ROMEO A JULIE

Velké činoherní divadlo by se mělo k této hře pravidelně vracet a zprostředkovat vždy novým generacím diváků onen prožitek citu – a starším generacím jej připomenout. Příběh, plný nebezpečných a smrtících pouličních bitek, ale také citových vyznání, se slavnou balkonovou scénou, s nezapomenutelným Mercuziovým monologem o královně snů Mab, s mileneckou hádkou po noci lásky, zda ranní pěvec, který je budí, je slavík, či skřivan, i s předstíranou sebevraždou, která se vymkne v tragický závěr hry, se dočkal řady zpracování – také ve filmu, opeře, baletu, muzikálu. Neuškodí proto vrátit se k jeho původní podobě, jak ji napsal dodnes nejhranější evropský autor před čtyřmi sty dvaceti lety – a v současném překladu Jiřího Joska nechat zaznít bez dekorativních modernizací silný příběh v jeho základní jevištní účinnosti.

Romeo a Julie je pro inscenátory i diváky vzácnou příležitostí vrátit se do světa poezie, představivosti a hlubokého citu, hodnot, které dnes tak často postrádáme, a které se ve vrcholné dramatické básni utkají s fyzickým násilím, pragmatismem, intrikami a propastnou nenávistí. Takový dramatický konflikt obou krajních poloh lidského bytí na tomto světě nás může obdařit novým pochopením vyššího smyslu lásky v našem každodenním životě.