Zámek Cetechovice

Ves Cetechovice se připomíná již po roce 1131, kdy náležely dva ze zdejších lánů kostelu ve Spytihněvi. V letech 1228 - 1250 patřila k panství velehradskému, následně Smilu ze Střílek, který ji daroval roku 1261 nově založenému cisterciáckému klášteru ve Vizovicích.

V roce 1307 se připomíná Ondřej z Cetechovic, který vlastnil obec v letech 1302 - 1320; ten získal obec neznámo jak. Roku 1374 se zase připomíná Zdeněk ze Šternberka a Lukova, jenž prodal celé zboží roku 1391 Soběnovi ze Zborovic, který na Cetechovicích roku 1406 výslovně sídlil a také se po nich psal. Po něm vlastnil obec jeho syn Racek (do roku 1447), dále Jan Pacák z Pačlavic a roku 1460 Jan Janovský ze Strabenic.

Od 15. do 17. století mělo cetechovické panství vlastní hrdelní soud, ale právní naučení bralo z královského města Uherského Hradiště.

Nejstarší písemná zpráva o zdejší tvrzi se nachází až v půhonu z roku 1482, ale vznikla asi už na přelomu 14. a 15. století. Tvrz stávala v místech nynějšího zámku a byla zřejmě vodní, neboť její příkopy mohly být napájeny z potoky Olšinky, který se zde vlévá do Kotojedky. Tehdy tvrz patřila Janovským ze Strabenic. Roku 1490 se uvádí Jan Hanuš Kladivo z Jistebna a na Cetechovicích, za něhož je výslovně uváděna místní tvrz.

K dalším majitelům Cetechovic patřil roku 1499 Jan Skrbenský z Doloplaz, dále Jiřík z Kokor, Vilém z Víckova a roku 1522 Jindřich ze Zástřizl, po kterém v roce 1568 dědila majetek Anna, provdaná za Michala Krčmu z Koněpas na Želeticích. V té době byla tvrz zřejmě renesančně upravena. Zanikla koncem 16. století nebo vPečeť obce ze 17. století třicetileté válce.

Poslední zmínka o ní je z roku 1559. Přestavbou a rozšířením tvrze vznikl základ nynějšího zámku, protože už v roce 1667 se nazývá zámkem (neznámo proč).

Zdá se, že nějaké úpravy staré tvrze provedl Karel Antonín Zeller z Rosenthalu, který vlastnil Cetechovice v letech 1682-1685.

Po něm vlastnil Cetechovice Jan Karel Říkovský z Dobrčic, který statek 21.9. 1693 prodal královskému městu Hradišti za 26700 zlatých rýnských. Roku 1731 ho prodala státní komise pro zřízení hospodářství královských měst ve veřejné dražbě, přísedícímu moravského soudu Josefu Antonínu z Mayerswaldu. Ten držel Cetechovice v letech 1731-1738 a postavil na místě renesanční tvrze barokní zámek, k jehož stavbě bylo použito jejího zdiva, jak o tom svědčí i nepravidelný půdorys zámku (a sklepení severovýchodního nároží).

Nad portálem zámku je dvojerb se znaky Zellerů z Rosenthalu a Mayerů z Mayerswaldu. Z této doby pochází i střídmé horizontální členění fasád v přízemí. Poslední vůlí z 28. dubna 1738 zřídil J. A. Mayerswald pro Cetechovice rozsáhlou chudinskou nadaci. K jeho osobě se váže i pověst,
cetechovická nadace nevznikla z vůle vzdělaného šlechtice, ale zásahem nadpřirozených sil. V pověsti nahradila rytíře prostá vesnická dívka, po které tajuplný pekař hodil kusem těsta. Když vylekaná dívka přiběhla domů, vypadlo jí ze zástěry ryzí zlato. Děvečka rychle chřadla a záhy zemřela.

Před smrtí prý odkázala zlato farnímu úřadu s přáním, aby bylo každoročně poděleno 18 potřebných lidí. Cetechovický majetek pak dědil Josefův bratr Jiří z Mayerswaldu - olomoucký kanovník, po jehož smrti roku 1739 jej se dvěma dvory, dvěma mlýny, vápencovými lomy a lomy na stavební kámen prodala vdova Marie Ludvika za 28000 zlatých rýnských Amandu Antonínu Petřvaldskému z Petřvaldu, majitel Střílek.

Od té doby (od roku 1739) byly Cetechovice spojeny se stříleckým panstvím. A. A. Petřvaldský přebudoval zámek do dnešní podoby; je to jednoduchá obdélníková barokní stavba s malým vnitřním nádvořím a mohutným portálem. Její architekt, jehož jméno není známo, působil především ve službách velehradského kláštera.

Kolem zámku byl původně park, který však přeměnili v pole další majitelé, Kunburgové, jež získali zámek spolu se stříleckým panstvím v roce 1763.

V roce 1912 majitel Střílek, hrabě Albert Herberstein musel celé panství pro tísnivé finanční poměry prodat. Koupila je Pozemková banka v Praze a ta 1. července 1912 prodala velkostatek Cetechovice i se zámkem Josefu Šimonovi. Jeho syn byl jeho majitelem až do roku 1948, kdy byl znárodněn.

V obci, blízko kostela je také hrobka rodiny Šimonů. Po znárodnění byl v budově umístěn do roku 1953 statek, který zámku užíval jako byty pro úředníky a pak v něm několik let byly kanceláře MNV a JZD. Na udržování budovy, která chátrala, nebyly peníze, kanceláře se přesunuly do jiných místností a zámek byl do roku 1967 pustý.

Toho roku jej koupila charita jako domov pro sestry řádu sv. Františka. Jeho interiéry byly pro potřeby a využití ústavu zcela přebudovány; vnější vzhled zůstal nezměněn, až na ochozy v nádvoří. Po roce 1989 byl zámek vrácen rodině Šimonů.

Zámek je v soukromém vlastnictví. Exteriéry zámku jsou volně přístupné.