Zámek Veltrusy

Veltrusy, tato původně středověká ves, ležící v dolním Povltaví, byly obklopeny polnostmi a lesy, které se jakožto součást panství Jeviněves-Veltrusy staly v roce 1698 dědictvím Marie Terezie ze Scheidlerů, jež se v témže roce provdala za hraběte Václava Antonína Chotka (1674-1754). Rod Chotků patřil ke staré české rytířské šlechtě poznamenané pobělohorskými konfiskacemi, a proto společensky a majetkově výhodný sňatek Václava Antonína Chotka umožnil nejen zisk význačných státních funkcí, díky nimž byl povýšen nejprve do baronského a v roce 1723 do hraběcího stavu, ale především postupný vzrůst jeho hmotného bohatství, nároků na životní a kulturní styl.

Této stoupající úrovni odpovídal i požadavek na podobu reprezentačního sídla, které začalo vnikat pravděpodobně ve druhém desetiletí 18. století. Zámek byl od počátku budován s velkorysou barokní koncepcí jako komplex výškově odstupňovaných budov obklopujících čestný dvůr podle osy sever – jih. Hlavní budovu tvořilo střední válcové jádro, jež přesahovalo o výšku jednoho patra čtyři paprskovitě z něj vybíhající jednopatrová křídla. Stavba zámku a s ní související úprava okolí trvala až do počátku čtyřicátých let 18. století.

V průběhu stavby zámku, podle dohody uzavřené mezi Václavem Antonínem Chotkem a syny Janem Karlem a Rudofem, připadlo panství mladšímu Rudolfovi, který svého otce následoval jak v budování veltruského panství, tak ve významných státních funkcích u vídeňského císařského dvora, zejména ve službách panovnice Marie Terezie.

Po roce 1750 nechal Rudolf Chotek rozšířit hlavní budovu zámku zvětšením křídel na dvojnásobek jejich původní délky a později došlo ke stavebnímu scelení nádvorních bočních budov. Postupně rozšiřoval i pozemkový majetek v okolí. V této podobě přivítal zámek panovnici Marii Terezii, která jej navštívila u příležitosti své inspekční cesty po českých zemích a hlavně na základě pozvání hraběte Rudolfa Chotka, jenž zde v srpnu 1754 pořádal tzv. "Velký trh tovarů království českého". Jednalo se vlastně o první vzorkový veletrh na světě s použitím katalogů. Zboží bylo vystavováno v zámku a přilehlých prostorách. Účelem akce bylo ukázat přednosti manufakturní práce a zviditelnit české manufaktury. Za své zásluhy získal Rudolf Chotek jedno z nejvyšších habsburských vyznamenání Řád Zlatého rouna.

Protože Rudolf neměl mužského potomka,v zájmu zachování celistvosti a velikosti majetku byl vydán tzv. "fideikomis", kterým byla veltruskému panství zaručena nedělitelnost, nezcizitelnost a dědičné právo prvorozeným synům. Na základě tohoto dokumentu byl předurčen stát se třetím majitelem zámku Rudofův synovec, Jan Rudolf Chotek (1748-1824), za jehož éry dosáhla nejvyšší úrovně především úprava veltruského zámeckého parku. Tak jako jeho předchůdci byl velmi vzdělaný, věnoval se politické kariéře, ale i přírodě, vědám a umění. Po roce 1804 zasáhl také do podoby zámku. Ten byl klasicistně upraven, boční křídla získala patrovou nástavbu a kuželová střecha válcového jádra hlavní budovy byla nahrazena nynější kupolí,zanikly barokní fasády. K datu úmrtí Jana Rudolfa Chotka tvořilo panství ucelený majetkový komplex tvořený zámkem, osmi poplužními dvory, šesti ovčíny, pivovarem, vinopalnou, čtyřmi vápenkami, vápencovým lomem a mlýnem.

Po smrti Jana Rudolfa Chotka se stal univerzálním dědicem chotkovských statků jeho vnuk Jindřich Chotek (1802-1864), který završil období rozkvětu Veltrus, především rozšířením majetku. Avšak 2. polovina 19. století již přinesla panství úpadek, způsobený jednak vleklou hospodářskou krizí, jednak nezodpovědným způsobem života následujícího majitele Rudolfa Chotka, nejstaršího Jindřichova potomka, který se nedokázal vyrovnat se ztrátou syna, a tak hospodaření ve vlastní režii ustávalo, dvory byly propachtovány a průmyslové podniky pronajaty.

Po Rudolfově smrti 1894 se stal dědicem statků jeho mladší bratr Emerich (1833-1911) a po Emerichovi se stal držitelem Veltrus jeho nejmladší bratr Arnošt (1844-1927). Poslední majitelé zámku Karel a Livie Chotkovi poskytli zámek k dispozici za druhé světové války německé armádě, kterou v květnu 1945 vystřídala Rudá armáda, jejíž oblastní velení zde několik měsíců pobývalo.

Poslední majitelé odešli po válce do NSR, kde v roce 1972 krátce po sobě zemřeli,aniž by zanechali potomstvo.

Válka znamenala pro Veltrusy silný úpadek, po roce 1945 byly zámek a park na základě zákona č.137/1946 Sb. o Národních kulturních komisích pro správu státního kulturního majetku prohlášeny za státní kulturní majetek a jako takové zahrnuty do souboru vybraných památkových objektů, které byly určeny k dalšímu kulturně výchovnému využití.