Mikuláštíkovo fojství

Když v roce 1676 vizovická vrchnost utvořila z jasenského fojtství nový panský dvůr, stal se syn Jury Mikuláštíka osobním hajdukem hraběte Prokopa z Gollen a později šafářem a dále dohlížel na chod tohoto dvora a dědiny. Při honu zachránil hraběti život a tímto činem se zase fojtství vrátilo v roce 1726 zpět rodině Mikuláštíků, zvláštním privilegiem (darovací smlouvou) do vlastnictví na věčné časy. Jiří Mikuláštík (syn Jury) mimo tyto důležité listiny zaplatil v hotovosti 200 zlatých. Také byl povýšen do nižšího šlechtického stavu. Jak zvláštní privilegium (darovací i kupní smlouva) o vlastnictví pro fojta Jiřího Mikuláštíka, tak i rodový erb a raznice jsou uloženy v Zemském archivu v Brně. Rodina Mikuláštíků vlastní tedy fojtství 287 roků. (na obr. rodový erb udělený r. 1726) Až na období mezi lety 1965 - 1993, kdy jasenské fojtství bylo násilně zestátněno a bylo ve správě Oblastního muzea jihovýchodní Moravy v Gottwaldově.
Mikuláštíkovi tu vždy dobře hospodařili; např. v r. 1739 dostali od tehdejšího vizovického pána Františka Karla Minkvicburka povolení na obnovení mlýna a valchy. V roce 1775 náležel k fojtství kromě pozemků i mlýn a pila.

K jednomu ze synů prvního fojta Janovi se váže tato pověst: K Juliáně (lidově Julce), manželce Jana Mikuláštíka se tato pověst mezi lidmi dochovala takto: Julka ráda by Janka fojtového, který si jí valně nevšímal. Proto použila na Štědrý večer kouzel a chtěla si Janka přilákat. Objevil sa "nedobrý" (čert) a ptal sa, co si žádá. Prý Janka fojtového. A když sa ptal, na kolik let, žádala ho prý na 7 let a také ho dostala. Ale když docházela čertem povolená lhůta, tu Julka bývala zamyšlená až konečně na domluvy domácích sa přiznala, co ji trápí. Přes to, že byla domácími hlídána, jak praví pověst, čert si pro ni přišel a donutil ji, aby sa oběsila. Byla pohřbena na hoře Vartovně u Trojáka, hraničního kamene při styku hranic Jasenné, Seninky a Liptálu. To je jádro pověsti, které se v detailu v lidovém podání všelijak vyšperkovává. Toto se mělo stát v rozmezí let 1668 - 1675.
V roce 1748 se fojt Jiřík Mikuláštík (syn Jiřího) rozhodl postavit pro svoje fojtství nový velký dřevěný dům s pavlačí a to je ten dům, který po celou dobu, až do dnešních dnů, tedy plných 265 let, stojí na svém původním místě tak, jak byl v dávné době postaven. Rod Mikuláštíků, který má kořeny v Jasenné od roku 1663, kdy na fojtství přišel fojtovat Jíra Mikuláštík, je tu v Jasenné 350 let.

Syn Jiřího Mikuláštíka Jura (narozený 1773) dle rodinné tradice byl zván jako "silný Jura". Doma při poklidu dobytka nosil vždy čtyři putny vody a to úplně plné. Když přicházel domů a vstoupil na náspu, domácí poznali, že Jura jde domů. Prý se chalupa zatřásla. Když na vojnu sbírali, nemohli ho dostat. Když ho několik mužů obklopilo, rozhrnul rukama a chlapi padli jako hruška, každý na jinou stranu. Byl lapen teprve, když v panském lese Hodíně spal pod chvojím. Svými siláckými kousky byl znám doma i v okolí. Poslední jeho kousek byl za jeho služby vojenské v Miláně - když očistil si svého koně, svázal ho řemeny a nesl ho k prohlídce na ramenou. Tím si ublížil (strhlsa), dostal horkost a od toho zemřel. Toto také je různě upravováno a při některých ústních podáních bylo předáváno, že se mu to přihodilo při výročním trhu ve Vizovicích (s tím koněm).
Úřadování Tomáše Mikuláštíka, také syna Jiřího Mikuláštíka, spadá do pohnuté doby náboženských nepokojů na Valašsku, před vydáním Tolerančního patentu. Známý je výrok tohoto fojta před vyšetřující náboženskou komisí: "Je to chyba, že je málo knězů a že dávajů zlé příklady. Luteráni na to ukazujú, že nemajú sobě držať tolik ženských na fárách. U nás v Jasenej bývajú služby boží až na 4. nedělu. Mohlo by byť víc knězú na dědinách nebo jedni majú až hrubě moc příjmú, ze kterých by mohli byť dva aj tři živi." Tento fojt zemřel v roce 1790. Do této doby byl i poručíkem portášů. (Zemský archiv, Místodržitelský arch. R11/92/22.)
Po vydání Tolerančního patentu, kdy se v Jasenné k evangelickému vyznání přihlásilo víc jak 700 občanů, zůstal tento fojt Tomáš i se svými nejbližšími příbuznými katolického vyznání. Evangelíkům však propůjčil k bohoslužbám svou stodolu, která stávala uprostřed obce. Od té doby se této stodole říkalo Tolerační stodola a její vyobrazení vypálené do lipového dřeva je umístěno na památku v evangelickém kostele v Jasenné.

Posledním fojtem byl František Mikuláštík a to do roku 1848, kdy zaniklo feudální zřízení. Rodina Mikuláštíků se dál věnovala zemědělství. V roce 1964 došlo k násilnému zestátnění objektu a veškerého majetku, který patřil po staletí rodině Mikuláštíků. Od roku 1976 bylo ve fojtství zřízeno muzeum s expozicemi sbírek dokladů hmotné lidové kultury Oblastního muzea jihovýchodní Moravy Gottwaldov (Zlín) přístupné veřejnosti. V roce 1993 bylo fojtství podle zákona o restitucích vráceno rodině Františka Mikuláštíka zpět do soukromého vlastnictví.

(Zdroj: Oficiální stránky)

Více informací

Mikuláštíkovo fojství je přístupné od dubna do října denně. Prohlídku je vždy nutné předem domluvit na tel. 732141768 (Zdeňka Turková). Vstupné je zdarma/dobrovolné.

Fotografie a videa