Jeskyně Na Pomezí

Zdejší krasová oblast se začala formovat v období třetihor, kdy byla hlavním činitelem voda. Byly to právě řeky, které udávaly prapůvodní tvary pozdějším jeskyním. V období čtvrtohor, s příchodem doby ledové, voda ve skalách zmrzla a začala je mohutně trhat, místy až do hloubky 20 metrů.

Novodobá historie jeskyně se začala psát ve 40. letech 20. století. Tehdy se jen kousek od nynějšího vchodu do jeskyně těžil v Havránkově lomu mramor. Při odstřelech skalních ploch se postupně začaly od roku 1934 objevovat menší krasové prostory. V půlce léta roku 1936 byl odkryt průchod do velké jeskyně Rasovna. Vstup do ní byl v následujících letech volně přístupný, a tak docházelo k jejímu poškozování návštěvníky, kteří ulamovali krápníkovou výzdobu.

Po válce se v roce 1949 začali čeští obyvatelé této pohraniční oblasti opět o jeskynní prostory zajímat, a tak byly jeskyně prozkoumány odborníky. Zároveň vznikl speleologický oddíl Karla Všetičky a jeho syna Karla Všetičky ml. Ti se také se svou skupinou zasloužili na sklonku léta toho roku o objev rozsáhlých krasových dvoupatrových jeskynních prostor. Začaly práce na úpravách tras a na zpřístupnění jeskyně pro návštěvníky. V půlce května roku 1950 byla zpřístupněna první, celkem fyzicky náročná prohlídková trasa.

Mezi lety 1954 až 1955 probíhaly pod taktovkou národního podniku Turista zásadní úpravy návštěvnické trasy. Původní vchod byl zasypán a jako nový vchod a východ byly zvoleny čerstvě proražené štoly. Trasa se dočkala také elektrického osvětlení.

Roku 1958 bylo okolí zpřístupněných jeskyní včetně jeskyní samotných zařazeno mezi státem chráněná území a o sedm let později, tedy roku 1965, byly patrové jeskyně vyhlášeny národní přírodní památkou. Do roku 1990 byly jeskyně ve správě Krajského vlastivědného ústavu v Olomouci. Poté se o provoz staral Český ústav ochrany přírody a od roku 1995 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Od roku 2006 spravuje NPP Jeskyně Na Pomezí Správa jeskyní České republiky.

Od podzimu roku 2004 probíhala v jeskynních prostorách 8 měsíců trvající rozsáhlá rekonstrukce. Byly opraveny chodníky návštěvnických tras, odklizena byla přebytečná suť, která vznikla dřívějšími úpravami, a především byla jeskyně opatřena novou elektroinstalací. Návštěvníkům byla tato přírodní zajímavost opětovně otevřena v červenci roku 2005.

V roce 2009 byla tato národní přírodní památka rozšířena ještě o blízkou louku, na níž se vyskytují vzácné rostlinné druhy.

Předmět ochrany

Předmětem ochrany je krasová jeskyně s krápníkovou výzdobou a její okolí s chráněnými zástupci rostlin a živočichů. Díky svému vývoji má jedinečně modelované členění – je dvoupatrová s dómy, komíny a puklinovými chodbami.

Geologie

Během miliardy let se zdejší okolí postupně měnilo kvůli různým přírodním vlivům, jež se vyznačovaly obrovskými výkyvy. Po teplém období s množstvím protékajících řek, potoků a jezer následovalo několik dob ledových, které zapříčinily mohutné rozpraskání skal – tak vznikly krystalické horniny, které se postupně usazovaly. Pod velkým tlakem a změnou teplot však opět měnily skupenství a z krystalických vápenců se stal mramor a žula tvořící zdejší podloží.

Krápníková výzdoba je tvořená stalagmity, stalaktity, společně pak stalagnáty, sintrovými vodopády a nátekovými formami. Pronikající voda tvoří v různých částech jeskyně různě velká jezírka.
Dnešní podobu dostala lokalita při alpinském vrásnění ve třetihorách, kdy celý kraj získal mohutným posunem velkých ploch horský ráz.

Flóra

Okolí památky je převážně lesnaté. Vyskytují se zde hlavně nepůvodní jehličnany. Stromové společenství nyní tvoří především smrky ztepilé a dále jasan ztepilý a javor klen. V současnosti probíhá program na obnovu původního společenství tvořeného buky, jasany, javory a jedlemi.

V bylinném patře roste řada vzácných rostlin, například vstavač mužský, sleziník zelený, vemeník dvoulistý, prstnatec májový nebo vratička měsíční.

Fauna

Pukliny jeskyň jsou samozřejmě skvělým prostředím pro netopýry, kteří zde také zimují. Bylo jich tady napočítáno asi 10 druhů, z nichž lze zmínit kupříkladu vrápence malého nebo netopýra velkého. V temných zákoutích se dobře daří též pavoukovi nazvanému meta temnostní. Na louce je zaznamenán výskyt chráněných motýlu, konkrétně ohniváčka modrolemého a perleťovce kopřivového.