Státní zámek Jezeří

Původní hrad Eisenberk (Jezeří), doslova "Železná hora", byl založen v letech 1363–1365 pány ze Rvenic (Ervěnic), jimž zůstalo Jezeří až do roku 1407. Po nich vlastnil hrad do roku 1410 Petr z Perče, dále následoval do roku 1413 majitel Albrecht starší z Kolovrat, do 50. let 15. století vlastnil hrad Jan Smolík ze Slavic. Od 50. let 15. století až do roku 1459 jej drželi páni z Kaufunku. Jeden z představitelů tohoto rodu Kunc z Kaufunku zde věznil mladého saského knížete Arnošta, aby si na jeho otci, saském kurfiřtovi, vymohl zisk statku v Sasku. Byl však u Cvikova zajat a popraven. Z obavy před konfliktem se sousedním Saskem obsadilo vojsko krále Jiřího z Poděbrad hrad a tím vláda Kaufunků roku 1459 na Jezeří skončila. V letech 1459–1513 vlastnili hrad opět Smolíkové ze Slavic.

V roce 1513 získali hrad Hochhauserové z Hochhauzu a za Mikuláše Hochhausera z Hochhauzu byl roku 1549 hrad přestavěn na renesanční zámek. Hochhauzárům byl zámek v roce 1623 zkonfiskován pro účast na stavovském povstání. Téhož roku bylo jezeřské panství prodáno Vilémovi mladšímu z Lobkovic. Roku 1627 dal Vilém zámek barokně přestavět. Roku 1646 však zámek vyhořel a byl nějakou dobu neobyvatelný. Požár byl způsoben potulujícími se císařskými vojáky, kteří tou dobu obléhali mostecký hrad, jež byl v držení Švédů. V roce 1696 začal Ferdinand Vilém z Lobkovic zámek Jezeří znovu budovat v barokním stylu, zámek byl vystavěn do dnešní podoby. Půdorys hlavní budovy má tvar písemne „H“, z jižního křídla vystupoval sálový rizalit, zámek měl nehluboký dvůr s monumentálním portálem hlavní budovy. Z místností vynikaly tzv. zlatý kabinet, zrcadlový sál, velký společenský sál, knihovna, byl zde i pokoj kapucína. Roku 1713 zámek postihl opět požár, byl tedy již potřetí barokně přestavěn (resp. opraven).

Konec 18. a začátek 19. století znamenal stavební a kulturní rozvoj zámku. Od roku 1802 bylo v provozu zámecké divadlo, vznikla zámecká myslivecká kapela, vystupoval zde i eisenberský pěvecký sbor. Na koncerty v zámeckém parku se sjíždělo mnoho hostů ze širokého okolí, významným návštěvníkem byl J. W. Goethe. Kromě toho na zámku samotném pobývalo a navštěvovalo ho mnoho významných osobností; Ludwig van Beethoven byl blízkým přítelem Františka Maxmiliána Lobcowicze, vlastnícího a spravujícího zámek v období největšího rozkvětu na začátku 19. st. Beethovenova symfonie č.3 Eroica měla v zámeckém divadle soukromou premiéru, stejně tak Haydnovo oratorium Stvoření světa. Tímto výčet významných umělců, kteří navštívili Jezeří, nekončí. Z dalších lze uvést například Christopha Willibalda Glucka či bratry Vranické. Kromě péče o zámek věnovali Lobkovicové péči i o okolí. Pro nedostatek místa se nacházela na vyvýšené terase u zámku květinová zahrada s parterem, anglický park se nacházel pod zámeckým návrším a v roce 1838 měl rozlohu 50 ha. Zbytky tohoto parku se dochovaly dodnes a jsou chráněny před těžbou, je však velice neudržovaný. Nad zámkem se nacházela obora, jež má dnes čistě lesní charakter. V bývalém parku najdeme ještě zbytky lobkovické hrobky postavené po roce 1753 zřejmě A. Altomontem. V roce 1805 byla zřízena zámecká kaple Bolestné Panny Marie.

Jezeřské panství (resp. panství Nové Sedlo – Jezeří) bylo bohaté a rozsáhlé. Do roku 1848 k němu patřila městečka Ervěnice a Strupčice a 21 vsí. Vedle zemědělství a lesnictví mělo velký význam již v 18. století průmyslové podnikání: pivovar, vápenky, cihelny a již tehdy těžba hnědého uhlí v Pohlodech u Jirkova. Toto panství bylo při pozemkové reformě po vzniku Československa značně rozparcelováno a Lobkovicům zůstalo pět poplužních dvorů.

Během 2. světové války byl majetek Lobkovicům zabaven, vzhledem k tomu, že poslední majitel Max Lobkovic byl vyslancem československé vlády v Londýně. Na zámku byla zřízena pobočka koncentračního tábora Flossenbürg a umístěn strážný oddíl SS, který hlídal zajaté vyšší důstojníky spojeneckých armád (např. bratra Charlese de Gaulla).

Po roce 1948 byl zámek znárodněn a sloužil různým, nikoliv kulturním účelům. Postupně tak začal chátrat, z důvodu povrchové těžby uhlí začaly mizet obce, které se pod zámkem nacházely (Jezeří, Albrechtice, Dřínov, Kundratice aj.). Lobkovicové získali po roce 1989 zámek v restituci zpět, avšak vzápětí jej, z důvodů astronomických nákladů na opravu, přenechali za symbolickou cenu státu.