Zámek Úsov

Úsovský hrad byl mohutnou středověkou pevností. Poprvé se uvádí roku 1260, kdy ho získal olomoucký purkrabí Jiljí z rodu pánů ze Švábenic. Ten získal krátce před tímto datem „úsovský újezd“ jako výsluhu od krále Přemysla Otakara II. a tehdy se již po Úsovu psal. Zřejmě právě on vybudoval uprostřed rozsáhlých lesů nad říčkou Doubravkou kamenný hrad.

V 15. století byl krátce v držení Šternberků. Byl občasným sídlem synovce Karla IV., markraběte Prokopa, jemuž sloužil ve válkách s jeho bratrem Joštem jako důležitý opěrný bod. Poté následovala dalších několik majitelů, kdy od 16 stol. náleželo úsovské panství nepřetržitě až do r. 1945 Lichtenštejnům. Úsov se stal pouze sídlem správy panství, neboť Lichtenštejnové sem zajížděli sporadicky, hlavně za účelem lovů. Navíc úsovskému sídlu zasadila těžké rány třicetiletá válka a zejména Švédové pod vedením generála Torstensona, kteří hrad i městečko v r. 1643 vypálili. Hrad byl po třicetileté válce nouzově opraven, k jeho důkladné opravě a přestavbě jihozápadní části do podoby zámku došlo až v 80. a 90. letech 17. století za vnuka prvního lichtenštejnského držitele Úsova – knížete Jana Adama Ondřeje. V roce 1945 se stal zámek s celým inventářem a instalovanými sbírkami majetkem československého státu.