Zámek Dymokury

Dymokury se připomínají poprvé r. 1249, kdy je uváděn Soběslav z Dymokur. Ten je držel jen v zástavě, protože zboží bylo majetkem koruny. R. 1293 je Václav II. prodal sedleckému klášteru. Ve druhé polovině 14. století se dostaly do světských rukou. V té době vznikla pravděpodobně i tvrz, která je však poprvé písemně doložena až r. 1572. R. 1377 držel část Dymokur Sezena z Bříště (+ 1395) a druhý díl měl Jakubin z Dymokur; r. 1414 se uvádí v držení tohoto druhého dílu Václav Jakubin, zvaný Lacembok. Po jeho smrti přešlo zboží na Purkarta z Kopidlna a r. 1463 je získal jako odúmrť Jan z Ronova a Křince. Jeho potomci, kteří koupili i druhou část vsi od vladyků ze Záhoří, drželi Dymokury až do r. 1572, kdy Jan Šťastný Křinecký z Ronova musel prodat pro dluhy ves Dymokury, tvrz a poplužní dvůr Jindřichovi Seletickému u Smojna.

Po jeho smrti r. 1573 prodala vdova statek Zdeňkovi z Valdštejna. Od r. 1606 držel Dymokury Adam mladší z Valdštejna a r. 1614 je koupil Albrecht Jan Smiřický. Po porážce stavovského odboje z l. 1618–1620 byly statky Smiřických zkonfiskovány a dymokurský statek s tvrzí, k němuž náležel Městec Králové a Nový Zámek, zvaný Mutinsko, koupil Albrecht z Valdštejna, ale brzy jej prodal Janu Eusebiovi Khanovi z Belazzy. R. 1654 prodala hraběnka Františka Pálfyová z Plassenštejna, roz. Khanová z Bellazy, panství Vilému Lamboyovi. Podle berní ruly z r.1654 jej tvořilo 1 městečko a 31 vesnic, silně poškozených předchozími válečnými událostmi. Tvrz tehdy zřejmě zanikla a na jejím místě postavil Vilém Lamboy barokní zámek, nejdříve snad jen jako skromnou přízemní stavbu.

Roku 1660 zde Vilém Lamboy zemřel a vdova Anna Františka prodala r. 1673 panství hraběti Ludvíku Colloredovi z Wallsee, který kolem r. 1688 zvýšil zámek o jedno patro a přistavěl další dvě křídla. Z té doby také pochází popis dymokurského zámku. Ludvík Colloredo odkázal Dymokury dceři Marii Antonii, provdané kněžně Mantecuccoliové, která dala kolem r. 1723 znovu zřídit zámeckou kapli.
Marie Antonie odkázala panství Dymokury r. 1738 své mu příbuznému Kamilu Colloredovi z Wallaee. Za jeho syna Františka Colloreda byl v r. 1786 barokní zámek nově opraven a částečnou přestavbou získal nynější podobu trojkřídlé, jednopatrové barokní budovy.

V přízemí jsou křížově sklenuté arkády. Průčelím i dvěma křídly na západě a východě je zámek obrácen k jihu. Na jižní straně je zámecká kaple Sedmibolestné Panny Marie obdélníkového půdorysu s pětiboce uzavřeným presbytářem. Loď je sklenuta valeně, presbytář křížovou žebrovou klenbou. Byla zde umístěna pozdně gotická trojkřídlá archa s obrazy Klanění Tři králů, Vraždění neviňátek, Obětování v chrámě, proroků, sv. Jana Křtitele a sv. Anny, na predele jsou obrazy čtyř církevních otců. Vznik tohoto vzácného díla lze datovat do doby kolem r. 1500. Dnes je uloženo v Národní galerii. Kapli obnovil r. 1871 v novogotickém slohu Bedřich Wachsmann, od něhož pocházejí také oltářní obrazy.

V r. 1833 se majitelka dymokurského panství hraběnka Rosina Cavriani, vdova po Josefu Colloredovi (+ 1816), provdala za hraběte Otakara Czernina z Chudenic, v jeho rodě zůstal zámek až do r. 1948, kdy byly hraběti Rudolfu Theobaldovi zkonfiskovány. Po roce 1989 byly Dymokury navráceny jeho synovi Děpoldovi.

Zámek je v soukromém vlastnictví, veřejnosti není přístupný.