Zámek Ďáblice

Původně se obec jmenovala Dawlice, pravděpodobně po prvém slovanském usedlíkovi, který se jmenoval Davel. To, že se jedná o velmi prastarou obec, dokazují různé nálezy. Své jméno si obec udržovala až do třicetileté války. Kým a proč bylo změněno, se neví. Třeba takový kopec Ládví se původně jmenoval Hledví. K tomuto názvu se vážou hned dva výklady. Za prvé jméno kopce může být odvozeno od pozorovati (hleděti či strážiti), neboť stejně jako dnes, byl i dříve velkolepou rozhlednou zvlášť na kraje severní. Za druhé své jméno může mít od bohyně Lady, které naši pohanští předkové na vrchu Ládví obětovali své dary.

První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice. Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je Betlehemistům (křižovníkům s červenou hvězdou).

Vše se značně vleklo, a tak až o téměř dvacet let později, v roce 1253 potvrdil král Václav I. křižovníkům všechna práva. Zmíněná darovací listina byla také potvrzena roku 1320 Karlem IV., který zároveň vzal řád křížovníků do své ochrany a zakázal jeho statky odprodávat, nebo dávat do zástavy.

Ďáblická kaple

Na pokyn velmistra řádu křižovníků s červenou hvězdou pana Juliuse Františka Wahy se v roce 1754 začala stavět kaple, která byla dokončena v roce 1755. Na stavbu dozíral kněz řádukřižovníků , tehdejší správce hospodářského statku v Ďáblicích Jan Nepomucký Střecha a pouze jeho zásluhou byla kaple v tak krátkém čase postavena.

 Její náklady hradili z valné části křižovníci. Velkou mecenáškou jim přitom byla paní Judita Střechová, občanka Starého Města pražského a matka již zmiňovaného správce, která na stavbu přispěla 2000 zlatých a řadou dalších věci na vnitřní výzdobu. Kaple Nejsvětější Trojice byla vysvěcena v roce 1755 Antonínem Jakubem Suchánkem, generálem a velmistrem řádukřižovníků s červenou hvězdou..

Umístěna je ve středu průčelního křídla zámku. Nad průčelním štítem ( z venkovní strany) stojí socha sv. Václava a po stranách sochy dvou andělů. Na mansardové střeše je cibulovitá vížka. Na třech klenbách vnitřní prostory jsou tyto malby: Hospodin přichází se dvěma anděly k Abrahamovi, Abraham hostí Hospodina a sv. Václava vyučuje pohanská dítka a dává je křtít. Nad hlavním barokním oltářem je obraz nepochybně od Ignáce Raaba, znázorňující Nejsvětější Trojici a před ní klečícího sv. Václava. Po stranách oltáře, nad brankami stojí sochy sv. Heleny a sv. Augustina. Na bočním oltáři v lodi, naproti vchodu, je obraz Povýšení sv. Kříže. Pravděpodobně opět od Ignáce Raaba. Dole, nad oltářní mensou, je obrázek Panny Marie Pomocné a na poprsní zdi kruchty jsou rozestaveny sošky čtyř evangelistů.

Od 18. Století bydleli v zámku kněží řádu křižovníků, kteří byli správci statku a zároveň zde vykonávali i správu duchovní.   

V roce 1908, za velmistra rytíře řádu křižovníků s červenou hvězdou P. Františka Marata, byla zdejší zámecká kaple o třetinu rozšířena. Na náklady křižovníků byly nástěnné malby opraveny. V té době k výzdobě kaple přispěli i zámožní obyvatelé Ďáblice. Jejich přispěním byly zakoupeny zlaté lampy, svícny a koberce.

V den sv. Václava, 28. září 1908, byla kaple znovu vysvěcena.

Křížovníci s červenou hvězdou

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou se vyvinul ze špitálního bratrstva, založeného sv. Anežkou Českou roku 1233 při kostele sv. Haštala v Praze. Na rytířský řád byl povýšen roku 1237 papežem Řehořem IX. Byl to jediný rytířský řád založený v českých zemích. Po svém založení se rozšířil zejména do Polska a Rakouska. Křížovníci sídlili v komendách a v jejich čele stál komtur / komenda je kombinací mnišství a rytířství, obsahuje prvky příznačné pro klášter, ale je opevněná jako hrad /. Hlavní náplní řádu je zakládání a provozování špitálů.

Přístupné jsou pouze exteriéry zámku.