Zámek Kunratice

Počátek stavebního vývoje bychom mohli hledat v době kolem roku 1688, kdy panství vlastnil Jan František Čabelický hrabě ze Soutic, jenž se zasloužil o výstavbu raně barokního trojkřídlého dvojpatrového zámku.

Přestavba v roce 1730 dala zámku pozdně barokní podobu. Tato stavební etapa, zřejmě nejvýznamnější, je již spojena s Janem Arnoštem hrabětem z Golče, který panství koupil v roce 1721 a pravděpodobně nedlouho poté začal s celkovou přestavbou zámeckého areálu.

Přímá kompoziční osa zahrnovala rozsáhlý hospodářský dvůr, na který se napojoval zámek s okrasnou zahradou a sadem. K sadu byla volněji připojena bažantnice a soustava rybníků. Severním směrem od hospodářského dvora pak pokračovala alej směrem ke zříceninám Nového hradu, kde kompozičně kulminovala barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1736. Kompozičně volnější navázání na areál kostela bylo dáno polohou starší svatyně. Výstavnost a určitý věhlas areálu dokládá i návštěva císařovny Marie Terezie v roce 1754. Autorství, obdobně jako u kostela, lze připsat nejspíše staviteli Ferdinandu Václavu Špačkovi, který byl dvorním stavitelem Anny Marie Františky vévodkyně Toskánské. Rovněž autor fresky v kabinetu v prvním patře zámku je shodný s autorem fresek v kostele.

Hrabě Golč držel Kunratice až do své smrti 4. ledna 1765. Kunratické panství s Libuší a Paběnicemi poté zdědila Marie Josefa hraběnka Golčová, která spravovala panství do roku 1795. Z doby Marie Josefy pochází nedatovaný popis kunratického panství z kunratické gruntovní knihy (založené roku 1688). Samotná budova zámku v popisu chybí, je tu ale popis hospodářského dvora – při tehdejší novostavbě zámku je popisován prostorný čtverhranný dvůr se čtyřmlatými stodolami a dvojími maštalemi, kolnami, pivovarem, špejchary, dojníky a studnou uprostřed dvora, všechno nově vystavěné.

Další významné etapy přestavby zámku jsou spojeny s rodem Korbů z Weidenheimu. V roce 1830 došlo k odstranění stropu hlavního sálu v prvním patře, který zřejmě svou výškou zasahoval i do původního krovu. Další stavební zásahy byly prováděny v letech 1865 a 1868. Při poslední přestavbě byla zachována původní dispozice budovy, radikálně však bylo pozměněno průčelí v klasicizujícím duchu a součástí této přestavby byla zřejmě i výstavba dvoupatrové čtyřhranné věže. Po požáru v přilehlém hospodářském dvoře v roce 1891 byla opravována průčelí zámku pražským stavitelem Františkem Václavíkem. Během této opravy mohl být zásadně upraven i krov. Tyto stavební úpravy zámek spíše poškodily, zejména je velká škoda, že zanikl strop nad hlavním sálem. Nástavba patra a stavba věže zcela změnily barokní siluetu zámku a v interiérech došlo k výraznému zjednodušení a ztrátě původních prvků. Stavební úpravy z devatenáctého století, které jsou dnes integrální součástí památkové podstaty budovy, jsou ukázkou spíše průměrné dobové produkce a mohou sloužit také jako doklad dobového vkusu.

Další stavební zásahy na zámku byly již méně významné. Po roce 1948 začala postupná devastace hospodářských budov. Od roku 1957 byl zámek upravován pro potřeby entomologického oddělení Národního muzea. Zásadní újmou bylo odstranění zchátralého předloženého schodiště v roce 1959. Celý areál zámku včetně hospodářského dvora, parku a bažantnice byl prohlášen roku 1964 za nemovitou kulturní památku. Hospodářský dvůr zůstal v majetku obce a pomalu chátral. Koncem osmdesátých let dvacátého století byla vyměněna v zámku okna a opravována průčelí. Po roce 1990 se Městská část Praha-Kunratice snažila najít pro areál vhodné využití. Postupně byly opravovány alespoň střechy a v letech 2006–2007 byla soukromým investorem provedena zásadní rekonstrukce všech budov hospodářského dvora.

Zámek prochází rekonstrukcí a není přístupný.