Zámek Skalička

Zámek Skalička, zapsaný v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, stojí uprostřed malého parku ve stejnojmenné, původně samostatné obci Skalička (v pramenech též „Galicz“, „Skalicz“, či „Skalice“), která se prvně připomíná již v roce 1273 v  privilegiu olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku pro mohelnickou rychtu.
 
Od počátku 14-tého století je Skalička včleněna do lénního systému olomouckého biskupství, přičemž náleží k jeho mohelnické a později k mírovské provincii. Dějiny obce jsou tak svázány s dějinami biskupského manství, přičemž k alodifikaci tohoto léna dochází až v roce 1874. Od roku 1950 je Skalička součástí blízkého Zábřehu.

Lze předpokládat, že v obci existovalo panské sídlo již počátkem 15-tého století, nicméně první skutečně dochovanou písemnou zmínkou o obydlí držitele léna je až listina z 23. ledna 1639, kterou Lorenc de Conforto přímá od olomouckého biskupa Leopolda Viléma lénem „tvrz a dědinu Skalička“. Po jeho smrti se léno v roce 1649 dostává do rukou biskupského rady a kanceláře Jana Kaltschmidta z Eisenberku, který jej v následujícím roce prodává Václavu Vilému Hnátkovi z Wegfurtu, hejtmanu na hradě Mírov. Hnátkové se tak na dalších 71 let stávají držiteli tohoto manského statku, přičemž za posledního mana z tohoto rodu - Jana Adama byl nad vesnicí postaven malý přízemní barokní zámek, či spíše přestavěna původní tvrz.

Poté co Hnátkové na Skaličce „po meči“ vymřeli, získali v roce 1723 uvolněné léno za 5.000 zlatých do „bratrského vlastnictví“ Karel, Jan, František a Michal Bartodějští z Bartoděj. I když si podaní stěžovali na nadměrné ukládání robot, Bartodějští skalické panství pozvedli, čehož dokladem bylo zvýšení prodejní ceny na 8.200 zlatých při jeho převodu na Josefa Baltazara Schorschu z  Marderfeldu v roce 1746. Za jeho syna Jana Josefa (v roce 1772) však horní část obce postihl ničivý požár, který se nevyhnul ani zámecké budově, ze které dle pramenů „zůstalo stát pouze několik sáhů zdi“.

Po úmrtí posledního potomka rodu Schorschu získává léno od biskupa Colloredo-Waldsee Michal Václav hrabě Chorynský, svobodný pán z Ledské, a to za pouhých 4.280 zlatých (smlouva z roku 1785 obsahuje rovněž i zmínku o požárem zničeném „rytířském sídle“). Koncem 18. století je vyhořelý zámek obnoven v pozdně barokním slohu a následně v průběhu 19. století ještě klasicisticky a neobarokně upraven. Chorynští z Ledské Skaličku drželi 106 let a byli jejími posledními majiteli se šlechtickým titulem.

Zámek není běžně přístupný, ale konají se zde pravidelně kulturní akce.