Tachov je velmi malebně uložen do údolí řeky Mže a přilehlých kopců. Leží v relativně nepoškozené krajině v podhůří Českého lesa. Ve městě a jeho okolí najdeme množství zeleně, parků, lesů a alejí. Centrum města je docela klidné a v poslední době již pěkně opravené. Mezi oblíbené vycházkové cíle ve městě patří také Alej k minerálnímu prameni v jihovýchodní části města. Budova okolo pramene je nově opravená.
Krásný kus přírody najdeme v Aglaině údolí při řece Mži, směrem k jejímu prameni. V tomto krásném údolí najdeme také klášter Světce. Pěkný rozhled na město se nám naskytne od mohyly obětí pochodu smrti na Višňovce, památníku bitvy u Tachova na Vysoké, a také například z panelového sídliště Rapotín (v jehož blízkosti najdeme městský hřbitov).
Město nabízí možnosti kulturního (galerie, kino, muzeum, knihovna, kulturní a společenský sál) a sportovního (zimní stadion, fotbalový stadion, bazén, squash, bowling, motocross) vyžití. V Tachově jsou rozličné možnosti ubytování i stravování. I v tomto městě však najdeme místa méně vzhledná, v poslední době je však těchto míst stále méně a celková tvář Tachova se zlepšuje, i když je stále co vylepšovat.
(Zdroj: Wikipedie)
Tachov patří mezi nejstarší sídla západních Čech. První zmínka o městě pochází z roku 1115, ale není zcela věrohodná. První konkrétní písemná zmínka o městě pochází z roku 1126, kdy kníže Soběslav nechal přestavět některé důležité hraniční pevnosti – mezi nimi i Přimdu a Tachov. Zmínka z roku 1131 potom již uvádí hrad v blízkosti vesnice Tachov.
Bouřlivý rozvoj města zaznamenalo za vlády Přemysla Otakara II., který v Tachově nechal vystavět nový hrad a v jeho podhradí nechal patrně kolem roku 1275 založit nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami, které se zachovaly ve velké míře dodnes a patří mezi nejzachovalejší středověké hradby na našem území. Již ve 13. století se Tachov stal centrem širokého okolí, okolo města vznikaly statky, které podléhaly městskému purkrabímu. Statkáři měli také, mimo jiné, za úkol střežit česko-bavorskou hranici. Po nástupu Lucemburků na český trůn město vykoupil Jan Lucemburský. V Tachově také pobýval Karel IV. V 15. století se v Tachově třikrát střetli husité a jejich odpůrci, z čehož nejvíce se zapsala do historie bitva u Tachova (v roce 1427).
V roce 1616 město postihl ničivý požár. 17. století bylo pro Tachov vůbec velmi nešťastné. V roce 1623, když se ještě město nestačilo vzpamatovat z velkého požáru, bylo prodáno Janu Filipovi Hussmannovi z Namédy. Byl to trest císaře Ferdinanda II. za účast v protihabsburském povstání. Tachov se tímto stal pouhým poddanským městem s omezenými právy, navíc mu byly zabaveny statky, které městu dříve patřily. Za Hussmanna navíc probíhala násilná rekatolizace a germanizace obyvatelstva. V době třicetileté války bylo město město poničeno a vypáleno Švédy. Po třicetileté válce město jsou majiteli města Losyové, kteří v roce 1784 město prodávají Windischgrätzům, za nichž Tachov a okolí vzkvétalo a pod tachovský velkostatek spadalo téměř 50 vsí (na dnešním území okresu Tachov je 51 obcí).
V roce 1869 žilo ve městě 3 857 obyvatel, většinou Němců. V roce 1895 byla do města zavedena železnice na trati Planá-Tachov, později (1910) prodloužená pod Českým lesem až do Domažlic. Do roku 1930 se počet obyvatel zvýšil na 7 000. Poté však přišla světová hospodářská krize a Druhá světová válka. V roce 1938 bylo nejprve z českého pohraničí odsunuto české obyvatelstvo a oblast se stala součástí Německé říše.
Po válce v roce 1945 bylo naše pohraničí opět připojeno k tehdejší Československé republice a došlo k odsunu dosavadního německého obyvatelstva. Po odsunu rapidně klesl počet obyvatel a město muselo být (stejně jako jiná pohraniční města) dosidlováno lidmi z vnitrozemí a krajany žijícími v cizině (např. na Slovensku, Ukrajině, v Rumunsku). V roce 1950 žilo v již částečně dosídleném městě 4 073 lidí. V souvislosti s nástupem komunismu (v roce 1948) došlo západně od Tachova v Českém Lese k vytvoření „zakázaného pásma“, velké množství vylidněných obcí tím zaniklo. Po roce 1948 počet obyvatel města začal opět stoupat a v 60. letech již převýšil počet obyvatel z roku 1930. Ve městě však došlo k velkým demolicím zchátralé, historické zástavby, v lepším případě jen k chátrání (viz jízdárna ve Světcích).
V roce 1960 si město „obhájilo“ titul okresního města a stalo se tím střediskem pro území o rozloze 1 379 km² (sloučením bývalých okresů Tachov a Stříbro). Okres Tachov se tehdy stal logicky součástí Západočeského kraje se sídlem v Plzni. Kvůli potřebě bytů ve městě začaly být stavěna sídliště. Prvním sídlištěm se stalo koncem 50. let sídliště Západ (při ulici Hornická). Později, kolem roku 1974 bylo vystavěno sídliště Východ (při ulici Stadtrodská). Posledním panelovým sídliště se stalo kolem roku 1990 sídliště Rapotín na kopci na jižním okraji města, určené především pro armádu a policii. Došlo také k velkému rozvoji průmyslu. Ve Vítkově na severu města byly zřízeny uranové doly, nejvýznamnějšími průmyslovými podniky se staly Plastimat (dnes Strojplast), Teroz a Rybena. Socialistickým hospodářstvím vznikl podnik Státní statky Tachov. V roce 1974 byla na řece Mži dostavěna vodárenská nádrž Lučina, která zásobuje vodou celé Tachovsko. Pod její hladinou zůstala však stejnojmenná obec.
V roce 1980 mělo město již 11 000 obyvatel. V 80. letech byly v centru města postaveny navíc 3 velmi výrazné stavby. Přímo na náměstí se jedná o obchodní dům Jednota, v Hornické ulici o Okresní výbor KSČ (později stavba přestavěna na společenský areál Mže, knihovnu a kanceláře) a v neposlední řadě o plánovaný kulturní dům, který se začal stavět koncem 80. let a jeho smůlou bylo, že do roku 1989 nebyl dokončen. Po roce 1990 se totiž nenašel nikdo, kdo by tuto rozestavěnou „betonovou krabici“ dostavěl. Její problém byl vyřešen až v roce 2004, kdy byla budova dostavěna a stala se z ní samoobsluha Albert.
Po sametové revoluci a pádu komunismu v roce 1989 došlo k otevření státní hranice a tím pádem Tachov přestal být „zapadlým okresním městem na kraji východního bloku“, ale městem, které může těžit ze své nyní už výhodné polohy na hranicích s Německem. S otevřením hranice ovšem přišly kromě výhod i některé problémy. Došlo k privatizaci státních podniků a vznik nových firem hlavně ve službách. Byla zrušena velká vojenská posádka, kasárna byla předělána na kanceláře a sídlo Okresního ředitelství Policie ČR. Některé podniky sice zanikly, ale často došlo k jejich odkoupení zahraničními podnikateli. Tím se podařilo udržet nezaměstnanost na celém okrese (který je na podnicích okresního města závislý) lehce pod celostátním průměrem. Ve městě se výrazně zlepšila kvalita služeb a začalo docházet k opravám zchátralých historických památek. V roce 1997 došlo k prodloužení dálnice D5 o 88 km úsek Plzeň-Rozvadov. Tím se dálnice velmi přiblížila k městu (ze sjezdu EXIT 128 Bor na 12 km). Dálnice podpořila hospodářský rozvoj celého okresu.
V roce 2000 vznikly nové kraje. Okres Tachov se stal součástí Plzeňského kraje, později (1.1.2003) došlo k zániku okresních úřadů a přenesení jejich pravomocí na města. V okrese Tachov jsou proto tyto pověřené obce: Tachov a Stříbro. Okres však dále zůstává ve svých hranicích jako statistická jednotka a okresní město je stále sídlem mnoha institucí (jako např. okresního soudu, okresního státního zastupitelství, okresní hygienické stanice, okresní policie). V roce 2002 byl zastaven provoz jediné nemocnice v okrese, nemocnice Planá, z důvodu nedostatku financí. Znamenalo a znamená to velkou ránu pro zdravotnictví celého okresu, protože v důsledku toho zde není žádná nemocnice. S obnovením provozu zařízení se sice počítá, ale od roku 2002 se zatím v této oblasti nestalo nic převratného. V roce 2004 došlo k celkové rekonstrukci a přístavbě budovy okresního soudu.
(Zdroj: Wikipedie)
Dominantou celého města je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl původně vystavěn v raně gotickém stylu, v polovině 14. stol. rozšířen taktéž v gotickém slohu. Vnitřní zařízení kostela pochází z roku 1670. Kostel prošel v nedávné době rekonstrukcí, která byla z části hrazena evropskými fondy.
Skvostem jsou městské hradby, které patří k nejzachovalejším v Česku. Jejich současná podoba pochází z přelomu 13. a 14. století. Hradby obklopují historický střed města v délce asi 700 m.
Významnou památkou je také Tachovský zámek, který vznikl přestavbou gotického hradu v 17. století. V roce 1770 vyhořel, v roce 1784 byl obnoven v klasicistním stylu. Zámek naposledy prošel velkou rekonstrukcí na sklonku 70. let 20. století.
V lokalitě Vysoká nad městem najdeme od roku 1971 památník bitvy u Tachova a na Třešnovce v severní části města najdeme mohylu, která je místem posledního odpočinku 232 obětí pochodu smrti, které na konci Druhé světové války procházely územím Tachovska.
Mohyla obětem pochodu smrti na Višňovce
Ve Světcích, které jsou vzdáleny asi 2 km západně od středu města, najdeme pozůstatky kláštera, který byl zrušen již v roce 1786. Jediná zachovalá stavba je monumentální Windischgrätzova jízdárna v pseudorománském stylu. Této krásné stavbě již hrozil po letech chátrání zánik, ale podařilo se ji zachránit a v současné době se chýlí ke konci dlouhá a finančně velmi náročná rekonstrukce. Ta byla z velké části hrazena fondem pro záchranu významných památek ministerstva kultury a z rozpočtu města Tachova. V prosorách zrekonstruované jízdárny se pravidelně konají kulturní a společenské akce, jichž se zúčastňují přední čeští i světoví umělci.
(Zdroj: Wikipedie)
