Duchcov

Město Duchcov vzniklo zřejmě v místě starší trhové osady Hrabišín. Označení Duchcov může etymologicky souviset s toponymy Doksy, Doksany a naznačuje místo v bažinaté krajině. První zmínky o Duchcově pocházejí z kopiáře oseckého kláštera Codex damascus a vztahují se k roku 1240. Ve 14. století byl Duchcov poddanským městem obehnaným hradbami s trojíci bran. Ve městě se nacházel pův. románský kostelík sv. Jiří a klášter dominikánek, který v r. 1380 za morové epidemie připomíná rukopis duchcovského nekrologia.

Od roku 1389 se v Duchcově vedla první městská kniha. Na přelomu 15. a 16. století se Duchcov stává sídelním městem majitelů panství Kaplířů ze Sulevic, v 16.století do Duchcova přicházejí Lobkovicové. Údajně sňatkem vdovy po posledním Lobkovicovi z duchcovské větve přechází město do majetku rodu Valdštejnů. Z nich si mimořádnou pozornost zaslouží Jan Bedřich pozdější pražský arcibiskup a barokní intelektuál, který opatřil město Duchcov řadou privilegií a pěstoval styky s duchovní elitou tehdejší Evropy . Ve městě tehdy působí nejméně osm řemeslných cechů, jsou zde dvě zbožná bratrstva a sdružení střelců.

Příjmení duchcovských měšťanů ukazují, že Duchcov má v této době převážně německý charakter. R. 1763 je v blízkosti města otevřen první uhelný důl. Roku 1785 přichází na duchcovský zámek osvícenský vzdělanec Giacomo Casanova, tráví zde poslední roky života a svou tvorbou se zapisuje do evropských literárních dějin. V pol. 19.st. do města vstupuje industrializace, na předměstí vzniká cukrovar baronské rodiny Coudenhove, ve městě Eichlerova porcelánka, po prusko-rakouské válce do města postoupila železnice, která umožnila rychlý rozvoj těžby uhlí.

Duchcov, který má v této době stále ještě takřka ryze německý ráz se začíná pomalu počešťovat především přílivem pracovních sil z vnitrozemí. Tato tendence má vzestupný ráz a vytváří z  města jedno z nejvýznamnějších center českého života v Podkrušnohoří. Ovšem až do odsunu v roce 1945 tu přetrvává důležitá německá složka obyvatelstva. V poválečném období byla podoba Duchcovska ovlivněna nárůstem dobývání uhlí a likvidací řady okolních historických sídel. Zbořen byl barokní panský hospitál v zámecké zahradě. Růst průmyslu a drancování krajiny byla zbržděno až událostmi roku 1989.

• Giacomo Casanova (1725–1798) – italský spisovatel a diplomat
• František Xaver Parč (1760–1822) – hudební skladatel
• Josef Vogel (1870–1896) – malíř
• Alois Šefl (1874–1938) – horník, novinář, spisovatel
• Bohumil Bydžovský (1880–1969) – matematik
• František Lašek (1883–1957) – český herec
• Josef Marcel Sedlák (1895–1964) – spisovatel a učitel působící v Duchcově
• Hermann Zettlitzer (1901–1957) – sochař, autor busty Bedřicha Smetany a Ludwiga van Beethovena, odhalené v roce 1932
• Jaroslav Pešata (1912–1954) – učitel a náčelník sokolské župy Krušnohorské – Kukaňovy, oběť komunistického režimu
• Antonín Sochor (1914–1950) – generálmajor, nositel Řádu Bílého lva, řádu Hrdina Sovětského svazu a dalších jednadvaceti řádů a vyznamenání celkem pěti států
• Jan Bůžek (1927–2005) – hudební skladatel a pedagog, vrcholem jehož tvorby jsou skladby In memoriam Duchcov 1931
• Věra Bartošková (* 1946) – česká publicistka a básnířka
• Iva Budařová (* 1960) – tenistka
• Martin Kasal (* 1971) – kulturista
• Michal Pěchouček (* 1973) – výtvarník
• Štěpán Vachoušek (* 1979) – fotbalista
• Eva Birnerová (* 1984) – tenistka

• Sloup Nejsvětější Trojice v Zámecké zahradě
• Sfingový rybník
• Sloup sv. Vavřince
• Socha Walthera von der Vogelweide
• Zahradní dům
• Zámecká zahrada
• Dům v Husově ul. 13
• Duchcovský viadukt
• Kašna se sochou sv. Floriana
• Knížecí zahrada
• Památník obětem střelby u Duchcovského viaduktu od Karla Lercha
• Vodárenská věž