Zámek Komořany

První zmínka o vsi je z roku 1088, kdy její část náležela do majetku vyšehradské kapituly. Další zmínka je až z roku 1304, kdy rovněž část vsi s dvorem, získává od českého a polského krále Václava II. zbraslavský klášter. Později klášter získává ves celou, ale v dobách husitské revoluce o ves i dvůr přichází.

V roce 1436 pak císař Zikmund postoupil zdejší dvůr Matějovi Vědotovi z Moštěnic, jehož manželka Dorota je zde připomínána ještě roku 1454. Další zdejší dvůr drží od roku 1470 Václav Ojíř z Očedělic, kterému jej zastavil Jiří z Poděbrad.

Roku 1589 získává celé Komořany opět zbraslavský klášter a ještě téhož roku je prodává do dědičného držení místosudímu Českého království Václavu Šturmovi z Hyršfeldu. Jelikož se pak Václav Šturm začíná psát z Hyršveldu a sezením na Komořanech, dá se předpokládat že zde již existovala tvrz. Po Václavově smrti získává ves s tvrzí a poplužním dvorem jeho syn Adam.

Ten zde sedí do roku 1607, kdy vše prodává Adamovi Radnickému ze Zhoře. Adam ale hned následujícího roku vše nechává přepsat na svou matku Dorotu. Dorota zde sedí ale také jen krátce a v roce 1612 vše odprodává Jáchymovi Šťastnému Šturmovi z Hyršfeldu, což byl bratr bývalého držitele vsi Václava Šturma. Jáchym se ale aktivně účastnil stavovského povstání v letech 1618 – 1620 a tak po prohrané bitvě českých stavů na Bílé hoře je odsouzen ke ztrátě dvou třetin veškerého majetku.

Tím se Komořany dostávají v roce 1622 opět do majetku zbraslavského kláštera, který je dostává coby náhradu za pronájem komořanských luk, které od roku 1556 bezplatně užíval královský dvůr. V majetku zbraslavského kláštera jsou Komořany až do roku 1785, kdy byl klášter císařským dekretem Josefa II. zrušen.

Jisté je však to, že již před rokem 1742 stál na místě staré tvrze barokní zámek, v kterém se toho roku setkávají obléhatelé Prahy – francouzský maršál Belleislem, Karel VII. Albrecht Bavorský na straně jedné a hrabě Königsegg společně s knížetem Esterházym, kteří zastupovali Marii Terezii, na straně druhé.

Po zrušení zbraslavského kláštera připadli Komořany náboženskému fondu, který pak zámek, dvůr a zdejší ovčín prodává o čtyřicet let později knížeti Bedřichu Oettingen – Wallersteinovi. Ten zde sedí do roku 1866, kdy se novým majitelem stává rytíř z Albertů.

Počátkem 20. století se zámek dostává do majetku průmyslníka Ing. Karla Schulze, zakladatele Modřanských strojíren. Ten zámek vlastní až do své smrti v roce 1932.

Vladycký rod Ojířů pocházel ze severozápadních Čech, kde držel ves Očedělice u Libkovic.

Prvně se rod připomíná v roce 1421, kdy jistý Ojíř byl velitelem vojenské posádky věže hradu v Kadani, kterou bránil proti Němcům a také zde hrdinně zahynul. Albrecht Ojíř působil od roku 1475 jako purkrabí Pražského hradu a později zasedal na zemském soudu. Bohuslav Ojíř se stal purkrabím na Strakonicích a později hofmistrem v Krumlově.

Postupně členové rodu vlastnili např. Vintířov, Kmetiněves, Červený Hrádek – 1472 – 1473, Vysoký Chlumec, Lobkovice atd. Tento rod vymírá v 16. století Jindřichem Ojířem.

V zámku sídlí Český hydrometeorologický ústav, zámek není veřejně přístupný.