Zámek Libochovice

Raná historie vzniku libochovického zámku je spjata s rodem Jana Zajíce z Házmburka. Právě ten nechal ve 14. století přestavět původní tvrz do gotické podoby. Odtud pocházejí i základy dnešní stavby zámku.

V následujícím 15. století byla jak tvrz, tak i přilehlá vesnice vypleněna husitskými vojsky, protože stály za Zikmundem. Házmburští páni posléze stáli i po boku Matyáše Korvína proti králi Jiřímu z Poděbrad. Právě jeho vojsko údajně v prostorách tvrze tábořilo a poničilo ji.

Od konce 15. století tvrz chátrala. Asi o století později se dostala do majetku Jana staršího z Lobkovic, který kolem roku 1560 nechal na místě dřívější gotické tvrze postavit jednopatrový zámek. Jeho syn Jiří z Lobkovic později nechal ve sklepních prostorách vybudovat pivovarský sklad.

Jeho zkonfiskovaný majetek včetně zámku byl následně spravován císařskou komorou. Roku 1606 se kníže Zikmund Bathory vzdal svého majetku v Sedmihradsku ve prospěch císaře Rudolfa II. výměnou
za hotovost a panství v Libochovicích. Zanedlouho byl však sám uvězněn za spiknutí proti císaři a v pražském vězení umírá.

Majetkové poměry na libochovickém zámku v té době nejsou zcela jasné. Kolem roku 1620 se údajně do Libochovic uchýlil Jan Adam Nostic se svou rodinou. Po bitvě na Bílé hoře se zámek dostal do rukou Šternberků, kteří jej posléze prodali rakouskému šlechtickému rodu Dietrichsteinů. Ti v 17. století přistoupili k rozsáhlé a nákladně přestavbě celého zámku, kterou řídil italský stavitel Antonio della Porta. Právě on patřil v 17. století údajně k nejoblíbenějším stavitelům.

Zámek má až na jedno křídlo, které kolem roku 1800 vyhořelo, stále tuto podobu. S prací tehdejších významných mistrů se lze seznámit například při pohledu na erb nad vstupní branou, který zhotovil Jan Brokoff.

V majetku rodu Dietrichsteinů byl zámek až do 19. století, kdy jej získal příbuzný rod Herbersteinů. Ti zámek vlastnili až do pozemkové reformy roku 1945.

Interiér zámku se zachoval v původní podobě. Výjimku tvoří jen úpravy, které vycházely z potřeb bydlení ve 40. letech 20. století, tedy z doby, kdy zámek ještě obývali Herbersteinové.