Hrad a zámek Libá - Kultura.cz

Popis místa

Zámek Libá, původně nazývaný německy „Liebenstein“ či česky „Libštejn“, vznikl přestavbou z hradu, který býval jedním ze sídel chebských ministeriálů. Dnes je zámek v soukromých rukou.

351 31, Libá
Telefon: +420 379 484 496
E-mail: hrad@libaczech.cz
Web: http://www.libaczech.cz

Naplánovat trasu

Zámek Libá stojí na vyvýšenině nad soutokem Vlastislavského a Libského potoka v blízkosti Františkových Lázní v Karlovarském kraji. Na tomto místě stával hrad už v roce 1264, ten byl ale zbořen a zbyla z něj pouze jedna věž. V roce 1346 získal hrad darovací listinou František Gosswein s tím, že hrad znovu postaví.

Přestavba z hradu na barokní zámek proběhla až kolem roku 1719, během 18. století byl zámek rokokově a později ještě klasicistně upravován. V druhé polovině 20. století ho zachvátil požár, v současnosti je v soukromém vlastnictví a stále prochází rekonstrukcí.

Na místě dnešního zámku v Libé stával hrad, který vznikl ve 13. století.

První zpráva o něm je z r. 1264, kdy je uváděn chebský rychtář Ruprecht z Nového Libštejna (Libé) a jeho bratr. K hradu Libé patřilo v oné době několik vsí v jeho okolí. Libštejnové vymřeli rytířem Jindřichem († 1292) a jejich léna připadla jako odúmrtí říši.

Dalšími jejich držiteli byli Persberkové, z nichž je Dětřich v r. 1298 prodal valdsaskému klášteru. Valdsaský opat Giebl (1339 – 1349) dal kolem hradu postavit mohutné hradby, ale později prodal Libou neznámému kupci. Ten však byl dán pro zrušení zemského míru do říšské klatby a jeho hrad Libá byl na pokyn bavorského vévody Rudolfa rozbořen a dnes z něj zbývá pouze okrouhlá románská věž (hláska).

Panství Libou propůjčil v r. 1346 Jan Lucemburský jako české korunní léno Františku Gossweinovi a Karel IV. mu povolil v r. 1355 hrad obnovit. Jeho synové se však dopustili četných loupeží a proto jim král Václav IV. hrad odňal a propůjčil jej v r. 1381 Leuchtenberkům. Ti jej r. 1400 prodali chebském měšťanu Erhardu Rudischovi. Po jeho smrti v r. 1406 zdědili Libou rytíři ze Sparnecku a od nich ji v r. 1426 koupili jako chebské léno Koruny české Cedvicové z Najperku (Neuberg, dnes Podhradí na Ašsku). Ti se však brzy oddělili a vytvořili v 15. století samostatný rod Cedviců Libštejnských (o dr. 1790 říšská hrabata), kterým panství Libá náleželo až do r. 1945.

Jeden z nich, Jiří Cedvic z Libštejna, se však dopouštěl za slabé vlády Vladislava II. Jagellonského loupeží a svévolného vymáhání cel a mýt na zemské hranici, čímž poškozoval chebský obchod. Proto chebští v r. 1509 jeho hrad (F. A. Heber pro něj k tomuto datu uvádí i český název Šebicary) oblehli a dobyli. Cedvic a jeho společník Ondřej z Bachu utekli přes rybník do Bavorska, a sedmdesát zajatých obránců hradu (z toho čtyřiadvacet „urozených“ lupičů) bylo odvedeno do chebského vězení. Když ale později i s Jiřím Cedvicem slíbili městu věrné služby, byli propuštěni na svobodu a Cedvicové dostali své panství zpět.

Někdy v pozdní gotice, jak můžeme usuzovat ze stavebního rozboru, byl hrad opraven.

Za třicetileté války (1647) Švédové pod vedením generálů Wrangela a Wittenberka hrad Libou úplně zpustošili. Byl proto v r. 1719 opraven a kolem r. 1770 došlo k jeho přestavbě na rokokový zámek. Byl upravován ještě kolem r. 1800 a v 19. století byly obnovovány interiéry.

Hlavní zámecká budova, postavená kolem okrouhlé románské věže (hlásky) s úzkým vysokým střílnovým oknem, zakončené nahoře bání, má půdorys nepravidelného čtyřúhelníku. Je dvoupatrová a pokrývá ji většinou sedlová střecha – jen na její severní části je částečně mansardová. Na západní a východní straně střechy vystupují z arkýřů dva velké rizality, z nichž každý podepírají dva krakorce. Do východního (pod věží), neseného velkými oblouky, je vestavěn nový trakt se zasklenou verandou ve druhém poschodí, pocházející až z druhé poloviny 19. století. Z její fasády vystupuje kamenný cedvicovský erb. Zámek obklopuje z velké části balustráda na kamenné ohradě, k níž vede barokní schodiště. Uvnitř zámku je mnoho komnat se starými kachlovými kamny a zbytky někdejší rokokové i novější štukatury. Od východního kraje budovy vede do údolí stezka se schody; snad se tudy kdysi také vystupovalo na hrad kolem kostela, kde byla hlavní brána. Zdejší valy a příkopy už dávno zanikly podobně jako zahrady se vzácnými rostlinami na severní straně, o nichž se zmiňují zprávy z první poloviny 19. století.

Na hlavním nádvoří přiléhá k zámku patrový dům s velkou mansardou a slunečními hodinami z r. 1848. Budova sloužila asi vždy hospodářským účelům.

Při západním okraji zámku je menší nádvoří s konírnou a kaplí. Na druhé straně přiléhá k zámku dvoupatrová hlavní brána mezi malým a velkým nádvořím. Pod ní jsou dva sklepy se střílnovými okénky, které snad sloužily i jako zámecké vězení. Na jižní straně je nádvoří ohrazeno zdí, sahající až ke kostelu.

Na západ od zámku Libé v údolí Trianglbachu (asi západní přítok Libského potoka) uvádí Huber v r. 1845 ještě druhý zámek, mladšího původu. Později se však nepřipomíná a dnes tu po něm nejsou stopy.

Zámek prochází rekonstrukcí soukromé společnosti a není veřejnosti přístupný.

Podobná místa