Terčino údolí leží v nadmořských výškách 490 až 550 m. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje kolem 6 °C. Průměrný roční úhrn srážek je mezi 600 až 750 mm vodního sloupce.
Jako příklad nejstarší krajinářské tvorby patří Terčino údolí k nejvýznamnějším historickým parkům v ČR. Na loukách tu rostou zvláště chráněný všivec lesní, orchidej prstnatec májový a ze živočichů vzácný robustní brouk páchník hnědý nebo chráněný motýl modrásek očkovaný.
Pestrost flóry a fauny Terčina údolí zvýrazňují vysazené cizokrajné rostliny, z kterých se některé v parku samovolně rozšiřují desítky let. Jde třeba o severoamerický muchovník Lamarckův, zanici zimolezovitou nebo jihoevropský kakost hnědočervený. Ze stromů tu byl před mnoha lety vysazen i platan javorolistý, cypřišek Lawsonův i kanadská borovice vejmutovka, douglaska tisolistá a další. Ve smíšeném lese NPP se zachovaly duby z období před založením parku, nejstaršímu je 500 let.
Podle dochovaného plánu z roku 1770 se park původně jmenoval Krásné údolí. Název Terčino údolí zdomácněl poté, co jej hraběnčin synovec Jiří přejmenoval podle tetina křestního jména Terezie.
Ze stavebních památek 18. a 19. století se tu dodnes dochovala vstupní brána z roku 1797, empírový lázeňský dům Václavovy lázně z let 1788 až 1797, zříceniny klasicistního Modrého domu, kde hraběnka Terezie po smrti manžela pořádala koncerty, Švýcarský dům a na penzion upravený Hamerský mlýn z 18. století. Z přírodních památek jsou tu ještě dva rybníky, Gabrielin a Dámský, 500 let starý památný dub a umělý 20metrový vodopád z roku 1817, který je napájený náhonem z říčky Stropnice.
Údolí poničila povodeň v roce 1936, po níž některé památky zanikly. Také Modrý dům byl poničen natolik, že už nebyl opraven a je z něj tajemná zřícenina.
Na konci Terčina údolí stojí ještě pozdně gotická tvrz Cuknštejn. Je jednou z nejzachovalejších ukázek vladyckého sídla u nás, příklad přechodu mezi zemanskou tvrzí a panským hradem.
Nejzajímavějšími místy NPP Terčino údolí prochází naučná stezka s 12 moderními informačními panely o historii a krajinářských prvcích, flóře a fauně. Průvodce vydaný CHKO Blanský les je k dostání v Kulturním a informačním centru v kilometr vzdálených Nových Hradech.
Okolní krajina je součástí většího chráněného území přírodního parku Novohradské hory.
Dnešní národní přírodní památka o ploše 138 ha byla původně šlechtickým parkem, který byl založen kolem roku 1756. Za NPP bylo Terčino údolí vyhlášeno roku 1949. Památku spravuje CHKO Blanský les.
Flóra
Louky Terčina údolí jsou významnou částí kompozice parku a jsou cenné z přírodovědného hlediska. V květnu na nich v okolí empírových Václavových lázní vykvétají stovky chráněných orchidejí prstnatců májových. Na místech se slabším nebo narušeným drnem kvete chráněný všivec lesní.
Kosené louky, kde obě rostliny rostou, patří k tzv. střídavě vlhkým bezkolencovým a vlhkým pcháčovým loukám.
Lesy Terčina údolí jsou téměř všechny kulturní. Tvoří je pestrá směs domácích i exotických dřevin.
Fauna
Na loukách rostoucí krvavec toten je živná rostlina vzácného modráska očkovaného. Potravu si tu zpestřuje řada ptáků, např. pěnice slavíková, rehek zahradní, špaček obecný, sedmihlásek hajní, pěvuška modrá a další.
Staré stromy využívá kromě vzácného brouka páchníka hnědého k hnízdění i několik ohrožených druhů ptáků, třeba holub doupňák, žluva hajní, strakapoud prostřední a lejsek šedý.
