Zámek Mělník

Nad soutokem Labe s Vltavou se nad řekou a svahem porostlým vinicemi rozkládá zámek Mělník, původním názvem Pšov.

Jméno je odvozeno z názvu slovanského kmene Pšovanů a dodnes zůstalo zachováno v názvu potoka Pšovky a bývalé obce, dnes městské části Pšovka. Dle Kosmovy Kroniky české provdal poslední kníže Pšovanů Slavibor svou dceru Ludmilu (zemř. 921) za českého knížete Bořivoje. Dle legend zde pak kněžna Ludmila často pobývala a vychovávala i svého vnuka Václava, který tu pěstoval vinnou révu. O Svatém Václavu vyprávějí lunety od českého malíře Karla Škréty v I. i II. patře zámku.

Původní dřevěný hrad byl zřejmě již koncem desátého století nahrazen kamenným sídlem, jehož pozůstatkem je jižní věžovitá část západního křídla zámku, na venkovní fasádě doložená řádkovým, raně románským zdivem. Koncem desátého století držela panství kněžna Emma, manželka Boleslava II. a na jejích stříbrných denárech se poprvé objevuje jméno Mělníka ,,Civittas Melnic“.

Hrad i město pak držely manželky významných českých panovníků a zřejmě za posledních Přemyslovců ve 2 . polovině 13. století došlo k velké gotické výstavbě hradu. V dobách sporů s manželem Janem Lucemburským pak pobývala delší dobu na Mělníce i Eliška Přemyslovna.

Teprve Karel IV. vyhlásil Mělník trvale za královské věnné město s řadou lén a právě on se zasloužil i o rozvoj vinařství na Mělnicku, když dovezl vinnou révu z Burgundska.

Poslední Karlova manželka, Eliška Pomořanská, sídlila na Mělníce až do své smrti roku 1393 a patrně ona nechala zřídit hradní kapli, zasvěcenou tehdy svatému Ludvíkovi, dnes svaté Ludmile.

Jako poslední zde sídlily manželky Jiřího z Poděbrad. Kolem 80. let 15. století došlo k pozdně gotickým úpravám hradu, kdy byla zbudována vstupní brána do hradu.

Po roce 1579 držel Mělník jako léno od Rudolfa II. Jiří starší Popel z Lobkowicz a zřejmě tehdy byla provedena jednodušší sgrafita západního křídla v nádvoří. Jiří Popel z Lobkovic (asi 1551 Lobkovice – 1607 nebo 1613 zemřel na hradě Loket) byl v letech 1585 – 1593 nejvyšším hofmistrem Českého království, po císaři tedy třetí nejmocnější hodnostář v zemi a druhý nejvýznamnější zemský úředník. Od roku 1593 až do své smrti byl vězněn pro urážku císařského majestátu.

Za třicetileté války zámek dosti zpustl a roku 1646 byl zastaven Heřmanovi Černínovi z Chudenic, který ho opět upravil k obývaní. Teprve Heřman Jakub Černín roku 1687 odkoupil zámek a panství Mělník od císaře Leopolda I. a od základů nechal postavit jižní křídlo zámku a nové stavení nad bránou.

V průběhu 18. století však majitelé panství postupně dali přednost blízkému zámku Hořín na protějším břehu Labe a Mělník zůstal především administrativním centrem panství. Poslední černínská dědička panství, Marie Ludmila, se roku 1753 provdala za Augusta Antonína Josefa (Eusebia) Lobkowicze. Mělnické větev rodiny Lobkowiczů vlastnila zámek až do roku 1948 a v roce 1992 jí byl opět navrácen. V roce 1993 probíhala rekonstrukce zámku.

Od roku 1753 je Mělník v majetku rodu Lobkowiczů, který zde již od konce 19. století otevřel sbírku obrazů a nábytku.
Jedna z příbuzných větví z Dolních Beřkovic a to Leopold Lobkowicz vlastnil mělnické pivovary na Podolí a Pšovce od roku 1931 až do roku 1948, kdy mu byly znárodněny.

Rod Lobkowiczů

Rodina Lobkowiczů patří k nejstarším žijícím českým aristokratickým rodinám. Jako jediný český rod si Lobkowiczové podrželi své rodové heslo v češtině: „Popel jsem a popel budu“. Nejstarší doložený předek rodu rytíř Mareš z Újezda (ze vsi Újezd u České Lípy) žil v období vlády Karla IV. a měl 3 syny, z nichž nejmladší Mikuláš, zvaný chudý, se stal r. 1401 kutnohorským písařem a za své služby obdržel od krále Václava IV., kromě jiných statků, asi r. 1404 Lobkovice nad Labem, které daly základ rodovému jménu i majetku. Roku 1417 se stal nejvyšším písařem a postupně získává rozsáhlé statky zejména v západních Čechách (hrad Hasištejn aj.). Jeho 2 synové založili 2 hlavní středověké linie rodu: starší větev Hasištejnských z Lobkowicz a mladší větev Popelů z Lobkowicz (později Lobkowiczů). V 16. století se však tato větev Hasištejnských přiklonila k reformaci a její potomci opouštějí Čechy.

Rodina Popelů, potomků mladšího syna Jana, zůstala katolickou, jako např.:

Jiří Popel Lobkowicz (1540-1607) z Vysokého Chlumce, nejvyšší hofmistr Rudolfa II., jeho jmenovec Jiří Popel Lobkowicz (1556-1590) z Bíliny, prezident apelačního soudu, zde vyobrazen na náhrobku v katedrále Sv. Víta v Praze a také další velká osobnost rodu, Zdeněk Vojtěch (1568 – 1628), první kníže z Lobkowicz (1623), dvorní rada a nejvyšší kancléř království českého, který sňatkem s Polyxenou, rozenou z Pernštejna, vdovou po Vilémovi z Rožmberka, získal Roudnici.

Jeho syn a jediné dítě, druhý kníže, Václav Eusebius (1609 – 1677) byl neméně slavný. Zastával funkci nejvyššího hofmistra a ministra a prezidenta tajné a válečné rady. Patřil k největším osobnostem naší historie.

Syn Václava Eusebia a otec Jiřího Kristiána Ferdinand August kníže Lobkowicz nebyl zdaleka tak důležitý jako jeho otec, zastával pouze funkci tajného rady, ale měl 13 dětí se čtyřmi ženami. První syn mu zemřel a titul „ 4. kníže“ získal jeho druhorozený syn Philip Hyazinth, který zdědil zámek v Roudnici a dědičný titul.

Syn Jan Jiří Kristián (1686 – 1753) byl jeho pátý syn a za své vojenské úspěchy u císaře (byl císařským důstojníkem až polním maršálem) si vysloužil titul kníže z Lobkowicz a tím se stal prvním knížetem hořínsko-mělnické větve. A od té doby mají Lobkowiczové dvě knížecí linie

Jeden z jeho synů s Karoline Henriete hraběnkou z Waldsteinu (1702-1780), August Anton Josef (1729-1803), vyslanec ve Španělsku, nejvyšší maršálek a nositel řádu zlatého rouna, se oženil s Marií Ludmilou Černínovou z Chudenic (1738-1790), dědičkou mělnického panství, které tak přešlo do majetku jejich potomků, mělnické větve Lobkowiczů. Měli spolu 20 dětí, z nichž přežily dvě dcery a syn Anton Isidor (1773-1819), který se více než dvorské službě věnoval správě majetku a uměleckých zájmů (byl zakládajícím členem a pak jednatelem Společnosti vlasteneckých přátel umění, dnes Národní Galerie v Praze). Anton Isidor se oženil se Sidonií hraběnkou Kinsky (1779-1837).

Její syn August Longin sice působil také v řadě vlasteneckých a naučných spolků (byl jednatelem Národního muzea), ale stále stoupal i ve své úřednické kariéře a stal se císařským kancléřem a roku 1834 prezidentem dvorské komory ve věcech horních a mincovních. Jeho manželkou se stala v roce 1827 Anna Bertha princezna Schwarzenberg (1807-1883). Výrazným politikem 19. století byl jeho syn Jiří Kristián (1835-1908), nejvyšší zemský maršálek Království českého a poslanec českého sněmu, obhájce českého státního práva.

Jeho nástupcem byl syn Bedřich Lobkowicz (1881-1923) a po něm vnuk Jiří Kristián, který se narodil v Turnově r. 1907. Jiří Kristián byl vášnivý sportovec a známý automobilový závodník, který tragicky zahynul r. 1932 na berlínské autodráze AVUS. Jeho ostatky jsou uloženy, jako u všech mělnických knížat od knížete Augusta Antona Josepha, v rodinné hrobce v Hoříně.

Dědicem se stal Bedřichův synovec Otakar kníže Lobkowicz (1922-1995), dědil mělnické panství v deseti letech. Správu nad majetkem převzal jeho otec Jan kníže Lobkowicz (1885-1952), který měl kromě Otakara se svou ženou Marií Annou hraběnkou Czernin (1899-1965) ještě další čtyři děti, které z rodového majetku nedostali nic. Od roku 1940-1945, za II. Světové války, byl celý majetek v nucené správě nacistů. Celá rodina se odstěhovala do podnájmu v Praze. V r. 1948 po komunistickém převratu byla celá rodina nucena emigrovat a veškerý majetek byl znárodněn státem. Kníže Otakar v emigraci ve Švýcarsku získal doktorát z ekonomie a pracoval poté jako bankéř. Celý život se však toužil vrátit zpět do své vlasti. Jeho majetek, včetně drahenického panství, které zdědil po smrti svého otce, byl restituován (navrácen) Otakaru Lobkowiczovi v r. 1991. V té době mu bylo 69 let. O dva roky později daroval celý majetek svému synovi Jiřímu. Ten se rozhodl drahenické panství věnovat svému bratranci Janu Lobkowiczovi.

Syn Otakara a maďarské hraběnky Susanny Széchényi (1932), Jiří Jan kníže Lobkowicz, současný majitel mělnického panství, se narodil v emigraci ve Švýcarsku v r. 1956. Vystudoval VŠE v Saint Gallen a později se stal velmi úspěšným bankéřem (mimo jiné v Monte Carlu, Zürichu, Paříži, Londýně a New Yorku. V roce 1990 se rozhodl ukončit kariéru v zahraničí a vrátit se do své země spolu s otcem. Do roku 1992 pracoval jako poradce ministra hospodářství a tehdejší federální vlády Československa a do roku 1995 jako poradce ministra privatizace České republiky. Podnikal také v oblasti investičního bankovnictví a energetiky.

Od roku 1992 se kníže Lobkowicz soustavně věnuje obnově a rekonstrukci mělnického a hořínského panství, které dostavěl do dnešní podoby ze svých soukromých zdrojů.
Znovu vybudoval Lobkowiczké zámecké vinařství, podnik, který Lobkowiczové založili již v r. 1753).
V současné době žije Jiří Lobkowicz se svou partnerkou Zdenkou Belas (1978), operní pěvkyní, v levém křídle zámku Mělník.

Mezi rodovými příslušníky byli významní politici, diplomaté, vojáci, dvořané, duchovní, ale i vědci, básníci, cestovatelé. Řada z nich podporovala umění, kulturu, hospodářský i stavební vývoj. Sedmnáct z nich získalo nejvyšší vyznamenání Řád zlatého rouna. Po 800 let patřili mezi české šlechtické rody, které pečovaly o blaho českých zemí. Po staletí tento rod nic nerozdělilo, nikdy nespolupracovali s nacisty, a v minulosti v rámci monarchie hájili práva zemí Koruny české.

Na jejich erbu stojí psáno: „Popel jsem, popel budu“. Toto biblické sdělení není jen zajímavou přesmyčkou, ale i konkrétním upozorněním na linii, kterou založil Jan Popel, zakladatel větve Popelů z Lobkowicz. Jméno Lobkowicz, které vychází ze středověké češtiny, označuje malou obec Lobkovice, ležící jenom několik kilometrů od Mělníka. Představitelé rodu samotného si vždy zakládali na tom, že byli a jsou rodem českým.
 

Prohlídka zámku, prohlídka vinných sklepů a degustace

denně od 9:30 do 17:00

/poslední prohlídka začíná v 16:00 hodin/

Boutique

denně od 9:00 do 16:30

Zámecká cukrárna

neděle až čtvrtek  od 9:00  do 17:00, pátek a sobota od 9:00 do 18:00

Zámecká restaurace (v zimním období Fondue a Enotéka)

pátek a sobota od 11:00 do 18:00, neděle od 11:00 do 17:00

Prohlídka zámku

Degustace vín v zámeckých sklepech