Opava

Město Opava náleží ke starým sídelním územím. První svědkové osídlení pocházejí v archeologických nálezech již ze starší doby kamenné. Takřka každé období pravěku zde zanechalo své stopy. Poslední z nich bylo slovanské hradiště v Kylešovicích, jehož obyvatelé náleželi s největší pravděpodobností ke kmeni Holasiců, připomínaném v názvu nedaleké obce Holasovice. Středověké osídlení Opavy se konstituovalo patrně ve 12. století v podobě kupecké osady, situované poblíž brodu přes řeku Opavu na obchodní cestě z Moravy do Polska. Tato cesta byla součástí „Jantarové stezky” spojující Jadran s Baltem. Z roku 1195 pochází také první písemná zpráva o existenci Opavy. Význam a postavení kupecké osady stvrdil městský statut, který získala někdy kolem roku 1215. Nedlouho poté, v roce 1224, byla vyhotovena listina, která poprvé hovoří o Opavě již jako o městě.

Jádro osídlení se koncentrovalo na křižovatce obchodních cest v areálu Horního náměstí a rozšiřovalo se podél nich do ulice Mezi trhy a západní části Dolního náměstí. Původní opevnění města bylo tvořeno patrně pouze příkopem a zemními valy opatřenými dřevěnou palisádou, později byly vystavěny kamenné hradby přerušené na třech místech městskými branami – Jaktařskou, Ratibořskou a Hradeckou. Kromě již zmíněných dvou náměstí existoval v té době ještě tržní prostor – Dobytčí trh – v místech dnešní Masarykovy ulice. V prostoru Horního náměstí, v místech pozdější Hlásky, vznikl v roce 1327 kupecký dům, nejstarší obchodní centrum města. Ve městě byla od konce 13. století mincovna, na jejímž místě byl v 80. letech 20. století vybudován moderní hotel Koruna. Opavské Přemyslovce na opavském knížecím trůně vystřídal syn krále Jiřího z Poděbrad, Viktorin, který byl posléze donucen ustoupit nárokům syna uherského krále Matyáše, Jana Korvína. Po smrti Matyášově se však neudržel ani on a Opavské knížectví bylo podřízeno přímo českým králům.

V 16. století byla Opava silně zasažena reformací a většina obyvatel náležela v předbělohorském období k protestantům. Opavští se dostávali do ostrých konfliktů zejména s olomouckými biskupy. Na odpor ze strany protestantů narazilo i udělení opavského knížectví Karlovi z Lichtenštejna císařem Matyášem v roce 1613. Za třicetileté války byla Opava v roce 1626 bez boje vydána žoldnéřům dánského krále, několikrát byla obsazena i Švédy. Velkou pohromu znamenal pro Opavu požár v roce 1689. V roce 1625 byl do Opavy povolán jezuitský řád a o pět let později zde bylo založeno jezuitské gymnázium. Jezuitská kolej ve Sněmovní ulici byla v letech 1711–1723 přestavěna do barokní podoby, po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 připadla stavům. Při gymnáziu bylo v roce 1814 založeno muzeum, dnes Slezské zemské muzeum, nejstarší na území českého státu. Od roku 1853 budova sloužila Slezskému zemskému sněmu, v současnosti je sídlem Zemského archívu.

Opava zůstala i po ukončení třicetileté války centrem knížectví, samotný význam knížecích pravomocí a tím i význam ústředního města však s postupujícími centralizačními tendencemi habsburské monarchie klesal. Národnostní složení města se postupně měnilo ve prospěch německého obyvatelstva a ve 20. letech 18. století představovali Češi jen asi sedminu obyvatel Opavy.

Porážka Marie Terezie a rozdělení Slezska mezi Prusko a Rakousko vyneslo Opavu do pozice centra rakouského Slezska. Svá sídla si zde vedle úřadů zbudovala řada příslušníků slezské šlechty. Význam Opavy v 19. století podtrhlo i konání tzv. Opavského kongresu neboli také kongresu tzv. Svaté aliance v roce 1820, na němž se sešli evropští panovníci (rakouský císař František I., ruský car Alexandr I. a pruský král Bedřich Vilém III.) a diplomaté.

V oblasti průmyslu vzniklo několik převážně textilních podniků. V roce 1825 byl vybudován pivovar, v polovině 19. století vznikly na Jaktařském předměstí dva cukrovary. Významným impulsem pro rozvoj průmyslu bylo otevření železničního spojení v rámci Severní dráhy Ferdinandovy v roce 1855. Jako hlavní město Rakouského Slezska byla Opava i významným správním a samosprávním centrem. Sídlil zde Slezský zemský sněm, v jehož čele stál zemský hejtman a zemský výbor. Státní správu pro Slezsko tu vykonával zemský prezident a zemská vláda (místodržitelství).

V roce 1883 bylo v Opavě založeno české gymnázium, v roce 1877 Matice opavská. Ve městě vycházel Opavský besedník, pak Opavský týdenník, z německých listů Troppauer Zeitung a další. Politická a národnostní situace se vyhrotila po skončení 1. světové války, kdy se Opava v závěru roku 1918 stala hlavním městem provincie Sudetenland. Pokus o revoltu vůči tvořícímu se československému státu skončil obsazením města československými vojenskými oddíly bez boje 18. 12. 1918.

Až do roku 1928 byla Opava hlavním městem československého Slezska. V souvislosti s vytvořením země Moravskoslezské přestalo být město sídlem zemských úřadů. Ve městě stále výrazně převažovalo německé obyvatelstvo, podléhající zejména ve 2. polovině 30. let nacistické ideologii Henleinovy Sudetoněmecké strany, které naprostou většinou přivítalo připojení k nacistickému Německu v roce 1938. Opava se stala hlavním městem jednoho ze tří vládních obvodů v obsazených Sudetech.

Ve 2. světové válce bylo město osvobozeno ve dnech 22. – 24. 4. 1945, avšak za velmi těžkých ztrát. Bylo zničeno téměř z jedné třetiny, nepracovala ani jediná továrna. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto a město změnilo nejen svůj vzhled, ale i národnostní ráz. Již v říjnu 1945 zahájila činnost stálá profesionální česká scéna Slezského národního divadla v Opavě. V roce 1948 byl v Opavě zřízen Slezský studijní ústav, dnes součást Slezského zemského muzea. V letech 1953–1959 působila ve městě Vyšší škola pedagogická, přenesená pak do Ostravy.

Na Ostrožné ulici, v budově postavené na místě rodného domu Petra Bezruče, byla v roce 1956 otevřena expozice o básníkově životě a díle. Od roku 1958 se na počest básníka koná každoročně v září kulturní festival Bezručova Opava. V rekonstruovaném objektu bývalého dominikánského kláštera působí od roku 1974 Dům umění, pořádající pravidelně ve svých prostorách umělecké výstavy i další kulturní akce. V roce 1990 zahájila v Opavě první školní rok Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Dne 9. 7. 1991 schválila ČNR zřízení Slezské univerzity se sídlem v Opavě.

(Zdroj: Wikipedie)

• Joy Adamson (původním jménem Friederika Viktorie Gessner) (1910 - 1980), rakouská přírodovědkyně a spisovatelka  
• Stanislav Bernard (* 1955), podnikatel v oblasti pivovarnictví, zakládající člen NFP
• Petr Bezruč (původním jménem Vladimír Vašek) (1867 – 1958), slezský básník
• Josef Böhm (1907 – 1993), český geodet a kartograf
• Ivana Dombková - architektka
• Pavel Eckstein (1911-2000), muzikolog, hudební kritik a dramaturg
• Leo Haas (1901 - 1983), malíř
• Jakub Holuša (* 1988), atlet, běžec
• Jan z Opavy, písař a iluminátor 14. století
• Eduard Janota (1952 – 2011), ministr financí v úřednické vládě Jana Fischera
• Libor Kozák (* 1989), fotbalista, český reprezentant a útočník Aston Villa FC
• Martin z Opavy († 1279), významný kronikář 13. století (taky zvaný Polonus)
• David Moravec (* 1973), hokejista
• Joseph Maria Olbrich (1867 – 1908), česko-rakouský architekt a malíř
• Johann Palisa (1848 – 1925), česko-rakouský astronom
• Amand Polan z Polansdorfu (1561 - 1610), kalvínský teolog
• Zdeněk Pospěch (* 1978), fotbalista, český reprezentant a obránce 1. FSV Mainz 05
• Boris Rösner (1951 – 2006), divadelní a filmový herec
• Walter Seidl (1905 – 1937), slezský, německy píšící spisovatel
• Bohdan Sláma (* 1967), filmový režisér

• Barokní Blücherův palác

• Obchodní dům Breda

• Kostel sv. Vojtěcha

• Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie

• Minoritský klášter s kostelem sv. Ducha

• Městská radnice s věží Hláska

• Barokní Sobkův palác

• Kostel sv. Hedviky