Město leží v těsné blízkosti dálnice D1, která město překlenuje mostem Vysočina na svém 144. kilometru. V roce 2011 má spolu se svými sedmi částmi města přes 11 tisíc obyvatel. Ve znaku má červený štít se sedmi stříbrnými pery zasazenými ve zlatém perizoniu.
Asi 4 km od Velkého Meziříčí leží vodní nádrž Mostiště, které zásobuje pitnou vodou celou širší oblast kolem města. V okolí města lze nalézt mnoho přírodních scenérií, například Balinské údolí a údolí Nesměř.
Město oslavilo v roce 2008 600. výročí od udělení plných městských práv od Lacka z Kravař.
O vzniku města se hovoří v různých termínech, podle nedochovaného spisu J. A. Komenského nazvaného De antiquis Moraviae regibus by měl hrad stojící na území nynějšího města patřit mezi nejstarším na českém území. Existují i různé báje a pověsti, které měly vzniknout kolem roku 1500 za doby působení faráře Jana Thursa z Bethlenfalvy. Podle jednoho zdroje má sahat založení hradu až do doby před naším letopočtem, nicméně nelze to nijak doložit. Dalšími zmínkami o Meziříčí z oblastí bájí je to, že na místě dnešního zámku měl stát hrad Marburg (jinak Marobudum), který měl být vystaven králem Markomanů a později vypálen hunským králem Attilou. Ten samý hrad měl být obnoven v roce 638 samotným Sámem a měl tak být nazýván Samohrad a měl poskytovat bydlení Sámovým manželkám.
Podle privilegia Ferdinanda I. z roku 1548 mělo město být vystavěno již v roce 1009, tehdejší majitel panství Jan z Pernštejna se na toto datum odvolával. Dalším datem, kdy je zmiňováno tehdejší Mezirici je rok 1197, kdy mělo být Meziříčské panství předáno darem třebíčskému klášteru. Tato listina měla být zfalšována Antonínem Bočkem, toto zjištění uvedl J. Šebánek. První písemná a doložená zmínka o městu existuje tak až v roce 1281, kdy je zmiňován Znata z Meziříčí.
(Zdroj: Wikipedie)
Vznik a počátky města Velkého Meziříčí nejsou dosud zcela objasněny a zůstávají obestřeny nejrůznějšími pověstmi. Nejspíše jsou však spojeny s kolonizací horního toku Oslavy, která proběhla ve 12. a 13. století zásluhou Přibyslava z Křižanova (otce sv. Zdislavy) a jeho zetě Bočka z Obřan. V tomto období můžeme předpokládat počátky osídlení ve velkomeziříčské kotlině.
Prvá skutečně doložená písemná zpráva o Meziříčí je z roku 1281, ačkoli již ve 30. letech stál na skále nad řekou Oslavou pevný hrad, jeden z nejstarších šlechtických hradů na Moravě. Město bývalo z počátku opevněno patrně jen palisádovými hradbami a teprve ve 14. století byly vybudovány kamenné hradby. A právě do tohoto století můžeme zařadit druhou nejstarší památku města a to kostel sv. Mikuláše.
Do konce 14. století drželi Meziříčí páni z Lomnic, kteří městu dali znak: sedm bílých orlích per v červeném poli svázaných zlatou stuhou.
Největšího rozkvětu dosáhlo město v období renesance, jak o tom svědčí některé dochované domy na Náměstí zdobené sgrafity. Z nich nejkrásnější a nejcennější je palácová stavba bývalého luteránského gymnázia, dále bývalý městský pivovar, zvaný Obecník, a radnice, která tvoří čelní dominantu celého náměstí.
Za třicetileté války bylo město 8x vypáleno a mnoho domů zůstalo pustých. V té době vzniká ve městě též samostatná židovská obec, ačkoli prvé zmínky o Židech jsou zde již z let 1497 a 1518.
V 18. století v době vlády Marie Terezie a Josefa II. došlo opět k rozkvětu města. Přes Velké Meziříčí byla vystavěna císařská silnice Brno – Jihlava a v letech 1783 až 1794 sem císař Josef II. umístil sídlo krajského úřadu jihlavského kraje.
V průběhu 19. století vznikají ve městě první továrny – textilka, koželužna, klihárna. Významným příspěvkem pro rozvoj průmyslu města bylo vybudování železniční přípojky ze Studence.
V roce 1909 se konaly ve Velké Meziříčí a okolí císařské manévry, při kterých byly poprvé použity průzkumné balony, telefonní a bezdrátové telegrafní spojení a polní kuchyně.
Období mezi dvěma světovými válkami přineslo Velkému Meziříčí další všestranný rozvoj v průmyslu i občanském vybavení. Vznikla nová občanská společnost. Školy, závody, mosty a další.
Poslední válečná léta však krutě zasáhla do života celého města. V roce 1942 bylo deportováno do německých koncentračních táborů poslední židovské obyvatelstvo z města a okolí. A tím také zanikla zdejší židovská obec. Jako vzpomínka na ně zde zůstala stará a nová synagoga, židovský hřbitov a některé prvky na dochovalých budovách bývalé židovské čtvrti.
Při květnovém povstání 1945 bylo popraveno německou armádou 60 odbojářů z města a okolí, při bombardování města sovětskou armádou přišlo o život 40 lidí. Jako vzpomínka na válečná léta, bylo postaveno několik pomníků.
K významnému rozvoji města dochází opět v následující druhé polovině 20. století. Vznikají nové továrny, roste bytová výstavba, zlepšuje se infrastruktura města vybudováním železniční tratě a napojením města na dálnici D1.
- Milan Pol – pedagog, profesor FF MU
- Jan Čermák – pilot
- Adam Huber z Riesenpachu – lékař, překladatel, spisovatel, pranostik
- Rudolf Skopec – historik fotografie
- Františka Stránecká – spisovatelka
- Pavel Nováček – pedagog a ekolog
- Jaroslava Blažková – spisovatelka, publicistka
- Rostislav Slavotínek – politik, senátor
- Arnold Pick – psycholog, neurolog
- Ivan Poledňák – muzeolog, publicista, vědec
- Bohumil Malina Ptáček – básník, překladatel, spisovatel, dramatik
- Petr Uhlíř – básník, překladatel, spisovatel, fotograf
- Bedřich Bezděk – politik, poslanec, knihtiskař
- Cyril Charvát – politik, poslanec, politický vězeň
- Josef Bradáč – kněz, teolog, vědec
- Vladimír Binar – básník, spisovatel, překladatel
- Ladislav Dvořák – básník, spisovatel
- Titus Krška - zakladatel prvního českého dobrovolného sboru hasičů
(Zdroj: Wikipedie)
- Zámek Velké Meziříčí
- Kostel svatého Mikuláše na náměstí
- Luteránské gymnázium
- Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice
- Špitálský kostel sv. Kříže
- Městské opevnění – Dolní brána, bašta, hradby
- Kašna se sochou svatého Floriána na náměstí
- Radnice
- Nová synagoga a Stará synagoga
- Židovský hřbitov
- Špitál
- Vinný šenk pod hradbami
- Obecník na náměstí
- Husův dům
- Katovna
- Památník obětem velkomeziříčské tragédie
- Bývalá katovna
- Dálniční most Vysočina
- Bývalá panská sýpka
- Hornoměstská rychta
(Zdroj: Wikipedie)
