Pravčická brána

Pravčická brána se začala utvářet v druhohorním období křídy. Původně mořské dno bylo po odlivu moře vystaveno vnějším vlivům, docházelo k postupnému zvětrávání pískovcové skalní stěny, ze které nakonec zůstal jen oblouk čili brána tak, jak ji známe dnes.

Díky skalnatému okolí zůstala brána dlouho uchráněna lidskému vlivu. Když se v 18. století začal rozvíjet cestovní ruch, stal se podivuhodný skalní útvar vyhledávaným turistickým cílem, a tak zde vznikla roku 1826 dřevěná chatka fungující jako výčep. Ta byla roku 1881 nahrazena zámečkem, který nechal vystavět kníže Edmund Clary-Aldringen a nazval jej Sokolí hnízdo. Zámek byl postaven za pouhý jeden rok a fungoval jako letní sídlo a ubytování pro vzácné hosty. Kníže nechal opravit stezky vedoucí k Pravčické bráně, aby tak usnadnil přístup, což zahrnovalo výstavbu i několika mostků, jež zůstaly dodnes zachovány. Tehdy se zde také poprvé začalo vybírat vstupné.

Během 19. staletí navštívilo tento div mnoho významných osobností. Jednou z nejvýznamnějších byl bezesporu spisovatel Hans Christian Andersen, který Pravčickou bránu navštívil poprvé v roce 1831 a znovu pak ještě o 20 let později.

V zimě roku 1963 byla Pravčická brána vyhlášena chráněným přírodním výtvorem. Až do roku 1980 byl návštěvníkům umožněn přístup až na samotný oblouk, ale poté, co bylo o dva roky později při kontrole zjištěno ve skále několik prasklin, byl výstup na oblouk zakázán.

Roku 1992 se stal zámek Sokolí hnízdo soukromým vlastnictvím a téhož roku byla brána prohlášena za národní přírodní památku. V zámku dnes najdete restauraci a muzeum. Ve 20. století byla okolo brány vybudována řada vyhlídek.

Pravčická brána se v roce 2009 dostala mezi 71 současných divů světa.

Předmět ochrany

Předmětem ochrany je pískovcová brána z období křídy, okolní skalní masivy a historická památka – zámek Sokolí hnízdo.

Geologie

V období druhohor byla tato lokalita poměrně mělkým mořským dnem. Skalní útvary i jejich složení se prvotně formovaly mořským prouděním. Poté, co moře ustoupilo, byly skalní útvary vystaveny okolnímu prostředí. Přirozenou erozí a působením přírodních vlivů se začaly pomalu formovat do podoby, jak je známe dnes. Pravčická brána, která byla původně skalní stěnou, podléhala postupnému zvětrávání, až se nakonec začal tvořit v jejím středu otvor. Ten se rozšiřoval, až nakonec došlo ke zborcení vnitřní klenby a zůstaly jen nejsilnější části – přední a zadní stěna skály a vrchní klenba.

Flóra

Původně vyhovovalo okolí památky kyselomilným rostlinám, které zde byly nejrozšířenější. Postupem času je díky lidskému zásahu začaly nahrazovat jehličnany jako smrk ztepilý, borovice lesní nebo jedle bělokorá a listnaté stromy zastoupené dubem letním a zimním, břízou bělokorou, jilmem drsným či javorem klenem.

V okolí brány roste třeba vřes obecný, brusnice borůvka a brusinka, pstroček dvoulistý, jestřábník zední a různé druhy kapradin. Samotná brána je perfektním prostředím pro různé druhy lišejníků, například pro vzácnou terčovku zakřivenou, a také se zde daří mechům.

Fauna

Pravčická brána skýtá mnoho úkrytů pro řadu živočichů. Od roku 2002 je zde po čtyřiceti letech opět pozorován výskyt kriticky ohroženého brouka roháčka jedlového. Dobře se zde daří také mravkolvu obecnému či chrobákovi černému. Motýly zde zastupuje kupříkladu žlutokřídlec skalní nebo píďalka pampelišková.

V blízkosti brány hnízdí řada ptáků, například sýkora uhelníček, modřinka nebo koňadra, rehek zahradní a obecný, konipas bílý, ohrožený krkavec velký, poštolka obecná nebo sokol stěhovavý. Skalnaté prostředí s blízkým lesem je domovem také plcha velkého, kuny lesní, veverky lesní a také netopýra hvízdavého a netopýra rezavého.