Velký a Malý Tisý

V zlaté éře českého rybníkářství byla postavena většina rybníků na Třeboňsku. Mezi prvními byly právě Velký a Malý Tisý, které nechal roku 1505 postavit Štěpán Netolický. Od roku 1506 do roku 1520 byla budována Zlatá stoka, která od svého dokončení dodnes zásobuje rybníky vodou. V roce 1596 byla plocha rybníku Velký Tisý rozšířena do dnešní velikosti.

Až do 50. let 20. století lokalitě prospíval zdejší mírný styl hospodaření jak na okolních loukách, tak přímo na samotných rybnících. Bez problémů zde fungoval ekosystém vzácné, převážně mokřadní flóry a chráněných druhů ptactva. Proto zde byla už od roku 1952 pozorovatelna ornitologického výzkumu.

V roce 1957 bylo místo prohlášeno státní přírodní rezervací. Následně však byla soustava celkem 11 chráněných rybníků přetěžována intenzivním chovem ryb a nešetrným zacházením s okolní přírodou. Došlo tak k poškození původního biotopu. Od roku 1992 je soustava rybníků národní přírodní rezervací zařazenou do prvního ochranného pásma CHKO Třeboňsko. V současnosti tedy probíhají programy na záchranu této jedinečné oblasti.

Předmět ochrany

Předmětem ochrany je soustava rybníků s flórou významně ovlivněnou přilehlými vodními plochami. Jedná se také o významnou ornitologickou oblast.

Flóra

Rybníky, které postupně přecházejí ve vlhké mokřadní louky, daly základ tzv. litorálním porostům, tedy rostlinám, jejichž výskyt a růst je významně ovlivněn přilehlou vodní plochou a které pokrývají břehy a okolní území. Typickým zástupcem takového území je třeba šípatka střelolistá či rákos obecný.

Samotná vodní plocha rybníků je místem, kde se vyskytuje hned několik druhů rdestu, konkrétně rdest vláskovitý, světlý nebo ostrolistý, a je doplňován řečankou mořskou, lakušníkem niťolistým a voďankou žabí. K zástupcům bylinného patra na vodnatých plochách patří ďáblík bahenní, kapradiník bažinný, bahnité části pokrývá ostřice nedošáchor, čarovník prostřední, rozpuk jízlivý či dřípatka horská.

Okolní louky jsou místem výskytu rostlin, jako je prha arnika, řebříček bertrám, vemeník dvoulistý, hadilka obecná, pcháč různolistý. V místech, kde jsou louky udržovány pravidelným kosením, roste hadí mord nízký, pupečník obecný, prstnatec májový, všivec ladní, kozlík dvoudomý, vstavač kukačka, pampeliška Nordstedtova nebo jetel kaštanový.

Oblasti s rašeliništním vlhkým podložím jsou ideálními pro výskyt vachty trojlisté, masožravé rosnatky okrouhlolisté, ostřice mokřadní a klikvy bahenní. Celkově je tedy bylinné patro nesmírně bohaté a roste zde řada dalších zajímavých rostlin.

Keře jsou zastoupeny porosty vrb křovinného typu, jalovcem obecným, hlohem obecným a jednosemenným a trnkou obecnou. Stromové patro tvoří olše lepkavé, duby letní, náletové břízy bělokoré a borovice lesní.

Fauna

Na území této rezervace žije množství zajímavých a vzácných druhů hmyzu. Z brouků jsou to hlavně drábčíci, střevlíci, dále třeba pachník hnědý nebo vodomil Berosus spinosus a žije tady i mravenec rašelinný. Pavouky zastupuje lovčík mokřadní, skákavka sličná, skálovka mokřadní a pavučenka sukovitá.

V rezervaci se vyskytují také motýli, kupříkladu bělopásek tavolníkový, batolec duhový a červený a otakárek fenyklový. Vodní plocha rybníků a břehů je domovem řady obojživelníků, například skokana ostronosého a krátkonohého, rosničky zelené a kuňky obecné. Dále se zde vyskytuje škeble rybničná. Savce zastupuje vydra říční, kuna lesní a skalní nebo prase divoké.

Nejvýznamnější součástí místní fauny jsou ptáci. Soustava rybníků je velmi důležitým místem při tazích, shromažďování a hnízdění často kriticky ohrožených druhů. V NPR Velký a Malý Tisý můžete zahlédnout třeba i  hnízdící pár orla mořského, dále se pak v rezervaci objevuje bukač velký, chřástal vodní, sýkořice vousatá, volavka červená, popelavá a bílá, čírka obecná, luňák hnědý, slavík modráček, pochop rákosní, chřástal malý a vodní, hohol severní, cvrčilka slavíková, moudivláček lužní, zrzohlavka rudozobá, rybák obecný a mnoho dalších. Plocha rybníků je jedním z největších shromaždišť hus na Třeboňsku. Na konci léta tady bývá až 5 tisíc jedinců.