Neratovice patří do útvaru České křídové pánve a částečně do Barrandienu - z nejstarších hornin jmenujme bazalty (čediče) a metabazalty. Z období ordoviku se ukládaly především vápence a slepence (karbon). V druhohorách vzniknuvší ona pánev obohatila podloží Neratovic příbojovými faciemi (tj.skaliska buližníků a jílových břidlic). Z třetihor se dochovaly ojedinělé čedičové sopouchy (posléze byly erodovány a odneseny pryč). Ve čtvrtohorách se materiál hromadil, a sedimentací v povodí Labe vytvořil říční terasy, spraše a naváté písky, které jsou v našem okolí patrné.
Vzhledem k tomu, že Neratovice leží do nadmořské výšky 200 m a nachází se v bezprostřední blízkosti Labe, náleží oblast mezi půdy nížin a nižších pahorkatin. Půdy jsou vyvinuty na mladotřetihorních písčitých až jílovitých nánosech. Půdní typy (dle půdního profilu) zastupují úrodné černozemě a v menší míře i hnědozemě (kambizemě). V poříčí Labe se vyskytují půdy nivní (fluvizemě). Posledním typem jsou tzv. kultisoly, antropogenní půdy (meliorací přeměněné původní půdy). Dle zrnitosti (půdní druhy) v Neratovicích převažují půdy hlinité, místy se zastoupením prachu. V menší míře zde najdeme i půdy jílovité.
Řeku Labe protékající městem využívaly zejména zásobovací lodě s uhlím a materiály pro Spolanu a města na střední části Labe. V malé míře i k rekreační plavbě malých plavidel. V katastru města na pomezí s Lobkovicemi a Mlékojedy je zdymadlo s malou elektrárnou a komorami pro projíždějící lodě.
Podle archeologických nálezů bylo území dnešního města poměrně hustě osídleno již v dobách pravěku. Husté lesy při řece Labi lákaly k osídlení nejprve lovce a sběrače, posléze i zemědělce. Poblíž Lobkovic dokonce našli vědci i pozůstatky tzv. dlouhého domu, typické stavby neolitických zemědělců. Oblasti se nevyhnuli ani Keltové, což dokazují nálezy z doby římské. Po Germánech už sem zamířili Slované, kteří v povodí Labe žili také v poměrně velkém počtu. V této krajině se střetávaly slovanské kmeny Pšovanů s Čechy a Zlíčany. Díky vlivu církve se situace stabilizovala. Vesnice Neradice, původní název Neratovic, je poprvé písemně doložena z roku 1227. Existovala ale patrně mnohem dříve.
Z roku 1380 se zachovaly záznamy o sporu kvůli jezu na Labi mezi Janem z Jenštejna, pražským arcibiskupem a Janem Čuchem ze Zásady, který byl tehdy vlastníkem Lobkovic a také maršálkem královského dvora. Sporu využil král Václav IV., který Jana z Jenštejna zbavil církevního úřadu a poslal na zdejší pozemky své vojáky.
V období po třicetileté válce se zdejší krajina vylidnila a v Tereziánském katastru v polovině 18. století je evidováno v Neratovicích jen 49 lidí na sedmi hospodářstvích. V roce 1848 byla zrušena vrchnostenská správa šlechty a Neratovicko připadlo do správy okresního hejtmanství v Karlíně. Tehdy zde žilo 229 lidí ve 30 domech. Postupnému rozvoji napomohlo vybudování v letech 1824 - 1834 tzv. Rumburské silnice z Prahy na sever Čech. V roce 1873 bylo postaveno vlakové nádraží a tratě jak na Prahu, tak směrem k Brandýsu nad Labem. Roku 1898 zde založil V. B. Goldberg továrnu na výrobu oleje, mýdla a svíček. Další továrnu postavil roku 1905 Ing. G. Šebor, v ní vyráběl různé chemikálie, zejména pak čpavek. V roce 1908 přešly Neratovice pod správu okresního hejtmana v Brandýse nad Labem. Ke konci 1.světové války zde žilo téměř tisíc lidí a roku 1917 od ing Šebora jeho továrnu koupilo družstvo GEC a zpracovávali zde ročně 22 vagonů marmelády. V roce 1920 koupila továrnu Goldberga s 220 dělníky firma Saponie.
Místní části
Lobkovice - Ve středověku větší význam než Neradice měla sousední vesnice Lobkovice. Zmínky o Lobkovicích sahají do 14. století. Na samém východě vesnice se dnes nachází zámek, který byl ale původně tvrzí nebo malým hrádkem. Tvrz byla postavena snad na úplném začátku 15. století v přímém sousedství Labe. Stejně jako celé Neratovicko velmi utrpěla během třicetileté války, kdy byla zdejší krajina velmi zpustošená. Samotný zámek byl velmi pobořen a do dnešní podoby byl rekonstruován až koncem 17. století. Sídlili na něm Lobkovicové, známý český šlechtický rod. Z nich zde sídlil jeho zakladatel Mikuláš Chudý z Újezda. V 19.století pobýval na zdejším zámku i František Palacký, který zde sice nebydlel trvale, Lobkovice sloužily spíše jako rodinné sídlo pro jeho rodinu. Je zde ovšem i se svým synem pohřbený. Za Palackým do Lobkovic zajížděly i známé osobnosti, třeba František Ladislav Rieger nebo Božena Němcová. Dnes žije v Lobkovicích 553 stálých obyvatel. Dne 10. června 1960 byly připojeny administrativně k Neratovicím.
Horňátky - Vesnička připojená roku 1961 k Neratovicím, kde je dnes evidováno 14 adres, 35 obyvatel. V letech 1869-1890 byla pod název Horňátka součástí obce Byškovice. Zde po okupaci v roce 1968 sídlila sovětská vojenská posádka.
Byškovice - Vesnice je od 10. června 1960 součást Neratovic. Nalézá se po obou stranách státní silnice z Mělníka do Prahy. Žije zde 296 obyvatel, má svůj fotbalový klub, hřiště, restauraci, síť služeb i drobných obchodů.
Korycany - Malá, poněkod odloučená vesnička administrativně připojená 1. ledna 1976 k Neratovicím, nyní zde žije 124 obyvatel.
Mlékojedy - Dříve samostatná vesnice, jediná část města na pravém břehu Labe, s městem spojená železničním mostem i lávkou pro pěší. Na jejím kraji u Labe byla skládka uhlí Spolany na druhém břehu, které bylo do továrny dopravováno potrubním mostem nad řekou. Žije zde 526 obyvatel, na pokraji je zavodněná bývalá pískovna, která dnes slouží k rekreačnímu koupání. Funguje zde fotbalový klub, dobrovolní hasiči, mají zde základnu kynologové. K Neratovicím byly připojeny 12. června 1964.
Libiš - Původně samostatná obec, v roce 1954 byla součástí sousedních Neratovic, po sametové revoluci se osamostatnila.
- Ljuba Hermanová
- Josef Hanzlík
- Petr Poláček
- Jaroslav Putík
Zámek – Nachází se v jihovýchodní části Lobkovic. Původně asi dřevěná tvrz postavená na skalní vyvýšenině, obtékaná z větší části Labem. Mikuláš Chudý z Újezda a Lobkovic ji přestavěl v rozsáhlejší gotický věžovitý objekt. Jádrem se stala třípatrová hranolová věž z lomového kamene, zachovaná v jižním traktu dnešního zámku. V r. 1450 dobývá tvrz Jiří z Poděbrad. Za Sekerků ze Sedčic, nejpozději na počátku 17. století je objekt přestavěn na renesanční zámek (poprvé se připomíná r. 1610). Obranný příkop na západní straně byl překlenut zděným kamenným mostem, který nahradil původní zvedací most. Za třicetileté války byl zámek vydrancován a značně poničen. Vcelku zůstala jen věž, ke které nechal kníže Ferdinand August Lobkowicz v r. 1679 přistavět zámek v barokním stylu. Prací byl pověřen vlašský stavitel Antonio di Porta. Tehdy získává zámek v podstatě dnešní podobu. Další opravy provedl po r. 1829 JUDr. Jan Měchura. V letech 1852 až 1860 píše na zámku František Palacký podstatnou část svého stěžejního díla „Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě“. Poslední stavební práce zde uskutečnila Filozofická fakulta UK Praha koncem 80. let minulého století (nové zastřešení, zahájena úprava na depozitář knihoven a studijní středisko). Dnešním majitelem zámku je Ing. Alexandr de Ridder – Lobkowicz.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie – V Lobkovicích stál zřejmě již kolem r. 1350, kdy je připomínána farní ves Lobkovice s kostelem a tvrzí. Původně celý v gotickém slohu byl přibližně r. 1700 barokně přestavěn. Uvnitř se vyjímá hlavní zdobený oltář z r. 1693 s ústředním obrazem znázorňujícím Nanebevzetí Panny Marie. Kolem kostela do začátku 20. století sloužil starý hřbitov, z něhož dnes zbyla hrobka rodiny F. Palackého a několik dalších hrobů. Vedle kostela byla na místě staré dřevěné zvonice postavena kolem r. 1834 nová, kamenná a neslohová, čtyřboká zvonice.
Hrobka Františka Palackého – Dominantou hrobky je socha Spasitele od J. Maixnera z Vídně, vytvořená kolem r. 1860. Po smrti F. Palackého byla hrobka doplněna o ornamenty a dva poprsní reliéfy zobrazující z profilu F. Palackého a jeho choť Terezii. Pod tympanonem je umístěn nápis: PAMÁTCE OTCE PALACKÉHO RODINA. Práce na úpravě hrobky prováděl r. 1876 sochař Antonín Wilott. Od r. 2004 je hrob, zapsaný v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, v trvalé péči města Neratovice.
Mlýn – Ke konci 14. století jej nechal zbudovat Jan Čúch ze Zásady, tehdejší lobkovický pán. K mlýnu vystavěn byl jez na pomezí s osadou Neradice, náležící arcibiskupovi pražskému Janu z Jenštejna. Tím vznikla půtka, při ní (dle F. Palackého) bylo poprvé v Čechách použito ručních zbraní na střelný prach a Neradice byly zpustošeny. Od r. 1895 se areál mlýna stává vlastnictvím rodiny Kasperů, která v jedné z budov rozjíždí v r. 1899 výrobu karbidu v elektrických pecích. V té době jsou Kasperové jediní výrobci tohoto produktu v celém Rakousku-Uhersku.
Kostelík sv. Vojtěcha – R. 1666 jej nechává vystavět hrabě Ferdinand Vilém Slavata, majitel panství Obříství, k němuž památné místo tehdy přináleželo. Kostelík ve svém nitru ukrývá kámen, na němž dle legendy odpočíval pražský biskup Vojtěch při návratu z (Staré) Boleslavi, kde 28. září 987 sloužil poutní mši svatou za sv. Václava, do Prahy. Při odpočinku byl přepaden, zbit a o obuv obrán místními převozníky, kterým jako odměna za převoz přes řeku nestačilo prosté požehnání.
Kamenný nápis MILUJI – Pískovcový monument akademické sochařky Lenky Klodové. Stojící na umělém kopci v Neratovicích od 1. prosince 2001. Písmena jsou vysoká cca 2,5 metru.
Hrob č. 18 rodiny Plesingerů – Na lobkovickém hřbitově je u rodičů pohřben Ing. Miroslav Plesinger – Božinov (8.6.1883 Lobkovice – 17.1.1963 Praha), významný český politik a diplomat.
Od r. 2008 nese jedna z neratovických základních škol jeho jméno ve svém názvu.
