Zámek Smečno

První písemná zmínka o tvrzi, která stávala na místě dnešního zámku pochází z roku 1252, kdy je zde připomínán na zdejší tvrzi vladyka Boleslav ze Smečna. Jeho rod tvrz Smečno prodává roku 1322 Vítkovi ze Smečna. Později se tento rod nazývá Kameničtí ze Smečna. Roku 1418 kupuje Smečno s tvrzí Markvart z Martinic.

S rodem Martiniců je pak osud Smečna spojen po dalších pět století. Martinicové pocházeli z voticka, ale od koupi Smečna je jejich osud spojen s tímto místem. Společenský a mocenský vzestup rodu začíná u Bořity z Martinic, dvorního maršálka Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad. Roku 1460 přestavěl Bořita původní tvrz na pozdně gotickou, s nádvořím a věžemi. Vzestup Martiniců dovršil Hynek Bořita, který se roku 1522 stává nejvyšším zemským sudím. V roce 1536 se Martinicové rozdělili na dvě větve rodu a to smečenskou a okořskou. Rozdělení rodu proběhlo i v rovině náboženské. Zatímco smečenští Martinicové zůstávají katolíky, okořští přestupují k protestantům. Okořská větev však neměla dlouhého trvání a ještě v 16. století vymírá. Koncem 16. století, kdy zde seděl Jiří Bořita z Martinic již stará budova tvrze nevyhovuje nárokům a významu Martiniců a tak se Jiří rozhodl k radikálnímu kroku. Nechává až na věže starou tvrz strhnout a na jejím místě nechal vystavět renesanční zámek.

Z této doby se zachoval popis zámku – byla to jednopatrová budova, chráněná širokým zděným příkopem, který byl na severní straně překlenutý kvádrovým mostem. Po Jiřím zde sedí jeho synovec Jaroslav, který již provedl jen menší úpravy interiéru. Jaroslav Bořita se do českých dějin zapsal především jako nechtěný aktér defenestrace, kdy byl pražskými stavy vyhozen spolu s Vilémem Hlavatou a písařem Fabrickém z oken Pražského hradu. Jaroslav se uchýlil do emigrace v Pasově a po bitvě na Bílé hoře se vrací na Smečno, kde začal uskutečňovat svou pomstu. Jaroslavova kariéra po návratu do vlasti strmě stoupala, roku 1623 se stal dvorským maršálkem, 1624 nejvyšším sudím, 1625 nejvyšším komorníkem, 1628 nejvyšším hofmistrem a 1638 nejvyšším purkrabím. Roku 1621 povýšil Ferdinand II. rod Martiniců do hraběcího stavu a roku 1622 jim polepšil rodový erb. Jaroslav Bořita zemřel roku 1649. Panství dědí jeho nejstarší syn Jiří Adam, který již od roku 1626 seděl na Hořovicích. Smečno však držel jen dva roky, protože roku 1651 umírá.

Majetek přebírá jeho bratr Bernard Ignác. Byl královským radou, komořím, prezidentem apelačního soudu, nejvyšším komorníkem, nejvyšším hofmistrem a nejvyšším purkrabím. Zemřel roku 1685. V následující generaci se Martinicové opět dělí na dvě větve – smečenskou a ahníkovskou. Tentokrát vymírá dříve smečenská větev rodu a to jmenovitě roku 1773 Františkem Michalem Bořitou z Martinic. Smečno tak přebírá František Karel z Martinic z ahníkovské větve, který měl za manželku Marii Josefu ze Šternberka. Bohužel František Karel nezanechal žádného mužského dědice a tak tento bohatý a slavný rod roku 1789 vymírá po meči. Martinicové na Smečně pokračovali alespoň v nepřímé linii, když si dědička martinického majetku hraběnka Marie Anna bere roku 1791 Karla Josefa z Clamu a z Höchenberka, jenž se souhlasem císaře připojil znak a jméno Martiniců ke svému rodovému.

Tím vzniká rod Clam-Martiniců. Marie Anna, poslední z rodu Martiniců umírá rodu 1832. Clam-Martinicové se prosazovali především jako politikové, i když např. Karel Clam-Martinic a pak jeho syn Karel se účastnili napoleonských válek. Protože však byli Clam-Martinicové, zejména za první světové války, orientováni prohabsbursky, je jim po vzniku československého státu majetek na našem území zabaven.

V současnosti zámek není veřejnosti přístupný, na nádvoří a do parku však návštěvník může jí kdykoliv.