Zámek Zbraslav

Dnešní budovy Zbraslavského zámku stojí v místě, kde král Přemysl Otakar II. dal vystavět lovecký dvůr. V roce 1268 se stala Zbraslav majetkem Přemysla Otakara II., který vládl v letech 1253-1278. Král Přemysl Otakar II. věnoval pozornost a přízeň nepatrné rybářské vesničce Zbraslavi. Poloha místa na soutoku Berounky a Vltavy a okolní rozsáhlé hluboké lesy plné zvěře, se Otakaru II. zalíbili natolik, že zde založil lovecký dvorec. Přilehlé stráně dal osázet vinicemi, kde byla pěstována réva přivezená z Rakouska. V roce 1292 Václav II., syn Otakara II., učinil slib, že vystaví klášter a chrám, který měl být pohřebištěm českých králů a jejich rodin. Za nejvýhodnější místo ke stavbě vybral Přemyslův lovecký dvorec ve Zbraslavi. Klášter byl určen mnichům řádu cisterciáků, kteří v roce 1292 byli povoláni ze Sedlce u Kutné Hory. Václav II. nové panství nazval Aula regia. Příchozí mniši se prozatímně usadili v loveckém dvorci, který dostali darem od krále. První stavbou byl budován opatský dům, jehož stavba byla ukončena v roce 1296. Korunovace Václava v roce 1297 byla úzce spjata se Zbraslaví. Druhý den byla ve Zbraslavi slavnost a při té příležitosti byl položen základní kámen ke stavbě gotického mariánského chrámu. Chrám patřil k nejvýznamnějším středověkým stavbám. Po smrti Václava II. výstavba chrámu ustala. Ve výstavbě bylo pokračováno až zásluhou Elišky Přemyslovny v roce 1329. Výstavba dalších klášterních budov probíhala až do roku 1333. Dalším zlatým obdobím Zbraslavského kláštera bylo období panování krále Karla IV. Roku 1350 potvrdil výsady kláštera a přivtělil k němu Zvoli a mnoho přilehlých vesnic osvobodil klášter od daní. Tou dobou měl klášter kolem 300 mnichů, kteří plnili poslání svého řádu, což přineslo rozkvět i pro Zbraslav.

Smrtí krále Karla IV. v roce1378 pohasíná i sláva Zbraslavského kláštera. Roku 1420 se stal klášter i chrám obětí husitských válek. Při drancování kláštera byly zneuctěny ostatky českých králů, klášter i chrám byl zapálen a rozbité obrazy a sochy byly odneseny do Prahy. V troskách budov živořilo jen pár mnichů. Některé statky, které byly klášteru odcizeny neprávem, byly vráceny v roce 1454. Přesto ale se klášter v žalostném stavu nemohl probudit do dřívějšího života. Tento neutěšující stav trval až do konce 16. století. Třicetiletá válka plenila dosud stojící trosky. V roce 1611 se na tomto stavu podepsalo Pasovské vojsko, v roce 1612 vojsko Uherské.V roce 1618 české stavy zabraly statky a v roce 1634 zde plenilo císařské vojsko, které bylo vysláno proti švédskému generálovi Bannerovi. Ten se svými vojsky sídlil ve Zbraslavi. Tu poté nechal zapálit.

Lepším obdobím pro klášter byla léta 1650-1654 za opata Jakuba III.. Ten dal opravit a rozšířit kapli patřící k loveckému dvorci. V pozdější době, za opata Wolfganga Lochnera (žil v letech 1684-1716), byla započata stavba nynějšího konventu, a to podle projektu G. Santiniho. Po Santiniho smrti v roce 1723 výstavbu kláštera provádí F. M. Kaňka. Celková výstavba konventu probíhala od roku 1716 až do roku 1732. V první polovině 18. stol. klášter opět získává svojí významnost a slávu. V roce 1759 uzavřel opat Desiderius Duchoslav Andres a konvent smlouvu s Francouzem J. B. Savanim o pronájmu budovy, ve které Savani umístnil továrnu na klobouky. V roce 1764 nechal opat Desiderius Andres postavit nové budovy a také budovu pivovaru. Tento stav trvá až do roku 1785, kdy císař Josef II. zrušil klášter a celé nemovité jmění přešlo do majetku náboženského fondu.

Řád cisterciáků sídlil na Zbraslavi skoro 500 let. Členové kláštera se většinou zabývali ekonomií, z jejíchž výtěžků udržovali konvent a své novice na studiích. Ve středověku opisovali náboženské knihy nebo se věnovali hudbě, výtvarnému umění a písemnictví. Cisterciáci vychovávali svůj dorost v klášteře a po 4 letech studií byli novicové vysvěceni na kněze. Konvršové byli lidé nestudovaní a neznalí latinského jazyka. Pro klášter vykonávali řemeslné práce. Pro správu panství měl klášter civilní úředníky: hejtmana, purkrabího, polesného, mimo ně měl i své řemeslníky (kováře, truhláře, řezníka ,lazebníka atd.). Klášter pamatoval i na chudé. Byl pohostinný k častým procesím a hostil i pocestné přijíždějící z jižních Čech do Prahy, kteří uvázli na silnici u Lahovic a Chuchle, která byla často zaplavována. Vedle panovnických návštěv hostil klášter na svém statku v Komořanech i zmocněnce císařovny Marie Terezie a vojenské zástupce francouzské armády.

Císař propůjčil budovy belgickému průmyslníkovi šlechtici Josefu ze Souvaigue, který v roce1790 odkoupil od náboženského fondu za 1250zl.. Průmyslník dal budovy přestavět na rafinerii cukru. Tímto zásahem byly zničeny některé fresky. V roce 1787 začala výroba, která rok od roku klesala až nakonec roku 1802 byl provoz zcela zastaven. Zničené prostory potom používala vojenská správa jako skladiště obilí. Roku 1812 koupil konvent továrník Antonín Richter za 20000zl.. Obnovil rafinerii cukru a navíc zde zavedl výrobu chemikálií jako např. kyseliny sírové, octové a solné a dále prováděl výrobu salmiaku, octanu olovnatého. V Rakousku byl prvním, kdo vyráběl neutrální mýdlo dosud dovážené z Francie, Německa a Itálie. Tato Richterova činnost se rovněž podepsala na poškození či zničení budov konventu. Budovy, v nichž byla provozována fabrika, byly v majetku rodiny Richterových až do roku 1785.

Náboženský fond byl stále správcem Zbraslavského panství (1785 – 1825). K tomuto panství náleželi např. Slapy, Davle či zámek v Komořanech. Roku 1825 došlo k odprodání Slap a Davle a na zbytek majetku byla vypsána dražba. Ve stejném roce kupuje majetek od náboženského fondu za 286000 zlatých bavorský šlechtic Bedřich Kraft, kníže Oettingen-Wallerstein, pán z Hohenbaldernu a Socternu. V roce 1829 kníže Oettingen svým nákladem (25807 zlatých) a za podpory státu nechává převést rameno řeky Berounky do nového koryta mezi Lahovicemi a nově vystavěnými Lahovičkami. Původní rameno řeky nechal zaslepit a začalo se mu říkat Krňák. V konventu kníže provozoval pivovar, průmyslovou a zemědělskou produkci. Pro své úředníky nechal postavit patrový dům zvaný Amtshaus. Kníže o zámek a okolí pečoval, zvláště pak věnoval velkou péči zámecké a panské zahradě. Nechal také vybudovat park a ovocné sady pod zámkem v Komořanech. V roce 1830 kníže přikupuje k panství Chuchli a zřizuje zde lázeňské letovisko. V roce 1835 založil ve Zbraslavi živnostensko-průmyslovou školu pro řemeslníky a zemědělce. Tato škola byla první v Čechách a třetí v Evropě. Ve škole se vyučovalo českým jazykem a navštěvovalo ji 30-40 žáků. Roku 1841 zřizuje v Lahovicích továrnu na keramické výrobky. V roce 1842 Bedřich Oettingen umírá. Panství se ujímá kněžna Mariana Oettingen-Wallerstien rozená Traumansdorf. Syn a dědic Karel Oettingen získává panství až při své zletilosti. Pokračoval ve stopách svého otce a rozšířil například keramické závody v Lahovicích. Roku 1866 byl od panství odprodán Komořanský zámek. Roku 1875 jsou přikoupeny budovy konventu od továrníka Richtera, na nichž byly provedeny stavební úpravy. Po smrti knížete Karla (1905) přechází panství do rukou jeho syna Karla. 19. prosince 1910 prodává panství českému průmyslníkovi Cyrilu Bartoňovi z Dobenína za 4550 000 korun rakouských včetně 3436,45 ha pozemků.

Po zakoupení konventu se Bartoň rozhodl v roce 1911 provést úpravy panství. Za tímto účelem oslovil architekta Dušana Jurkoviče původem ze Slovenska. Jurkovič již pracoval pro jeho bratra Josefa Bartoňe na adaptaci zámku v Novém Městě nad Metují. Pro Cyrila Bartoňe Jurkovič restauroval prelaturu původně vystavěnou v roce 1739, kde navrhl vnitřní úpravy a úpravy fasády. Dále opravil a zvětšil pivovar. Avšak největší rekonstrukci potřeboval konvent, v jehož hlavní části se 14 sály byla provozována fabrika a sklepy byly používány jako lednice pro pivovar. K těmto opravám Bartoň ještě přizval profesora Aloise Čenského z Prahy, který spolu s Jurkovičem patřili ke špičce architektů. V roce 1922 byla stržena báň kostela a nahrazena novou. V roce1923 byly na zámeckou věž zavěšeny tři nové zvony, které byly za války v roce 1917 zrekvírovány. Jeden ze zvonů daroval C. Bartoň a zbylé dva pak farní osadníci. V roce 1924 převzal vedení přestavby Ing. Otakar Nypl. Započatá přestavba zámku trvala do roku 1926 včetně přestávky způsobené 1. světovou válkou. Cyril Bartoň v průběhu rekonstrukce konventu požádal sochaře J. V. Myslbeka o návrh pomníku s možností uložení zbylých lebek a ostatků zakladatelů kláštera. Myslbek vyhotovil model pomníku avšak k jeho realizaci nedošlo z důvodu smrti samotného sochaře. Bartoň poté požádal sochaře Jana Štursu o nový návrh. Štursa provedl pomník z opuky s motivem Přemysla Oráče stojícího u stromu, v jehož koruně byla schránka pro ostatky posledních Přemyslovců. 1.října 1925 byl pomník postaven a umístěn v kostele sv. Jakuba. 3.června 1926 sem byly slavnostně uloženy lebky. Zbytky koster byly uloženy v soklu pomníku. Aktu se zúčastnilo množství církevních i světských hodnostářů. Lebky do schránky ukládal Cyril Bartoň se svým synem Josefem. Bartoňové jsou posledními majiteli Zbraslavského zámku. Po 1. světové válce zapůjčil majitel prostory konventu pro depozitář Národní galerie a od roku 1939 slouží zámek pro výstavní činnost.

Budova Národní galerie je někdejším konventem, sala terrena zakončila nedostavěné severní křídlo ambitu, před nímž byl projektován barokní mariánský kostel na místě pobořeného středověkého. Kněžiště středověkého mariánského chrámu a hrobka Václava II. byly na místě, kde dnes stojí socha sv. Václava od J. V. Myslbeka. Zámecká věž je vstupem do prelatury a do původně loveckého hrádku Přemysla Otakara II.. Dochovaly se síně v suterénu a zbytky arkádového dvora. Hospodářské a další budovy byly na místě traktu obráceného k silnici. Cyril Bartoň z Dobenína byl za zásluhy o rozkvět Zbraslavi v roce 1927 jmenován jejím čestným občanem. Dodnes nápis na nádvoří bývalého kláštera hlásá „Co průmysl zničil, průmyslník Cyril Bartoň obnovil“.

V současnosti je přístupný pouze kostel sv. Jakuba Staršího a okolní zahrady. Budova zámku je v soukromém užívání a je veřejnosti nepřístupná.