Žofínský prales

Historie ochrany Žofínského pralesa je důkazem přes sto let trvajícího zájmu člověka o ochranu přírody. Vše začalo 28. srpna roku 1838, kdy majitel zdejšího panství Jiří Augustin Langeval-Buquoy dal příkaz svému lesmistrovi, kterým zakazoval jakékoliv zásahy v Žofínském lese. Tím se vzdal veškerého hospodářského těžení na tomto území, zabírajícím plochu asi 38 ha. O necelých 50 let později byl vydán zákaz na vývoz padlých a suchých stromů z lesa, aby tak byl podpořen jeho přirozený vývoj.

Roku 1888 bylo chráněné území rozšířeno o další části, díky čemuž zaujímal les plochu 59 ha. Vzhledem k dalšímu rozšiřování ochranného pásma okolo lesa dosahovala tato lokalita v roce 1930 rozlohy 98 ha. O tři roky později se stal Žofínský prales z rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty národní přírodní rezervací. Během dalších let bylo území znovu rozšířeno až na dnešní rozlohu 102,71 ha.

V období první a druhé světové války probíhal i přes ochranu vývoz padlých a suchých stromů a prováděly se i tzv. loďařské výřezy. Mezi lety 1947 až 1950 byla navíc populace stromů napadena kůrovcem. Vzhledem k jeho likvidaci v tomto období se v pralese nachází menší počet padlých stromů než v ostatních chráněných oblastech stejného typu.

Od roku 1991 je území NPR Žofínského pralesa oploceno v celé své délce, tedy asi 4,5 km, z důvodu ochrany rostlinstva před zvěří a také pro co nejlepší zachování místního ekosystému, kterému by přímý turismus škodil. Vstup do pralesa je tedy zakázán a turistické cesty a cyklotrasy se nacházejí pouze okolo něj. Oplocení bylo mezi roky 2005 až 2008 rekonstruováno.

Předmět ochrany

Předmětem ochrany jsou zbytky smíšeného původního horského lesa s podmáčenými smrčinami, rostlinami pralesního charakteru a zde žijící společenstva hmyzu a ptáků.

Flóra

Díky tomu, že se jedna o nejstarší chráněné území v Evropě, zachovala se zde původní společenstva rostlin a stromů. Pro mnohé z nich je Žofínský prales ideálním místem výskytu, a to hlavně vzhledem k faktu, že zdejší prameniště a drobné potůčky nebyly člověkem nijak upravovány, byl zde tak zachován přírodní vývoj ekosystému.

Mnohé exempláře stromového patra výrazně převyšují se svou výškou mezi 40 až 50 metry zbytek lesa. Jejich stáří se odhaduje zhruba na 400 let a jedná se především o jedle bělokoré a smrky lesní. Největší strom byl vysoký 51 metrů a jeho stáří se odhadovalo na 425 let, zlomil se však při bouři v roce 1975. Většinově jsou stromy zastoupeny bukem lesním, dále borovicí lesní nebo javorem klenem.

Lokalita byla izolovaná od vnějších škodlivých vlivů, díky tomu tady roste řada velmi vzácných rostlin, jako je dřípatka horská, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná, lipnice oddálená nebo řeřišnice trojlistá. Rezervace je jednou z nejvýznamnějších lokalit výskytu mechorostů, bylo zde pozorováno okolo 180 taxonů. Ani jako důležitá mykologická oblast s asi 430 taxony nezůstává pozadu, vyskytuje se tady například závoj nebo krápníky připomínající korálovec jedlový.

Fauna

Pralesnímu charakteru odpovídá i zdejší skladba živočichů. Nejvíce vzácných a chráněných druhů najdeme mezi zástupci hmyzu. Třeba brouků tady žije okolo 160 druhů – vyskytuje se zde i kriticky ohrožený roháček jedlový.

Žofínský prales je hnízdištěm v Česku kriticky ohroženého datlíka tříprstého, čápa černého, dále kulíška nejmenšího, lejska malého, datla černého nebo holuba doupňáka. Celkem je zde evidováno 44 druhů ptáků.

Výskytu lesní zvěře, jako jsou srny či jeleni, je zabráněno oplocením, které obepíná celé území rezervace. To proto, aby nemohla být poškozována vzácná květena.