Městské divadlo v Broumově

Počátky divadelnictví v Broumově jsou spojeny s barokními školskými dramaty, která byla součástí učebních osnov klášterního gymnázia nebo se konala při zvláštních příležitostech, jakými byli církevní svátky.

O čilý divadelní ruch se v Broumově staral před polovinou 18. století zvláště opat Benno Löbl. Na tuto lokálně zakořeněnou, ale v poslední čtvrtině 18. století již skomírající tradici barokního klášterního divadla (ta část broumovského kláštera, v níž byl umístěn divadelní sál, v roce 1777 vyhořela; divadelním klášterním produkcím nepřál císař Josef II., divadelní představení na latinských školách byla proto dekretem zapovězena) se v roce 1801 pokusil navázat malíř Josef Weisse, jenž chtěl ve městě založit soukromé divadlo.

O rok později si pak jiní broumovští příznivci divadelního umění chtěli pronajmout sál na radnici pro divadelní účely. V tomto dolním, velkém sále radnice se předtím divadlo doloženě hrálo na jaře roku 1795. Ale až aktivita osvíceného lékaře Franze Seraphina Kneislera (1762-1829), působícího ve službách benediktinského kláštera, jenž dopisem z 21. února 1804 vyzval broumovský magistrát, aby podpořil proměnu zchátralého obecního domu čp. 54, stojícího na náměstí, v městské divadlo, přinášelo trvalejší řešení divadelní otázky.

Kneisler, jenž hluboce věřil v osvětovou a kultivační funkci divadla, přitom nabídl městu, že bude přestavbu určeného objektu, který patřil již od počátku 15. století a v němž byla již od druhé poloviny 18. století pořádána představení broumovských ochotníků i cizích, někdy německých kočujících divadelních společností, zčásti sám - společně s divadelní myšlence nakloněnou veřejností - sám financovat a výtěžek nabídl jako stálý zdroj příjmů pro městský chudobinec (měl dostávat dvě třetiny ročního zisku). Město Kneislerův záměr podpořilo a poté, co byl vyhlédnutý dům nákladně opraven, byly v jeho prvním a druhém poschodí umístěny divadlo a společenský sál, zatímco v přízemí si MUDr. Kneisler, který se stal i prvním ředitelem zřízeného divadla, zařídil pracovnu a místnost pro nemocné. Krajský úřad sice svolil k zahájení divadelního provozu v budově čp. 54 s tou podmínkou, že jednotlivé divadelní kusy budou muset být předem úředně schvalovány, již v květnu 1804, ale přestavba domu čp. 54 na stálé divadlo byla dokončena až na konci roku 1806. Interiér sálu byl zařízen velmi jednoduše, hlediště mělo rovnou podlahu a diváci v něm seděli na prostých židlích.

V roce 1838 byla budova divadla poškozena požárem; při následných opravách musely být obnoveny ohněm poškozené krovy střechy a změny se dočkalo i hlavní průčelí divadla.

V roce 1884 navrhl obci pražský stavitel Robert Mischner rozšiřující přestavbu divadla, která počítala se zřízením tří galerií hlediště a honosnějším pojednáním průčelí. Pro značné předpokládané náklady však z tohoto záměru sešlo.

V roce 1902 byl historický dům, v němž městské divadlo po století sídlilo, téměř kompletně stržen a na jeho místě byla postavena nová divadelní budova, vybavená moderním, šikmým sklonem hlediště s balkónem, novorokokovou štukovou a malířskou výzdobou, železnou oponou jeviště, provazištěm, osvětlením i potřebným provozním zázemím (šatny).

Další částečné přestavby a modernizační úpravy budovy divadla se uskutečnily v letech 1929-1930 (z rozsáhlého projektu brněnského architekta Heinricha Fanty byla tehdy realizována pouze úprava vestibulu), 1935, po roce 1946 (obnova přední fasády, po roce 1948 se na průčelí budovy objevil nápis „Městské divadlo“, zatímco latinský nápis na portále jeviště - pocta zakladateli divadla MUDr. Kneislerovi - byl nahrazen sloganem „Umění lidu“), v osmdesátých letech 20. století a poslední pak v letech 1997 (obnova průčelí a úprava hlavního vstupu) a 2004 (výmalba hlediště, výměna podlahy jeviště).