Zámek Chříč

Ves Chříč se v pramenech objevuje poprvé v r. 1318, kdy náležela Buškovi z Krašova. R. 1447 ji od Otíka ze Šanova koupil Sezema z Malšína za 170 kop grošů, a tehdy se zde také poprvé připomíná tvrz, v níž r. 1471 Otík zemřel. Od r. 1475 byl majitelem vsi Chříče, tvrze a dvora Zikmund z Rncmaule, v r. 1531 je koupil Václav ze Strojetic a v r. 1540 Lažanští z Bukové. R. 1560 tu hospodařili bratři Šebestián a Oldřich Katanští, kteří k chříčskému statku přikoupili r. 1565 tvrz Dubjany a ves Studenou.

Šebestián a Oldřich Katanští chříčskou tvrz přestavěli a postavili při ní nový dvůr. R. 1567 se oba bratři o majetek rozdělili a Chříč připadla Šebestiánovi. Pro dluhy ji však musel r. 1585 prodat Janu Týřovskému z Ensidle na Hřebečníkách a Skryjích. Když Jan r. 1609 zemřel, připadla Chříč s veškerým majetkem podle odkazu jeho strýci Jindřichu Jakubovi Týřovskému. Na statku však byl dluh ve výši 8900 kop, a proto musel Jindřich Jakub prodat tvrz Hřebečníky a ves Novosedlí a zastavit ves Milíčov.

Jindřich Jakub Týřovský dal přestavět (pokud tak neučinil již Jan Týřovský) starou tvrz na zámek (pravděpodobně renesanční), o němž se poprvé dovídáme v r. 1616 a pak v r. 1651. Jeho potomci hospodařili na Chříči až do r. 1701, kdy ji museli pro dluhy prodat hraběti Václavu Josefovi Katanskému z Bukové na Manětíně. Po jeho smrti v r. 1715 se stala majitelkou veškerého majetku vdova Marie Gabriela, rozená hraběnka Černínová z Chudenic, se syny Karlem Josefem a Maxmiliánem Václavem. Oba bratři si ponechali Manětín a matce postoupili Chříč s příslušenstvím za 370 000 zlatých.

Marie Gabriela se stala v r. 1738 představenou ústavu šlechtičen v Praze, jemuž před svou smrtí odkázala polovinu chříčského panství. Druhou polovinu určila synovi Maxmiliánu Václavovi a dcerám Marii Anně, provdané za hraběte Pellegriniho, a Marii Josefě, provdané za hraběte Pöttinga. Na panství však byl dluh 450 000 zlatých, a proto byla dána jeho polovina do dražby. Nakonec ji koupil r. 1764 rovněž ústav šlechtičen a stal se tak majitelem celého chříčského panství.

Ústav šlechtičen v l. 1766 – 1768 chříčský zámek přestavěl na trojkřídlou pozdně barokní budovu a současně k němu vybudoval v r. 1769 kostel a pod zámkem školu.

Při církevních reformách císaře Josefa II. byl ústav šlechtičen připojen r. 1787 k tereziánskému ústavu na Pražském hradě a chříčské panství tak přešlo do státní správy. Zařízení zámku bylo prodáno v dražbě, dvůr s pozemky a ostatní budovy byly pronajaty. Ale císař Leopold II. ústav šlechtičen r. 1791 opět osamostatnil a vrátil mu jeho bývalý majetek.

R. 1820 vypukl ve dvoře oheň, který se rozšířil i na zámek, jehož jižní křídlo vyhořelo a muselo být odstraněno.

Ústav šlechtičen byl majitelem chříčského panství až do r. 1906, kdy je prodal hraběti Štěpánu Götzendorfovi-Grabowskému za 2 200 000 zlatých. R. 1910 je koupil Gustav Fischer a r. 1911 Karel Černohorský, který držel zámek s dvorem až do r. 1931. Posledním soukromým majitelem byl František Pokorný.

Při zdruštevňování se stal dvůr se zámkem majetkem státního statku a nyní patří JZD, jemuž slouží jako závodní jídelna, kanceláře a byty.

Zámek je dvoukřídlá jednopatrová budova v pozdně barokním slohu, jejíž fasáda je rozdělena lizénami a kompozitními hlavicemi. Kolem oken je ozdobné ostění. U západního křídla zámku je kostel. K objektu přiléhají hospodářský dvůr a zahrada, která je vyzdvižena vysokého nad náves jako terasa. Je ohraničena ozdobným kamenným zábradlím se soškami. Za návsi, která je dnes rozšířena a parkově upravena, vede do zámku schodiště.

Zámek není veřejnosti přístupný.