Zámek Štěnovice

Jméno Štěnovice vzniklo podle jazykovědců buď ze jména zakladatele vsi nebo ze jména prvního osadníka, který měl příjmení Štěně (psí mládě), nebo se jmenoval Štěňa (domácká zkratka Štěpán).

V době vzniku opevnění nad Štěnovicemi již existuje šlechta a je více než pravděpodobné, že si tu blíže neznámý feudál vystavěl své sídlo, opevněné ještě po staročeském způsobu. Možná to byl některý z úředníků krajského hradu, který za své služby obdržel toho území od panovníka.

Z r. 1327 byla první písemná doložka o tom, že patří Jaroslavu ze Štěnovic. Byl příslušníkem rodu pánů z Homberka, kteří měli ve znaku sviní hlavu, tak jako všichni Buzici, mezi něž patřili páni z Rožmitálu, z Valdeka, z Házmburku a mnozí další. Byl patrně jedním ze synů Heřmana z Homberka (hrad Homberk je od Štěnovic vzdálen asi 20 km na východ), a asi někdy v první čtvrtině 14. století koupil štěnovické panství se starým hradem a začal se nazývat podle svého nového sídla „ze Štěnovic“. Jaroslav ze Štěnovic žil ještě roku 1343 při prodeji Šlovic pány z Litic chotětovskému klášteru.

Štěnovice patřily z rodu Buziců Zbyňkovi z Kloušova. V roce 1381 zemřel bez potomků a další příslušníci rodu erbu sviní hlavy se více nevyskytují.

Štěnovice zřejmě dostal Václav Pabiánek. Pabiánkové se přiklonili v následujících bouřlivých dobách k Husově učení a patřili k předním Žižkovým spojencům za jeho pobytu v Plzni roku 1419. Vdova po jednom z nich, Kateřina Pabiánková, dokonce v závěru března roku 1420 odešla společně se Žižkou na Tábor. Na štěnovické tvrzi zůstala silná husitská posádka. Plzeňští ale nedodržovali uzavřené příměří a dne 26. října 1421 společně s okolní katolickou šlechtou útokem dobyli štěnovickou tvrz a zabili přes 60 osob obojího pohlaví, které byly v tvrzi.

V roce 1440 zase Štěnovice nevlastnili. Prodali ho neznámo komu. Kupcem byl jakýsi šlechtic Bohuslav, který je již roku 1443 připomínán jako Bohuslav ze Štěnovic. Zřejmě Bohuslavův potomek, Jan ze Štěnovic, byl jako jeho předci pohřben v kostele sv. Petra a Pavla v Liticích a jeho osobou vymřel rod štěnovických ze Štěnovic. Odkázal Štěnovice Zdislavu Nedanskému z Kadova. Nedlouho potom tu panoval jeho syn Jiřík Štěnovický z Kadova, syn Zdislava, který zámek zdědil a poté ho prodal Arnoštovi Pernklo z Šenrajtu.

Arnošt Pernklo zemřel v roce 1537 a zanechal syny Jana Kryštofa, Smila, Jiříka, Karla a Jindřicha. Arnoštovi synové majetek zděděný po otci dlouho nedrželi a posléze jej prodali.

V roce 1579 byl novým pánem Štěnovic Jan Černín z Chudenic. Rod Henigarů tu pak panoval po několik generací. Roku 1629 zemřel. Adamův syn Jan Václav tu pak žil v těžkých dobách třicetileté války dokud nezemřel na mor. Jeho syn Jindřich Antonín panoval na Štěnovicích. Statek Štěnovice někdy po roce 1697 odprodal a na počátku 18. století už byly Štěnovice v majetku hraběnky Anny Doroty ze Schirndingu. Právě Anna Dorota dala roku 1723 vystavět vrcholně barokní zámek.

Další majitelkou Štěnovic byla opět žena. Ovdovělá hraběnka Terezie Pottingová rozená Michnová z Vacínova.

Roku 1788 měl statek Štěnovice příbuzný hraběnky Pottingové, Karel hrabě Michna z Vacínova. Štěnovický statek pak koupil Matyáš Leština. Po smrti Matyáše Leštiny r. 1809 dědil syn poručík Karel Leština, který Štěnovice prodal roku 1834 Vojtěchovi Mladoňovi, svobodnému pánu ze Solopysk, za nějž byla ve Štěnovicích židovská komunita, která si tu pak vybudovala i synagogu.

V roce 1840 se stal majitelem Štěnovic Ferdinand z Weissenbachu, zemřel však již r. 1842 a Štěnovice zdědila jeho manželka Antonie, rozená hraběnka z Trauttmansdorfu. Od ní koupil velkostatek roku 1851 svobodný pán Antonín Starck, za nějž tu r. 1864 byly prováděny první průzkumy ložisek žuly. Pak Štěnovice zdědil JUDr. Ludvík Fritsch. K pivovaru přibyl i lihovar. Vyzdobil východní stěnu zámku fontánou s umělou skalkou a s letopočtem 1897. Prováděl archeologické výkopy u Štěnovic. Snad právě z jeho výkopů pochází železné předměty ze staré štěnovické tvrze.

Od roku 1899 byl majitelem velkostatku ing. Šebestián Klička. Ten prodal štěnovický velkostatek roku 1913 šlechtici Antonínu Velrtubskému z Veltrub. Roku 1915 koupil velkostatek Štěnovice Josef Vykoukal. Nechal restaurovat plzeňským malířem V. Horou nástropní fresku Pomony v předsíni bývalé kaple Panny Marie z doby okolo r. 1740, malovanou plzeňským malířem F. J. Luxem.

Po roce 1948 sídlil ve štěnovickém zámku místní národní výbor a byla tu i obecní knihovna. Ve velkém sále v prvním patře byla zřízena obřadní síň. Byla restaurována olejová barokní malba na klenbě ve věži akademickým malířem Karlem Bendíkem.

Na přelomu roků 1991 a 1992 byl zámek obecním úřadem jako restituce vydán synovci posledního soukromého majitele, Jaroslavu Vykoukalovi.

V r. 1994 zámek odkoupili manželé Mgr. Lubomír Krejčí a Ing. Libuše Krejčová, kteří celý zámek a okolí zrekonstruovali na nynější podobu. Svými citlivě řešenými barevnými fasádami a novou regulací říčního břehu s kamenným zábradlím se stal ozdobou Štěnovic.

Zámek je soukromým majetkem. Je zde možné uspořádat svatební obřad.