949 jsme byli přiřazeni do okresu Praha-západ, kam patříme doposud.

• V obci se prý zastavil na své poslední cestě do Prahy Karel Havlíček Borovský. Bylo to v budově dnešní čínské restaurace U koruny, která i tehdy bývala hostincem.

• Narodil se zde František Xaver Franc, botanik a archeolog.

• Dlouho zde působil a posléze i zemřel František Josef Pelz (1848 – 1922), autor sokolské hymny Lví silou, vzletem sokolím. Jeho pamětní deska je umístěna na náměstí na budově bývalé školy.

• Ve městě až do konce života bydlel geograf, geolog a afrikanista Ctibor Votrubec (1925 – 1997). Místní sbor Církve československé husitské, jehož byl členem, nese z jeho popudu jméno afrického lékaře Alberta Schweitzera.

• Hostivice je spojena s působením bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha, který zde má trvalé bydliště.

• Hostivický zámek postavila hraběnka Johana Eusebie Barbora Caretto-Millesimová v letech 1689-1697 jako jednopatrovou raně barokní stavbu. Do současné podoby dvoupatrové budovy s centrální halou procházející od prvního patra až po střešní nástavec zámek přestavěla Anna Marie Františka Terezie velkovévodkyně Toskánská v letech 1732-1734. Asymetricky umístěnou kapli doplnil vnuk Anny Marie, bavorský vévoda Klement František. Od druhé poloviny 18. století zájem o zámek upadal a postupně byl přeměněn k bydlení zaměstnanců císařského statku. Za správy státního statku a zejména JZD Hostivice se stav natolik zhoršil, že byla zvažována jeho demolice. Zachránila ho náročná rekonstrukce v letech 1977-1983. V současnosti zámek slouží jako sídlo městského úřadu. V přízemí v bývalé kapli se konají výstavy a centrální hala je využívána ke koncertům vážné hudby.V interiéru jsou zachovány fresky z 18. století. Malba v centrální hale zachycuje výjevy z bitvy na Bílé hoře roku 1620. Rozsáhlejší výzdoba se nachází v nynější obřadní místnosti a v pracovně starosty.

• Kostel svatého Jakuba je nejstarší dochovanou stavbou v Hostivici. Existoval již v roce 1277, kdy je uveden v nejstarší písemné zmínce o Hostivici. Na jižní straně chrámové lodi je dokonce dochováno románské kvádříkové zdivo. Současný vzhled kostela je výsledkem mnoha přestaveb v průběhu staletí. Nejvýrazněji byl kostel poškozen za třicetileté války, kdy zůstaly zachovány pouze zdi. Významné přestavby provedli například Žďárští ze Žďáru a Anna Marie velkovévodkyně Toskánská. Poslední přestavba v roce 1870 byla terčem silné dobové kritiky.V ohradní zdi kostelní zahrady, dávného hřbitova, jsou dochovány dva silně poškozené náhrobky zřejmě ze 16.-17. století. Dáel je zde umístěna barokní socha svatého Jana Nepomuckého, která sem byla přemístěna ve 20. letech 20. století z Husova náměstí. Před vchodem do kostela se nacházejí barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka z Assissi, přesunuté roku 1928 z mostu přes Jenečský potok. Kříž doplňující tyto sochy byl zničen vandaly v roce 2007.

• Hostivická Fara bývala v Hostivici zřejmě od samého vzniku vsi. Byla však zničena za třicetileté války. Novou, současnou faru postavila v letech 1734-1737 Anna Marie velkovévodkyně Toskánská. Její rodový erb vévédů Sasko-lauenburských je umístěn v hlavním průčelí. Nad vjezdovou bránou je dochován letopočet 1790. Fara neprošla žádnou významnější přestavbou.

• Mariánský sloup - Přesně ve středu osy mezi hostivickým zámkem a farou stojí 9 metrů vysoký mariánský sloup, rovněž stavba Anny Marie velkovévodkyně Toskánské. Na vrcholové desce nacházíme ze západní strany, směrem k zámku, plastickou kopii oltářního obrazu z kostela Panny Marie vítězné na Bílé Hoře. Z východní strany, směrem k faře, je znázorněna modlící se prosebnice. Podle místní tradice se takto nechala vyobrazit sama Anna Marie Toskánská. Stará poškození soch a chybějící atributy způsobily, že není zcela jisté, které světce sochy představují. Nejpravděpodobněji jde o sv. Vavřince, sv. Kateřinu, sv. Víta a sv. Floriána.

• Litovická tvrz - Nejvýznamnější stavební památkou v Hostivici je litovická tvrz. Nechal ji postavit pražský biskup Jan IV. z Dražic a projevují se na ní prvky vyspělé francouzské gotiky, kterou Jan poznal za svého dlouholetého pobytu u papežského dvora v Avignonu. Později byla tvrz vícekrát přestavována a v barokní době upravena na sýpku. Počátkem 20. století byla ještě část tvrze přestavěna na bydlení. V současnosti je prázdná a soukromý majitel ji zabezpečil proti dalšímu chátrání.Přes dřívější přestavby si tvrz dochovala množství gotických prvků. Gotický sklep ve východní části tvrze je zaklenut čtyřmi poli křížové klenby na středový sloup. Ve druhém patře, které bývalo reprezentativní, se dochovala gotická okna, krby a otisky kuláčů bývalé roubené obytné místnosti, která měla zajistit vyšší pohodlí uvnitř kamenné budovy. Krov s podpůrnými stolicemi a ondřejskými kříži je barokní.

• Litovická kaple se sochou svatého Jana Nepomuckého pochází asi z poloviny 19. století, zvonice na ni byla doplněna počátkem 20. století. Kaple nepatří k řadě poutních kaplí z Prahy do Hájku.V letech 1623-1624 postavil majitel červenoújezdského panství Florián Jetřich Žďárský ze Žďáru v Hájku kopii loretánské kaple, nejstarší v Čechách dochované do současnosti. Postupně u kaple vznikl františkánský klášter a o sto let později vznikly i poutní kaple při cestě od pražské Strahovské brány do Hájku. Patrony jednotlivých kaplí byli významné osobnosti té doby. Budoucí osud kaplí poznamenaly josefinské reformy, kdy byl dočasně zrušen hájecký klášter a trvale fond na opravu kaplí. Z původních 20 kaplí se jich do začátku 20. století dochovalo 14, nyní jich zůstává 11.Těšně za hranicí Hostivice, na ruzyňském katastru se nachází 11. kaple. Jde o repliku, v současnosti vážně poškozenou. Dvanáctá kaple mezi Palouky a Hostivicí čeká na svoji opravu, 13. až 17. kaple již zanikly. Některé ještě v 19. století, jiné v 50. letech a jedna dokonce v 80. letech. Podobně se v 80. letech zřítila 18. kaple, jejíž pozůstatky dávají naději na budoucí obnovu. Devatenáctá kaple ybal obnovena v roce 1999. Poslední, 20. kaple před Hájkem stojí již na červenoújezdském území a opravena byla v roce 2000.