Landek (národní přírodní památka)

Obsáhlá historie relativně malého území vrchu Landek čítá neuvěřitelných 23 tisíc let. První důkazy o osídlení našimi předky totiž spadají do období mladšího paleolitu. Tito pravěcí lidé začali díky dobré přístupnosti k černému uhlí používat jako vůbec první na světě tuto surovinu k topení v ohništích. Starším důkazem o použití uhlí už byly jen vykopávky ve Francii, kde ovšem bylo využíváno uhlí hnědé. Z té doby pochází také ojedinělá soška tzv. Landecké venuše. Ta je výjimečná tím, že oproti ostatním vyobrazením pravěkých žen, které jsou robustní, je tato velmi štíhlá.

Archeologické vykopávky učiněné v průběhu první poloviny 20. století dokazují i pozdější neolitické osídlení, osídlení kulturou lidu lužických popelnicových polí a také osídlení vrcholu předky z doby bronzové.

Z období 8. až 9. století pochází zbytky slovanského hradiště na východní straně Landeku. U něj byl pravděpodobně postaven již v 11. století hrad obranného charakteru. Písemně je poprvé zmiňován v roce 1297 jako hrad chránící polské hranice a významné obchodní stezky. V průběhu staletí byl však pobořen a následně rozebrán místními obyvateli.

Byl to landecký vrch a bohatství ukrývající se v jeho hlubinách, které začalo psát důlní historii Ostravy a celého regionu. Právě zde se totiž poprvé na Ostravsku začalo už v roce 1782 těžit černé uhlí, které nikde jinde nebylo tak snadno přístupné. Těžba tady od té doby probíhala nepřetržitě až do uzavření dolu zvaného Anselm v roce 1991.

Už během této dlouhé éry si však lidé začali uvědomovat nutnost zachování rázu tohoto území a jeho památek. Tak zde již v roce 1966 vzniklo chráněné území vztahující se na jedinečné černouhelné sloje vystupující až na povrch. V roce 1989 je pod ochranu zahrnut i okolní les a v roce 1992 byl Landek vyhlášen národní přírodní památkou. Roku 1993 je v areálu národní přírodní památky otevřeno jedno z největších hornických muzeí v ČR.

V roce 1996 byl zahájen program Revitalizace národní přírodní památky Landek a v roce 1997 navrhl tehdejší starosta Ostravy, aby byla NPP Landek zařazena mezi památky UNESCO. Tento návrh neuspěl, ovšem program Revitalizace, který se například zasloužil i o výstavbu rozhledny v roce 1998 v místech bývalého hradu, byl roku 1999 oceněn cenou Henryho Forda za obnovu životního prostředí a kulturního dědictví v Evropě.

Rozvoj Landeku pokračuje i nadále, a tak je pro návštěvníky od jara 2014 připravena kromě stávajících expozic i expozice zcela nová, která se zaměřuje na historii důlní dopravy.

Předmět ochrany

Prvotně byla předmětem ochrany geologicky jedinečná lokalita s černouhelnými slojemi vycházejícími až na povrch, poté byl pod ochranu zahrnut i les se zastoupením původních druhů rostlin a souběžně s tím se po objevení Landecké venuše v pozůstatcích pravěkého osídlení místo stalo i významnou archeologickou a historickou lokalitou.

Geologie

Vrch Landek je nejvýchodnější částí rozsáhlé geomorfologické jednotky Český masiv. Eroze na stráních Landeku směrem ke Koblovu odhalila karbonské vrstvy, na kterých je jasně znatelné, jak byl vrch formován. Mezi jednotlivými částmi můžete dokonce pozorovat, jak zde kdysi prudká sopečná činnost vytvořila široké vrstvy popela. Ovšem absolutně jedinečným úkazem světového formátu jsou zdejší černouhelné sloje vystupující s mocností k 80 cm až na samotný povrch.

Flóra

I přes znečištěné ovzduší způsobené těžbou uhlí na Ostravsku v průběhu 18., 19. a 20. století se jako zázrakem zachoval na vrchu Landek při okraji Ostravy původní lesní porost tvořený především bukem lesním. Některé zdejší exponáty tohoto druhu zde dokonce rostou už okolo 150 let. Původně byl ještě les hojně doplněn porosty jedle. Ta se však právě kvůli špatné kvalitě ovzduší ze skladby landeckého lesa téměř vytratila. Pomalu se zde navrací od ukončení těžby v regionu.

Stromové patro je též tvořeno původními porosty habru, javoru, dubu letního a zimního a nepůvodními břízami, topoly a akáty, na jejichž odstranění se intenzivně pracuje stejně jako na odstranění zástupců keřů bezu černého a křídlatky japonské. Ty zde zabíraly obrovské území a bránily tak rozrůstání nižších vzácných rostlin. V současnosti je les ponechán svému přirozenému vývoji, a tak dostává místy až pralesní ráz.

Z jara se zde v bylinném patře objevují sněženky a sasanky, ovšem nejvzácnější rostlinou je chráněná lilie zlatohlavá. Lokalita je též zajímavou mykologickou oblastí. Bylo zde objeveno přes 100 druhů hub, mezi nimi například žampión statný, holubinka bělovýtrusá, choroš voštinový nebo líha Boudierova.

Fauna

Hluboké skalní sloje jsou oblíbeným úkrytem zvláště pro netopýry. V oblasti NPP Landek jich bylo zdokumentováno pět druhů, konkrétně netopýr večerní, hvízdavý, nejmenší, rezavý a velký. Hmyz je zastoupen kupříkladu broukem lesákem rumělkovým, střevlíkem Amara littorea nebo drapčíkem Siagonium quadricorne.

Koruny stromů poskytují ideální místo pro hnízdění několika druhů ohrožených ptáků, třeba lejska středního, strakapouda prostředního či chřástala polního. Společenství živočichů uzavírají běžné typy českých sladkovodních ryb žijících v řece Odře, která NPP Landek obkružuje.