Rakovník

Podle pověsti vznikl Rakovník v okolí mlýna, ve kterém matka vařila dětem k jídlu v době hladomoru raky. V čase největší bídy chtěla sebe a své děti sprovodit ze světa tak, že navařila raky z potoka, kteří byli do té doby pokládáni za jedovaté. Po té, co objevili, že raci jsou naopak jedlí, rozrostlo se zdejší osídlení v osadu a posléze v město. Avšak jméno města a ani jeho založení pravděpodobně s raky nesouvisí. Slovo "rakovník" nejspíše znamenalo druh porostu v mokřinách při potoce. Z něho se pojmenování přeneslo nejprve na potok a tak teprve na město. 

Rakovník se nacházel v místě významné obchodní stezky, kudy proudilo do středu české kotliny luxusní zboží dovážené z Evropy. Tato stezka vedla přes Loket, Bochov, Cheb, Žlutice a napříč neméně známé trasy Louny – Plzeň. V jeho blízkosti se nachází gotický hrad Křivoklát, který byl oblíbeným sídlem českých králů. Písemně je Rakovník poprvé připomínán v roce 1252 jako sídlo krajského soudu. Kolem roku 1300 získalo město Rakovník základ současné podoby (dlouhé náměstí). Majestátem českého krále Jana Lucemburského byla městu potvrzena práva získána již ve 13. století (právo mílové, trhu). 

Rakovník, honosící se statutem komorního města, byl však i nadále závislý na postavení královského hradu Křivoklát. Avšak stále přibývala další udělená práva: právo pečeti červeným voskem, právo užívati znaku, právo soudit hrdelní zločiny a jiné. Největší pýchou občanů středověkého Rakovníka byly dvě výsady: právo opevnit se, udělené králem Jiřím z Poděbrad, a majestát císaře Rudolfa II. z roku 1588, jímž bylo město povýšeno mezi královská města. Tímto majestátem, který městská správa neopomněla dát v desky zemské, se stal Rakovník královským městem, které již nebylo závislé na postavení královského hradu Křivoklát.  V tomto období (kolem roku 1588) nastal velký rozvoj města.

Začaly se stavět kamenné hradby, v nichž zvláště vynikly nové brány (Vysoká a Pražská). Dařilo se chmelařství a výrobě piva, které získalo věhlas nejen v širokém okolí, ale dokonce až u samých hranic českého království. Roku 1575 byl založen nový hřbitov a postaven kostel Nejsvětější Trojice, kde se nacházela i zvonice. Pokračovalo se ve výstavbě městských domů.
 
HřbitovÉra rozvoje města byla ukončena vypuknutím třicetileté války. Na počátku této krvavé války byl střet stavovského vojska pod vedením Kristiána z Anhaltu s koaličními vojsky vedené Maxmiliánem Bavorským a generálem Buquoyem v blízkosti Rakovníka. Tento střet předcházel bitvě na Bílé hoře, kde bylo české stavovské vojsko zcela poraženo. Válka, zejména přechody různých vojsk, zanechala nesmazatelné stopy. Rakovník byl několikrát vypleněn a město se koncem 17. století téměř vylidnilo. Navíc ve druhé polovině 17. století město postihl mor a také velká ničivá povodeň. Město se velmi pomalu vzpamatovávalo z důsledků třicetileté války. V severní části Rakovníka vzniklo židovské ghetto, které se dočkalo synagogy až po skoro 100 letech. V roce 1726 byla vystavěna na hřbitově kaple sv. Rocha a na náměstí v roce 1749 byl umístěn morový sloup.
 
Vzhledem k přeložení sídla Rakovnického kraje do Slaného, byl pokrok města opět zabrzděn. Plánovaný dopravní uzel, který měl vést i přes Rakovník ( z Prahy do Karlových Varů, Chebu) se bohužel Rakovníku vyhnul.  Město měnilo svou tvář. Od roku 1865 se stalo okresním městem. Z náměstí byla odstraněna kašna, strouha uprostřed a zmizela stará škola před kostelem. K hlavním dominantám – radnici a kostelu – v nichž se soustředila třídní moc městského patriciátu, se připojily budovy městské spořitelny a občanské záložny jako symboly nových pánů města.
 
Husovo nám.V 19. století začaly být odstraňovány hradby, což podpořilo vývoj města. V roce 1833 vznikla v Rakovníku nejstarší reálná škola v Čechách. Dnes je toto gymnázium pojmenováno po spisovateli Zikmundu Winterovi, který zde započal mezi roky 1874 a 1884 svou učitelskou dráhu. Postupně vznikaly další školy, knihovny i finanční ústavy, muzeum (r. 1895) a rozvíjel se i průmysl. V roce 1875 vznikla Ottova mydlárna, byl uveden do chodu cukrovar a další nové závody. Pozornost také byla věnována těžbě černého uhlí a zpracování šamotu. V r. 1883 vznikl keramický závod. Vzhledem k úspěšnému rozvoji města prudce vzrostl počet obyvatel. Dodatečně vznikl železniční uzel, který Rakovník připojil na nedalekou Lužnou (trať Praha-Karlovy Vary). Dále okresní město mělo přímé spojení s Berounem, Blatném, Mladoticemi a Louny. Ve městě se začalo s rozsáhlou zástavbou. Ta byla podpořena vysoušením rybníků, které byly nahrazeny parkovou zelení a sady, a narovnáním potoku, o jehož osudu – posunutí koryta déle od centra – rozhodla i povodeň r. 1872.  Rozvoj města pokračoval i ve 20. století, kdy se uskutečnily opravy památek, vznikala předměstí, rozrůstala se Ottova mydlárna a založily se nové závody. Pokračoval příliv obyvatelstva. Byl kladen důraz na český jazyk, který byl vyučován i na rakovnické reálce. Město se podílelo na boji celého národa za všeobecné volební právo, za národní svobodu a s radostí přivítalo vznik samostatné Československé republiky.
 
Dvě desetiletí československého státu znamenaly pro Rakovník další vlnu vzestupu. Jméno Rakovníka, vedle šamotové továrny, šířily po celé vlasti výrobky Ottovy továrny, velocipédy Stadion, stroje slévárny J. Vltavského a J. Linharta, další drobnější závody a značné množství živností.

Jedním z dalších těžkých období pro Rakovník byly dny mnichovské krize. Po mnichovské dohodě se město stalo příhraničním městem. Za 2. světové války byli i odtud deportování Židé. S nezapomenutelnými květnovými dny osvobození v r. 1945 přišla i naděje na lepší časy v dalších etapách vývoje Rakovníka. Pokračovala výstavba různých zařízení (letní kino, sportovní hala, bazén) a rozšiřování obytné zástavby (především pomocí panelových sídlišť, např. Bendova).
 
V únoru roku 1948 nastalo násilné potlačení politických stran a přechod od demokracie k totalitě pod vedením KSČ. Nastalo období lží a klamů, počátek útlaku obyvatelstva. Lidé byli nuceni přijmout komunistické ideje a názory bez jakýchkoliv výhrad. Ten, kdo odolal silnému nátlaku a odmítl se tomuto režimu přizpůsobit, byl často obětí justičního omylu. Nespokojenost lidu postupně narůstala až vyústila v sametovou revoluci, která vedla k pádu komunistického režimu dne 17. listopadu 1989. Tato dlouho očekávaná změna přinesla celkové oživení a v Rakovníku (stejně tak, jako ve všech městech) se začala slibně vyvíjet ekonomika.
 
V současnosti je Rakovník největším městem regionu (k 1. 1. 2011 má 15 954 obyvatel s trvalým bydlištěm) s poměrně řídce osídleným okolím a je jeho kulturním, společenským i sportovním centrem.

• Otýlie Beníšková – herečka
• Emil Burian – barytonista
• Karel Burian – operní pěvec
• Jiří Herold – hudebník
• Zdenka Heřmanová (Novotná) – sinoložka a překladatelka
• Kateřina Jalovcová – operní pěvkyně
• Jan Janák – český skladatel a sbormistr
• Marie Jirásková – literární historička, editorka
• Tomáš Kaberle – hokejista
• Josef Kott – sériový vrah
• Veronika Kubařová – herečka
• Václav Luks – dirigent, cembalista a hráč na lesní roh, specialista na starou hudbu
• Václav Upír Krejčí – herec
• Ivo Mička – novinář, spisovatel, učitel, kulturní pracovník, hudebník
• Josef Omáčka - varhaník a hudební skladatel
• Jaroslava Pechová - spisovatelka, básnířka, publicistka
• Monika Pokorná - spisovatelka a publicistka
• Miroslav Pangrác – sochař a malíř
• Bedřich Procházka - český matematik a rektor ČVUT
• Martin Psohlavec – fotbalista
• Miloslav Ransdorf – politik
• Sixt z Ottersdorfu – humanista, řečník
• Petr Sommer – archeolog a historik církevních dějin, profesor Univerzity Karlovy
• Kamila Spalová (1871 - 1953) - učitelka, spoluzakladatelka muzejního spolku a spisovatelka

• Děkanský kostel sv. Bartoloměje. Kostel byl založen ve 2. polovině 14. století, na přelomu 15. a 16. století byl zásadně přestavěn ve slohu jagellonské pozdní gotiky. Roku 1504 sochař Matyáš Rejsek do interiéru vytesal unikátní kamennou kazatelnu ve tvaru šestibokého kalicha se znameními čtyř evangelistů. Kostel i interiér i přes pozdější úpravy a puristickou obnovu Josefa Mockera z 19. století patří k nejvýznamnějším stavbám pozdní gotiky v Čechách.
• Dřevěná zvonice u kostela je doložena na konci 15. století, dnešní podoba je z roku 1630, kdy byla zcela přestavěna.
• Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice, vedle stojící zvonice a hřbitovní kaple sv. Rocha
• Kostel sv. Jiljí
• Synagoga (Rabasova galerie)
• Kaple sv. Jana Nepomuckého
• Dům plaských cisterciáků (Muzeum TGM)
• Reálka (Gymnázium ZW)
• Vysoká brána a Pražská brána (Muzeum TGM)
• Část městských hradeb
• Hlavačov – zaniklý hrad
• Mariánský sloup
• Socha sv. Vojtěcha
• Socha Panny Marie
• Tzv. kamenná panna (torzo smírčího kříže)
• Lexova vila, 1909, architekta Otakara Novotného
• Lechnýřovna