Státní zámek Náchod

V druhé polovině 16. století rod Smiřických ze Smiřic získává město Náchod i s hradem a rekonstruuje jej v renesančním duchu tak, aby lépe reprezentoval jeho postavení u dvora. Smiřičtí patří v té době k jednomu z nejbohatších rodů v Českém království. První zmínky o jeho existenci spadají do období husitských válek. Uznáním krále Zikmunda Lucemburského rod získává ohromné množství majetku, včetně hradů Bezděz, Houska, Roudnice či Jestřebí.

Smiřičtí nechávají v podobném duchu přestavět i zámek v Jičíně, který jim také patřil. Podporují Bedřicha Falckého a angažují se i při pražské defenestraci. V období po bitvě na Bílé hoře tak přicházejí o svá panství včetně Náchoda a zámku, který nechali přestavět.

Náchod i se zámkem získávají Trčkové z Lípy, kteří jsou pokrevně spřízněni s Albrechtem z Valdštejna. Po jeho zavraždění v Chebu roku 1634 přechází na popud císaře Ferdinanda II. majetek do vlastnictví generála Ottavia Piccolominiho. Právě on v druhé polovině 17. století iniciuje přístavbu zámeckého křídla a kaple podle návrhů architekta Luraga.

Od roku 1783 náchodský zámek připadl rodu Desfoursů. Kolem roku 1800 jej vlastnila šlechtična Vilemína Zaháňská, která se stala předlohou pro postavu kněžny v díle Babička od Boženy Němcové. Šlechtična udržovala dlouhé roky intimní poměr s jedním z nejvlivnějších politiků Rakouské říše, knížetem Klemensem L. Metternichem. Po roce 1945 přechází zámek do majetku státu Československo.

Od roku 1995 je součástí expozice zámku Náchod i medvědárium. V roce 2006 okresní soud definitivně zamítl žalobu o navrácení zámku a dalších nemovitostí zpět šlechtickému rodu Schaumburg-Lippe, který držel náchodský zámek do roku 1945, kdy o něj přišel na základě Benešových dekretů.

Bezbariérový přístup je pouze na třetí, čtvrté a páté nádvoří zámku, do zbývajících prostor areálu (I. a II. nádvoří, expoziční prostory, věž, vyhlídková terasa) se vstupuje po schodech.